Malý krámek hrůz

Mozkové závity mi kmitají na plné obrátky, když přemýšlím, jestli jsem někdy vlastně viděl lepší filmový muzikál. Jednotlivé aspekty zkrátka fungují. Má to zajímavý příběh, je to vtipné a plné luxusně napsaných a dobře zahraných postav (Steve Martin v roli sadistického zubaře byl geniální a mini účast Billa Murrayho v roli masochistického pacienta byla také úžasná) i hudba je prostě skvělá a dokonale vyvážená s hranými pasážemi a mé tělo mělo chuť tančit, a to mnohdy nemá ani s dvojkou v krvi. Výtku mám snad jen k posledním 15 minutám, které nebyly bůhvíjak zajímavé. Všem divákům, kteří trpí byť jen nepatrnou fobií ze zubařů důrazně doporučuji film vynechat. Ostatní se pravděpodobně budou luxusně bavit (pokud nejsou idioti bez vkusu). Opravdu velmi milé a naprosto nečekané překvapení. (27.01.2020)

I po více než pětadvaceti letech, je Malý krámek hrůz ojedinělé žánrové lečo. Sci-fi muzikál o kytce z vesmíru a looserovy z předměstí, má vynikající pasáž se zubařem...nejlepší rolí Steva Martina, pár vtipných momentů na začátku, ale pak už je to jen ubíjející otravnost.  Ocenit ale musím pár slušných songů a pak výtvarníky, kteří by si jistě měli co říct se Švankmajerem. Netuším jaké byly dobové recenze, ale když uvážím, že to vzniklo ve stejném roce, jako Kačer Howard, tak nejspíš o žádný superprůšvih nešlo. (17.02.2022)

príjemná komédia s množstvom budúcich hviezd komediálneho žánru,úlohy si tam strihnú známy herci ako Steve Martin,Bill Murray, Danny John-Jules,Rick Moranis,odzneju tu pekne piesne z ktorých jedna bola nominovaná aj na oscara,mne osobne sa páčila rola Stevna Martina ako sadistického zubára :),na pobavenie to úplne stačí (85%). (22.07.2008)

„This is between me and the vegetable.“ S vysokou pravděpodobností nejlepší adaptace divadelního muzikál, který byl adaptací kultovního béčkového filmu. A zcela určitě nejlepší film se zpívající masožravou kytkou. Ještě blíže než ke Cormanovu úletu má Ozův film k Rocky Horror Picture Show, jiné rockové šílenosti těžící z estetiky amerických sci-fi a katastrofických filmů z 50. let (Ashmanovým dalším inspiračním zdrojem byly očividně monstr horory a životní styl poválečné Ameriky). Narativ Malého krámku hrůz, mísící faustovský motiv s kritikou (maso)žravého kapitalismu (dovedenou do důsledků v režisérském sestřihu s hodně temným koncem), je ovšem mnohem konzistentnější a styl filmu promyšlenější v tom, jak zrazuje formální i tematické konvence hollywoodských muzikálů. Písně nepředstavují útěk do jiného světa (a pokud ano, jde o zpotvořenou variaci na „american way of life“ dle reklamního katalogu). Naopak ironicky pojmenovávají, čím a v čem hrdinové žijí. Mizanscéně vládne chudoba, ošklivost, špína. Není postavy, která by nebyla cvok, sadista, masochista, looser nebo všechno uvedené dohromady. Díky campovému přehrávání a veselým melodiím je ale tohle převrácení hodnot (potěcha z bolesti, smrt s úsměvem) úchylné milým, nikoli zvrhlým způsobem, takže se nám nakonec paradoxně dostává stejné divácké satisfakce jako z rozšafnějších muzikálů klasického střihu. Zásluhou upřímných textů, promyšleně komponovaných záběrů (bez přemíry střihů) a skvělé gradace scén ve filmu fungují i složitější emoce než smích a znechucení. Stejně jako RHPS, ani Ozův film nelze díky spoustě drobných vtípků vyčerpat napoprvé. Můžete si například všímat toho, jak mění barva šatů trojčlenného chóru, který doprovází vyprávění, v závislosti na atmosféře a obsahu scény (fialová pro smrt, zelená ke zdůraznění sci-fi prvků…). Nejpádnějším argumentem k opakovanému zhlédnutí pro mne každopádně zůstane životní kreace Steva Martina jako sadisty bez příčiny, zato s vrtačkou, motorkou a parodií Elvise na hlavě. 90% (28.05.2017)

Muzikály fakt nemusím, teda až na výnimky (napr. Grease), ale tento filmík mi prišiel ako celkom milá sranda o mäsožravej rastline z vesmíru. Na pozadí tejto dejovej linky sa odhráva love story medzi nesmelým zakrslým predavačom v kvetinárstve a jeho kolegyňou, ktorá však chodí so sadistickým zubárom v grotesknom prevedení Steva Martina s čiernymi vlasmi alá Elvis a s Harleyom:) Príbeh posúvajú ďalej aj muzikálne výstupy, ktorých je tu celkom dosť. Niektoré pesničky sú chytľavé, niektoré menej...taký priemer. Rastlinka (Audry II.) je urobená celkom schopne prihliadnuc na vek a nekazí dojem. Za pozornosť stoja aj vtipné cameo roličky Jamesa Belushiho, Johna Candyho, ale najmä Billa Murraya v úlohe sadomasochistického pacienta:):):) Nie je to síce nič, čo by som si pozrel dvakrát, ale na jeden večer celkom príjemné aj pre nemuzikálových ľudí ako ja:) (20.08.2008)