Ještěr

Benedikt Býkovský je sice pořád démonický a jeho mámtovpičistické herectví uhrančivé, ovšem ten karfiól na palici, který si strachem z šedin barví tou nejčernočernější černí, kapku tu jeho belzebubitu komicky degraduje, protože s tím vypadá jako vlastní karikaturní gumák nebo nesmiřitelně plešatějící senior v hodně teplé paruce. Každopádně tuhle zcela fádní, šablonovitou, nepřeqapivou, místy narkoleptickou a zbytečně dlouhými záběry na nic a o ničem vatěnou detektivku vcelku vytrhl, protože být tam někdo méně charismatický, nynal bych jako rohypnolem praštěný nejpozději po druhém plnočasovém ubíjejícím pochodu z auta do nějakého baráku (A že jich tam je!), načež bych ty zbytečné proleženiny a frustraci z otravy filmem dozajista druhý den promítnul do svého erudovaného hvězdičkového pohrdání. Takhle se omezím jen na suché konstatování, že až se debutující Zpěvák naučí potlačovat své visualmanické ego a zacházet s nůžkami na přebytečnou vatu, mohlo by z něj i něco být. Režii to má pevnou, atmosféru chladnou až depresivní, navíc podtrženou zde vcelku příhodnou konstantně plačtivou grimasou prkenného neherce Justýna Timbrgeje, a docela to i graduje. Sice závratným tempem hemiplegického šneka, ale graduje. Tudíž zpruzené tři, ale mít to tak o pětatřicet minut otravných redundantních pičičand méně, sahal bych možná po rutinní čtyřce. (30.09.2023)

Taková kvalitní  žánrovku si v současné kinematografii je přeci jen  potřeba užít. Sice mi trochu chybělo závěrečné explicitní odhalení vraha, ale jinak pohoda. Je zde napínavý příběh. Také nechybí  hodně vyšetřování, které je ale obohaceno i osobním rozpolcením hlavního hrdiny,  zajímavými pomalými momenty a  kombinacemi zaběrů (jako třeba při líčení snu  u psycholožky) a atmosférickými scénami s atmosférickou hudbou jako například nahánečka v chrámu na pohřbu nebo setkání v restauraci (to bylo fakt super!). Asi bych to neuzavřel songem Nak nak on heaven's door, ale jinak to na mě zapůsobilo. (21.10.2023)

Na pozadí všech aktivit je zločin, jinak nehne nikdo ani prstem. Podle majetku a moci poznáte je! Sám ale nevím, proč bych se tím měl zabývat, když do skupiny příznivců majetku ani moci nepatřím. A že odhalil spletitou síť! - sotva tak jedno vlákno. Mnohé Dylanovky už jsou populární jako Ryvolova Bedna od whisky, jiné bohudík dosud ne. (08.10.2023)

Rozvážně plynoucí detektivka, která místo divoké akce raději sází na pomalé budování postav v čím dál tím hustší atmosféře nedůvěry. Snímek Reptile režiséra Granta Singera rovněž zaujme i precizními hereckými výkony, z nichž markantně vyčnívá tradičně spolehlivý Benicio Del Toro. Co se samotného příběhu týče, tak ten do první poloviny připomíná klasickou severskou detektivku, která se v polovině druhé začne čím dál tím vice zamotávat, přičemž ale tak nějak začnete tušit, jak to vlastně celé asi dopadne. To je dáno zejména drobnými scénáristickými nuancemi a vtahující kamerou, kterou působivě doplňuje civilní soundtrack. Ve finále tedy dostaneme velmi vydařenou komorní detektivku, jejíž nenucené tempo v dnešní uspěchané době působí jako čisté zjevení. Doufám tedy, že podobně střižených projektů bude jen a jen přibývat. Skvělá práce! (Netflix) „Can I Show You Something Strange?“ (01.10.2023)

Atmosferická detektivka/thriller s pod kůži se zavrtávajícím Beniciem Del Torem, který spolu s debutujícím režisérem Grantem Singerem tuhle Netflixovku povyšuje minimálně na událost měsíce. Nevyzpytatelný příběh, který je po rozkrytí sice již mnohokrát viděnou klasikou. Ovšem je vyprávěný tak umně a s tak výbornými hereckými výkony podporujících hráčů, že se tají dech. Ta téměř hmatatelná nejistota je v Del Torově podání skvěle podaná, přitom nevypadává z postavy stoického kliďáka. Režisér často připomene ty nejlepší detektivkaře z ranku Davida Finchera, má cit pro obraz a vyprávění. Scénář je silný v detailech a především v realistické rovině, kdy scény s manželkou (parádní Alicia Silverstone) patří k mým nejoblíbenějším. Hraješ s náma Oklahomo? (06.10.2023)