Good bye, Lenin!

Vynikající komediální drama z Německa. Díky tomuto filmu jsem se už definitivně přesvědčil o tom, že Němci netočí jen odpady v podobě romantických kravin, ale zároveň umí také natočit vynikající filmy, které stojí za vidění a u kterých se člověk pobaví a odreaguje. A přesně to je případ tohoto filmu. Mám-li být upřímný, tak než jsem tenhle snímek dnes skouknul, tak se mi doma válel nějakých 5 let. Až dnes, když jsem hledal ve své bohaté zásobě filmů na DVD, jsem sáhl po tomto filmu. Když šel do kin, tak jsem si říkal, že to může být zajímavý film. Když jsem si ho pořídil, tak jsem si říkal, že to může být zajímavý film. Ale až dnes jsem se na vlastní oči přesvědčil, že to skutečně je zajímavý a vtipný film. Nevím, čím to může být, že mě film tak zaujal. Možná to je sympatickým hlavním hrdinou a jeho sympatickou přítelkyní. Možná to je tím, že jsem se v komunismu pouze narodil, ale skoro nic si z něj nepamatuji, a tak ho mám nějakým způsobem zidealizovaný. Tento film si z komunismu spíše utahuje, a je to opravdu dobrá sranda. Rozhodně jsem se bavil a film se mi líbil od začátku do konce. Jenže cítím že na maximální hodnocení to bohužel není. Když porovnám to nadšení z pětihvězdičkových filmů, tak to zde chybí. A tak hodnotím čtyřmi hvězdačkami, ale jedná se o nadprůměrné čtyři hvězdy, možná časem dojde i na tu pátou. (04.05.2009)

Tehdejší dobu jsem sice nezažil, jsem jedno ze sametových dětí té doby, takže jsem si atmosféru neužil uplně na stoprocent, ale i tak jsem se bavil. Tvůrci vymysleli opravdu originální myšlenku, která se sice objevila už ve filmu Hibernatus s Funesem, ale takhle to zaobalili trochu historií, aby to získalo onen punc originality a nakonec nechali stvořit jeden z nejlepších německých filmů posledních pár let. Ale když už tak drama než komedie. Sice je tam pár vtipných scén, ale většinou pouze na pousmání. Respektive, film si drží svoji vážnost až do konce a to je nakonec jenom dobře. Proč tedy zrovna pouze tři hvězdičky, když se nad filmem rozplývám? Snad za jeho příliš nemožný a občas chaotický průběh. I tak jsou to tři hvězdičky silné a jsem nakonec rád, že jsem film jako je tento mohl vidět. Good bye, Lenin!...a už se k nám nikdy nevracej... (14.04.2007)

Chytrá a nejen na německé poměry nadprůměrná satira na tzv. ostalgii, tedy nostalgické pošilhávání za starými dobrými jistotami reálného socialismu v zaniklé NDR. Ten fenomén v slabším provedení známe ostatně i u nás...Film je postaven na výborném nápadu podloženém propracovaným scénářem a slušnou, nápaditou režií. Herci typově přesní a vesměs ve svých rolích dobří. Vychutnat si tenhle snímeček ale dokáží stejně nejvíc pamětníci, kteří onu dobu zažili a vědí...Celkový dojem 85 %. (03.09.2007)

Hodnotenie je predbežné; film som videl kedysi dávno na hodine nemčiny a musím si ho preto pozrieť znova. Spomienka na falošné televízne správy a snahu zohnať uhorky neexistujúcej značky ma však rozosmeje aj dnes. A to je vlastne ďalšie plus - na vtipný (a zároveň pocitovo reálny) nemecký film tak často nenarazím. (29.01.2015)

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". (25.08.2007)