Heavy Metal

Viděno v sobotu v TV. Už galerie jsem tušil, že to bude něco odlišného, od toho co jsem viděl dosud. Na začátku je to nic moc, ale další povídky jsou lepší a lepší. Tento film je vlastně soubor, který vypráví jakási kulička zla, přičemž pointa se ukáže až úplně na konci (Spoiler-pokolení vyvolených (přemožitelek) žen al´a Wonder Women konec SPoil). V průběhu sledování jsem si vzpomněl na jeden film, který nemá nic společného, že je také o jedné kulaté věci (Odysseus a hvězdy). PS: pokud by někdo chtěl natočit soubor povídek Příliš vzdálený svět, tak jedině se stejnou animací a výtvarníkem. PPS: do soboty jsem si vzpomínal na Akiru (zřejmě je to filmový zážitek, který mi vydrží rok. Před tím byla jen trilogie Matrix) až příliš často. Teď mě to dost opustilo a trochu ho nahradil Heavy metal. PPPS: pokud ho neviděli a moc o něm nevíte, tak to je lepší, protože si ho víc vychutnáte. PPPPS: Soundtrack je takový, jaký soundtracky mají být. Občas výrazný; naprosto přebíjí obraz, někdy je úplně v pozadí, skoro neslyšný. Ale pořád tam hraje. (22.11.2012)

Já moc nevěděl, do čeho jdu, jen jsem věděl, že to má být jakýsi kult, takže když to celé začalo v New Yorku budoucnosti plného grázlů a bordelu, se svéráznou postavou taxikáře v hlavní roli, byl jsem z toho filmu naprosto nadšený a nemohl se dočkat, kam to celé bude gradovat. V tom úvodu totiž všechno fungovalo přesně tak, jak mělo. Pak se tam ale začalo odehrávat něco jiného, o čem jsem si myslel, že bude jenom flashback, načež se tam pak po skončení tohohle příběhu rozehrál další a opět jiný, takže až pak mi došlo, že celý film bude povídkový a propojený bude jen tou postavou čirého Zla a jejího procházení různými světy. A vše skonči tak - dá se to vůbec označit jako spoiler? - že zlo bude existovat vždycky, ale stejně tak i dobro, které proti němu bude neustále bojovat. Což aspoň trochu podnětné je, ne že ne. Problém je, že po tom skvělém úvodu jsem skutečně očekával, že takový bude celý film a ten následný rozpad na povídky mě natolik zklamal, že jsem se přes něj nedostal ani po dokoukání. Ale budiž, to je spíš moje blbost. Právoplatné zklamání ale mám tak jako tak, jelikož první povídce se nevyrovnalo nic ani zdaleka. Většina mi totiž přišla dost průměrná a někdy i zapomenutelná, přičemž nejhůř u mě dopadly poslední dvě - a to z toho důvodu, že ta se šňupajícími mimozemšťany a nadrženým robotem mi přišla spíš trapná než cokoli jiného a ta závěrečná ryze fantasy povídka, která snad je ze všech nejdelší, mě nesedla už jenom z toho prostého důvodu, že hard fantasy jde v drtivé většině případů naprosto mimo mě a tady tomu bohužel nebylo jinak. A takových 15 minut do konce jsem celkem často koukal na zbývající čas, jak mě to celé nebavilo. Kvůli tomu všemu to na víc jak slabé tři nevidím a to je ještě zázrak, že se to na nich udrželo. Btw překvapivě se sem ta hudba perfektně hodila a taky jsem zjistil, že to, co jsem považoval za heavy metal, ve skutečnosti heavy metal asi není, protože jsem si myslel, že je to ta hudba, která zní, jako by někdo do randálu vyřvával švédské názvy nábytku (to není moje přirovnání, to mám odjinud), ale tohle stále zní jako hudba a ani jsem neměl problém ji poslouchat... Slabé 3* (16.10.2022)

Očekával jsem, že děj bude pouze kulisou rockového/metalového soundtracku, ale to jsem se šeredně mýlil. Hudba je naopak použita velice decentně a umírněně, není upozaděna, ale ani přehnaně nevyčnívá, takže žádné heavy metalové orgie pro máničky nečekejte. Heavy Metal oplývá kromě výtečné vizuální stránky i nadmíru zajímavým příběhem, který představuje sled několika samostatných fantasy/sci-fi povídek, jež spojuje ústřední prvek, tajemný Loknar. Prostě si představte něco jako točí Iñárritu, případně rovnou povídkový Paříži, miluji Tě (tedy spíš Loknare, miluji Tě) a to včetně kolísavé kvality jednotlivých povídek, připočtěte k tomu osmdesátá léta a máte hodně přibližnou představu, jak Heavy Metal vypadá a funguje. Navzdory animovanému pojetí se snímek nevyhýbá nahotě, sexu, násilí, krvi, ani vyhřezlým vnitřnostem, takže pustit jej dětem jako pohádku na dobrou noc není nejlepší nápad. Neurazí ani dabing a vzhledem k cílové skupině jsme naštěstí ušetřeni písniček Blue Öyster Cult nebo Stevie Nicks ve verzích od Vildy Čoka respektive Ivety Bartošové. (11.06.2012)

Milovníci časopisu HEAVY METAL a dobré tvrdé muziky považují tento kousek za legendární. Tato směsice scifi-fantasy-hororové podívané obsahuje několik příběhů, které ovšem mají velmi kolísavou kvalitu. První a poslední příběh je asi nejlepší. Na přelomu 70-80.let to vážně musela být pecka, ale v dnešní době už je animace dost zastaralá a ne každému se bude líbit. Přiznám se, že osobně se mi na tom všem líbila hlavně ta hudba. Kapely jako Nazareth, Black Sabbath či Cheap Trick poslouchá fotřík dodnes, takže i já byl odkojený touhle hudbou. Elmer Bernstein jí „poskládal“ opravdu dobře. Většinou upřednostňuju japonské anime, ale tak nepohrdnu ani kanadským– násilí, černý humor, sex a solidní muzika, prostě musí být…70% (19.01.2014)

Vynikající první noirová povídka mě připoutala k obrazovce a umožnila mi snadno překousnourt na dnešní poměry dost nevábnou a hůře stravitelnou kresbu. Dalčí povídky měly podle mého názoru už klesající tendenci a dost nudily. Vcelku netypický soundtrack se hodí až nečekaně dobře a otevřené zpracování násilí a erotiky taky potěší. Hlavním plusem však zůstává jistá cyničnost povídek a ne vždycky přítomný "happyend". Podobné prvky se totiž v (mimojaponských) kreslených filmech jen tak nevidí. Jak tu už někdo výstižně podotkl - vidět to tak v patnácti, tak hodnotím výše. (30.03.2008)