Krysař

Výtvarná stránka je nejsilnějším aspektem Bartova Krysaře. Zakroucené a kostrbaté město mi připomínalo německý expresionismus (viz Kabinet doktora Caligariho). Loutky v kombinaci s motivem lidských neřestí mi zase připomněly Fimfárum, je ale tématem pracováno lépe. Příběh lze shrnout do dvou vět a ačkoliv je odvyprávěn dost dobře na to, aby se obešel bez dialogů (přítomná jsou pouze různá citoslovce a huhlání), tak já bych je tam raději měl, protože by mi mohly poskytnou další potěšení - krom toho vizuálu tam totiž žádné další nevidím. Obsahově je to příliš povrchní a klidně by to mohlo mít jen 20 minut. (16.02.2024)

Mám z tohoto díla rozporuplné pocity. Atmosféra je děsivá, hudba též, o skřecích, které se celým němým filmem linou ani nemluvě. Styl řezby loutek mi tak přímo nesedí, mám z něho takový nepřehledný dojem. Mrtvá krvácející zvířatka však vše umocňují. Zkrátka po formální stránce mi přijde český Krysař zajímavý a originální. Avšak sám sebe jsem přistihl, jak se mi při sledování rozutíkávají myšlenky do všech stran a při některých jsem se, ani nevím proč, zlehounka nudil. Takže asi tak: skvělé zajímavé dílo, které na mě nepadlo plnou vahou.. (05.01.2010)

Vcelku prostý námět je oblečen do mimořádně invenčního a působivého roucha jak výtvarného pojetí tématu i hlavních figur. Výsledkem je mimořádně silný dojem, který je ještě násoben rafinovanými gradacemi děje, v nichž se místy uplatňuje i náš specifický humor, řadou Anglosasů označovaný za "zvlášť černý". Tísnivé podobenství krysaře v Bartově pojetí tak získává celou řadu podnětných objevných nových pohledů. KRYSAŘ je nesporně dalším úspěchem české školy animovaného filmu, jak postupně vznikala a rozvíjela se od čtyřicátých let minulého století. (26.12.2010)

Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů, město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova krysaře. Surreálné loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství poučeného českým rondokubismem. Doplňovány jsou ovšem reálnými rekvizitami (jídlo, víno, krev). Řeč je nahrazena skřeky. Městu vládne atmosféra rušného schraňování a schánění. Lidské úsilí se příliš neliší od krysího. Lidé a krysy se navzájem podobají a dlouho žijí v určité symbióze. Ve dne se lopotí lidé a v noci město ovládnou krysy. Obludně velké krysy však nabírají navrch. Jednoho dne však vkráčí do "Města" Krysař jako fantastické stvoření z mýtů a vyčistí město od všech krys. V závěrečné sekvenci nabírají lidé spolu s krysí povahou rovněž krysí vzhled. Jejich konec je neodvratným a logickým vyústěním příběhu. - Jiřímu Bártovi se podařilo natočit mrazivě pravdivé ztvárnění Dykova příběhu. (24.05.2004)

Loutkové filmy, ke všemu němé (teda, se svojí smyšlenou řečí) a prvoplánově s děsivou atmosférou opravdu nejsou mým šálkem kávy. Možná i proto, že kávu nepiju. Tím ale nechci říct, že by mi tento film padl přesně do vkusu. To ne. Loutkové filmy s takovýmito postavičkami mě opravdu nikdy nebraly - tedy až na Pata a Mata -, tudíž jsem k tomuto filmu přistupoval opatrně. A heleďme se. Animace mě opravdu štvala, protože takovýhle Picaso styl už nemusím vůbec. Ale k děsivé atmosféře perfektně dopomáhala. Celý film vlastně funguje na děsivost naprosto perfektně (až mi to trochu připomnělo Hřbitovní krysy). Myšlenka je naprosto jasná a je podaná skoro až bajkově (teda, to by asi muselo být více zvířat). A mě se to vcelku až líbilo. Je to působivé, kdybych to měl shrnout jedním slovem. (22.12.2022)