Muž proti muži

Ne, tohle všechno jsem už viděl. Sice v jiných filmech. A také už slyšel. Rovněž v jiných filmech. Nakonec jsem to vnímal jako parodii a děj jako sérii gagů, Tak třeba při závěrečné bitvě, při které začínají útočníci zaujímat postavení v plném slunci a pod přímou palbou místo toho, aby to udělali v klidu v noci. (24.01.2021)

Van Cleef je vždy záruka toho, že sa na obsadenú hereckú osobnosť dá spoľahnúť, a tento film v tomto nie je výnimka. Rýchle ruky, mrštné telo, frajerské poťahovanie tabaku z fajky a výborná charizma. Mladý Law mu v tomto nemôže ani náhodou konkurovať, talianski tvorcovia boli spokojní asi za každého chlapíka, ktorý pricestoval spoza mora, ale predsalen to nebola s jeho menom zlá voľba. Dej je tuctový, tam ničím neprekvapí, lepšie scény sa striedajú s priemernými. Akcia je ale štandartne dobrá, záporací sú zasa fajne slizkí a špinaví a tak to nestojí iba na Van Cleefovi. Škoda, že sa s hudnou Morricone viac nepohral, podtrhol by tak dobrú Petroniho atmosféru. (24.03.2017)

Teda, ještě že každý z těch padouchů měl tak výrazné a neopakovatelné poznávací znamení (náušnice, tetování atd.) a ještě ho tak ochotně během úvodního přepadení ukázal. To bylo opravdové štěstí :-) Pak by se nebylo komu mstít a to by byla veliká škoda, protože Muž proti muži je velice zdařilý western, nad kterým se tyčí dvě veliké osobnosti, dvě slavná jména spaghetti westernů: Lee Van Cleef a Ennio Morricone. Jeden předvedl přesvědčivý výkon a druhý podpořil snímek podmanivou hudbou. Ale nejsou to jen tito dva ostřílení westernoví borci, protože Muž proti muži dále nabízí sebejistou režii a především velice zajímavý a napínavý scénář plný zvratů. A když se k tomu všemu ještě přidá John Phillip Law se slušným hereckým výkonem, tak snímku není skoro co vytknout. Tedy až na hodně teatrální pády zastřelených padouchů, které mi docela výrazně kazily jinak skvělý zážitek. (11.10.2011)

Pomsta je pokrm, ktorý sa najlepšie podáva za studena, ale ty ho máš, chlapče, tak horúci, že by ti mohlo prísť zle. Taliansky Spaghetti western z hudbou Ennia Morriconeho, kde si zahral hlavnú úlohu Lee Van Cleef, nikdy nemôže byť zlý, a veru ani tento nieje. Ako už býva pri týchto chuťovkách zvykom, aj odtiaľto si Quentin Tarantino vypožičal jednu parádnu skladbu. A to konkrétne do prvej časti Kill Bill. Je zahraná v tom momente, kedy sa prvý krát stretáva Uma Thurman a Lucy Liu aka. Oren Ishi, v dome modrých listov. Tá skladba sa tam nesmierne hodí a je skvelo načasovaná. Ten "zlodej" presne vedel čo je dobré a kde sa čo hodí, a vie to doteraz. Príbeh Death rides a horse nieje ničím výnimočný ani originálny. Ide čisto iba o vykonanie chladnej pomsty od dvoch generačne odlišných hrdinov. Prvý, mladší, sa ide pomstiť bande darebákov, zato, že mu ako dieťaťu, banda darebákov pozabíjala celú rodinu. Druhého staršieho zase táto banda Mexických miešancov, zradila, čo ho stálo 15 rokov väzenia a stal sa chudobnejším o pár tisíc dolárov. Týchto dvoch akosi osud spojí do kopy, hoci sa priveľmi nemusia a často si robia navzájom zle, ale pri kľúčových momentoch a skvelích prestrelkách držia spolu ako otec a syn. Je pravda, že scenár nepostráda nejakú originalitu, je to skoro celé pozliepané z mdlých a zaužívaných westernových postupov, ktoré sú, a boli aj v čase vzniku tohoto kúsku, už dávno známe a zaužívané. Ale takto komplexne to dokopy dáva super formu. A poctivú filmárčinu, hoci troška okopírovanú od Sergia Leoneho, sa tomuto nedá oprieť, takisto ani to, že hlavná postava dosť okato kopírovala Clinta Eastwooda a nemyslím si, že to by filmu nejako pomohlo, skôr naopak. Bavilo ma to a je to rozhodne jeden z tých lepších kúskov, ktoré sa na takéto vyprahnuté leto, aké je teraz rozhodne hodí. Nádherné vyprahnuté exteriéri, drsný darebáci, skvelá epická hudba, dobre zahrané nemilosrdné charaktery, nekonečná nenávisť poháňajúca príbeh dopredu..... Viac si od westernu fakt neprajem. (15.08.2015)

Podle mě jeden z nejlepších westernů, které kdy byly natočeny. Tenhle film "udělaly" tři věci: westernová tvář Lee Van Cleefa, mužný hlas a zevnějšek John Phillip Lawa a Morriconeho hudba. Střetávají se tu typické westernové motivy - vyvraždění rodiny, touha po pomstě, nespravedlivé uvěznění, zrada, a samozřejmě rychlý kolt a dobrá muška. Všechno poskládané funguje jako nejlepší motor - a závěrečná přestřelka, přes všechnu zjevnou (a zbytečnou) naivitu - především pobaví. Bez hudby ani ne poloviční. (12.03.2009)