Notre-Dame v plamenech

Co jsem si z filmu odnesl? Jo, dalo práci to uhasit. Ale víc mi film zkrátka nedal. Výsledek je hodně rozporuplný, protože na jednu stranu cením foto/video záběry z reálné události a stejně tak se mi líbilo nahlédnutí do interních praktik hasičů, ukázka jejich reálné techniky, strojů a robotů, stejně tak popel létající všude okolo a tekoucí olovo z chrličů je fajn, ale na druhou stranu je to kvalitativně tak trochu TV film jak z prima love. Po chvíli už děj trochu ztrácí tempo, divákův zájem lineárně upadá a ve výsledku mě film nechal vlastně vcelku chladným a žádné výraznější emoce ve mně nevyvolal. Zkrátit film o 30 minut a udělat jej více „dokumentárně“, byl by výsledek znatelně lepší, takhle to působí možná až zbytečně moc zdlouhavě, ale ve výsledku rozhodně nemohu říct, že by mi film nějak změnil život či pohled na onu událost. Pro fandy podobných událostí a hasičů asi povinnost, ale jinak nevidím důvod, proč bych Notre-Dame v plamenech chtěl někomu doporučit... (11.01.2023)

Když to tenkrát hořelo, nějak extra emocionálně dotčenej jsem tím nebyl a jen jsem si říkal: pěknej požár, ale líto je mi jedině té monstrózní stavby a né její náboženské symboliky. Kdybych byl Francouz, asi by to pro mě bylo víc vlastenecky zajímavé, ale pro mě bylo spíš zajímavé to, jak si s tím hasiči snažili poradit. Žár, tavení olova, zhroucení částí budovy, špatný přístup, vysoko. Horší to bylo s těmi náboženskými relikviemi, které mě osobně jsou spíš pro smích a byl bych nasranej, kdybych byl Francouz ateista a věděl bych, že někdo koupil takovou blbost a cetku za 50-letej dluh, chch. Stejně tak mě pak fascinovali (ironicky) ti různí čumilové, zavazeči, vyjadřovači podpory a jiní hňupové. Jean-Jacques Annaud mě kdysi dostal Sedmi lety v Tibetu a od té doby mu odpouštím vše možné. Ale už toho mám dost. Sice řemeslně to nebylo to špatné, ale uchvácení se nekonalo, zachvácení plameny se konalo, ale jestli tam bude zas někdy hořet a natočí dvojku, asi už si ji nechám ujít. (05.04.2024)

Francouzům se nedá upřít, že ve stávkách a demonstracích pro sebe a svoje rodiny dokážou na sociálních mechanismech vybojovat kde co. A já se po promítnutí filmu ani nedivím. Protože jen obyčejnou prací by si nekoupili ani suchý z nosu. Podcenění situace, absolutně nezvládnutej přesun k požáru, celkově nekoordinovanej zásah. Na mě to spíš než jako hrdinskej film působilo jako obžaloba systému. Samozřejmě pokud se film držel nějakejch historickejch reálií. Pokud ne, tak Annaud nachcal francouzům slušně na hlavy. Film mě vůbec nevtáhnul, nebylo tam skoro nic. Pochvala jen pro dokumentární vsuvky a melodii. Veskrze slabší průměr. 50%. (02.09.2022)

Po té netflixácké katastrofě jsem si tímhle filmem výrazně napravil chuť. Annaud pořád umí a i když mi na francouzských filmech zpravidla cosi neurčitého vadí, Notre-Dame brûle zaujme tím, jak dobrá je to montáž fiktivní dramatizace s herci a reálných záběrů. Zároveň je to ale jako celek velice obstojná rekonstrukce událostí, které jednak otřásly Francii a jednak daly za vznik jednomu lahůdkovému smetanovému memu. (11.03.2023)

Jean-Jacques Annaud dokazuje, že ani s blížící se osmdesátkou nepatří do starého železa. Rekonstrukce požáru nejvýznamnější pařížské historické památky totiž funguje nad očekávání skvěle. Sázka na neznámé tváře se vyplatila, tady by hvězdy jen zbytečně odváděly pozornost. V hlavních rolích katedrála a požár, ve vedlejších hasiči. Kromě pár zbytečných scén (např. Donald Trump) téměř perfektní (85%). (23.04.2022)