Poslední střih

Pokladám sa za diváka nanajvýš tolerantného voči akejkoľvek blbosti a dávam šancu filmom i nemálo podpriemerným, častokrát idem tiež proti prúdu hodnoteniam, no tentokrát som film po polhodine takmer vypol, čo sa mi nestalo ani nepamätám. Našťastie som z úcty k tvorcom dal tomu šancu a v druhej polovici sa tento bizár rozbehol veľmi slušne. Je naozaj potrebné počkať si na druhú polovicu, kedy bude divák vidieť film z inej perspektívy. Prvá polovica je ukrutne nudná a ničnehovoriaca sračka, ale palec hore za odvahu vôbec niečo také natočiť. Mohlo to byť oveľa údernejšie a originálnejšie. 50%. (12.05.2023)

„Chci upřímnost. Žádný umělý slzy, chci pravý!“ Ach, ty remaky. Často jsou jen o chamtivosti producentů, kteří si všimli úspěchu jiného filmu, obvykle natočeného v jiném než anglickém jazyce. A jdou do toho s tím, že nechápou/ignorují to, co způsobilo právě úspěch originálu. Třicet předchozích scén je podle rejžy na nic, kvůli filmu se hodně zadlužil, herci jsou bez života, na place je cítit napětí. Romain Duris měl totiž za úkol natočit předělávku japonského filmu – a to beze změny jakýchkoliv prvků. Tvůrce oscarového Umělce tentokrát vřele objímá béčkové filmy, s katastrofálními kulisami, uječenými hereckými výkony a kýčovitými efekty. Improvizace na filmovém place fajn, ale celé se mi to velmi brzy začalo zajídat, určitě to chtělo pár scén nechat ve střižně a humoru mělo být rozhodně víc. (28.04.2023)

V porovnání s tou japonskou sračkou, která mi osobně přišla zcela nesnesitelná, mi tohle francouzské podání přišlo kupodivu docela zábavné (a to hlavně v druhé půli, kdy už se rozběhne natáčení). Má to celkem fajn obsazení a místy je to docela chytré (dokonce mi to připomnělo můj oblíbený film Ve stínu upíra, a sice tím motivem režiséra ochotného jít kvůli svému filmu přes mrtvoly), téměř dvouhodinová délka mi ale vadila a sneslo by to zkrácení. (02.01.2023)

Prvá polovička, v ktorej sledujeme amatérsky found footage horor v real time s absolútne wtf dialógmi o ničom a postavami ktoré sa oslovujú z (dovtedy) neznámeho dôvodu japonskými menami je na nevydržanie. Druhá polovica, ktorá ukazuje čo všetko sprevádzalo a ako prebiehalo samotné natáčanie filmu, ktorý sme v prvej polovici sledovali, je omnoho zaujímavejšia, miestami vtipná a záverom z nej srší i láska k filmu ako remeslu, fenoménu a tomu prečo ho máme tak radi. Cesta k tomu je však veľmi, veľmi tŕnistá a zdĺhavá, takže keď už k tomu konečne došlo, bol som priveľmi otrávený a uvedené mi bolo slabou náplasťou na boľavú prvú polovicu. 2* a asi už nikdy viac, červená farba a vysoké hodnotenie si myslím, že pôjde veľmi rýchlo dole, keď sa k filmu dostane mainstream a náhodní diváci a nie len 170 ľudí, ktorí sú fanúšikmi režiséra. 40-45% (17.02.2023)

Filmařina – těžká dřina. Zvlášť když se po vás sápají zombíci a stříkají u toho hektolitry krve.  Poslední střih je bláznivá komedie o režisérovi, který dostane zakázku natočit japonský zombie film, ale celý snímek  – ten opravdový – má poměrně odvážný koncept, který vesměs funguje. Film má poměrně nataženou délku, ale jedná se o solidní zábavu. Celá recenze zde. (7/10) (02.01.2023)