Malý krámek hrůz

Docela mě zajímalo jak může dopadnout kombinace komedie-muzikál-horor. Nápad vskutku zajímavý, některá hudební čísla skvělá a Steve Martin byl dokonalý ale jako celek to na mě už tolik nezapůsobilo. Přišel jsem, viděl jsem, bavil jsem se a všechno rychle zapoměl. Jen Steve Martin a jeho vystoupení v ordinaci mi v hlavě zní doteď. (25.10.2008)

„This is between me and the vegetable.“ S vysokou pravděpodobností nejlepší adaptace divadelního muzikál, který byl adaptací kultovního béčkového filmu. A zcela určitě nejlepší film se zpívající masožravou kytkou. Ještě blíže než ke Cormanovu úletu má Ozův film k Rocky Horror Picture Show, jiné rockové šílenosti těžící z estetiky amerických sci-fi a katastrofických filmů z 50. let (Ashmanovým dalším inspiračním zdrojem byly očividně monstr horory a životní styl poválečné Ameriky). Narativ Malého krámku hrůz, mísící faustovský motiv s kritikou (maso)žravého kapitalismu (dovedenou do důsledků v režisérském sestřihu s hodně temným koncem), je ovšem mnohem konzistentnější a styl filmu promyšlenější v tom, jak zrazuje formální i tematické konvence hollywoodských muzikálů. Písně nepředstavují útěk do jiného světa (a pokud ano, jde o zpotvořenou variaci na „american way of life“ dle reklamního katalogu). Naopak ironicky pojmenovávají, čím a v čem hrdinové žijí. Mizanscéně vládne chudoba, ošklivost, špína. Není postavy, která by nebyla cvok, sadista, masochista, looser nebo všechno uvedené dohromady. Díky campovému přehrávání a veselým melodiím je ale tohle převrácení hodnot (potěcha z bolesti, smrt s úsměvem) úchylné milým, nikoli zvrhlým způsobem, takže se nám nakonec paradoxně dostává stejné divácké satisfakce jako z rozšafnějších muzikálů klasického střihu. Zásluhou upřímných textů, promyšleně komponovaných záběrů (bez přemíry střihů) a skvělé gradace scén ve filmu fungují i složitější emoce než smích a znechucení. Stejně jako RHPS, ani Ozův film nelze díky spoustě drobných vtípků vyčerpat napoprvé. Můžete si například všímat toho, jak mění barva šatů trojčlenného chóru, který doprovází vyprávění, v závislosti na atmosféře a obsahu scény (fialová pro smrt, zelená ke zdůraznění sci-fi prvků…). Nejpádnějším argumentem k opakovanému zhlédnutí pro mne každopádně zůstane životní kreace Steva Martina jako sadisty bez příčiny, zato s vrtačkou, motorkou a parodií Elvise na hlavě. 90% (28.05.2017)

K filmovým muzikálům mám celkem vyrovnaný a nezaujatý postoj. Existují takové, které jsem si oblíbil (Burtonův nedávný Sweeny Tod) i takové, které mě nikdy neosloví (My Fair Lady). Nyní se mi pod ruku dostalo tohle krásné Ozzovo dílko, které je výjimečné nejen svým námětem (Audrey II ještě nevečeřela :-) ), ale i úžasnými propracovanými kulisamy, které dokázaly bez nějakých zbytečně okázalých efektů vytvořit ve studiu umolousané a špinavé předměstí plné atmosféry. I když mě většina songů příliš nezaujistují takové, které jsem si oblíbil (Burtonův nedávný Sweeny Tod) i takové, které mě nikdy neosloví (My Fair Lady). Nyní se mi pod ruku dostalo tohle krásné Ozzovo dílko, které je výjimečné nejen svým námětem (Audrey II ještě nevečeřela :-) ), ale i úžasnými propracovanými kulisamy, které dokázaly bez nějakých zbytečně okázalých efektů vytvořit ve studiu umolousané a špinavé předměstí plné atmosféry. I když mě většina songů příliš nezaujalala, omotali si mě kolem prstu nejen herci, ale hlavně úžasně trikově vytvořená rostlinka, na které je ještě vidět stará dobrá práce trikařů a né počítače :-) A navíc je to asi jediný film, kde mi přišel Steve Martin jako dobrý herec. (10.07.2008)

Perfektní! Tvůrci dohnali tuhle muzikálovou předělávku filmu z roku 1960 k naprosté horrorovo-komediální dokonalosti. Šílená skvělá úchylárna. Kytka má neuvěřitelné charisma a k zubaři není co dodávat, ten si natáčení musel pořádně užívat. Výborné scény: Sen Audrey o dokonalé americké budoucnosti a "jsem zubař"! (17.02.2010)

Tohle je asi nejlepší komedie Franka Oze, parodující horrory a muzikály, což je zvláštní kombinace, ale s tímhle příběhem to kupodivu vychází. V rozsahem malé excentrické roli uvidíte Steva Martina jako sadistického zubaře a jeho píseň "I am your dentist" je opravdu skvělá, stejně jako scéna s masochistickým pacientem (Bill Murray). Ale, jak už bylo napsáno, skutečnou hvězdou tohoto filmu není Rick Moranis ani Ellen Greenová, ale masožravá rostlina Audrey II. 90 % (22.02.2003)