Utama

Ubývá míst, kam chodívala pro vodu. ___ Český, potažmo evropský divák (zmiňuji to v kontextu toho, že film byl distribuován na evropských festivalech, mimo jiné i loni ve Varech, není tedy určen pouze pro jihoamerické publikum), si zhlédnutím filmu může - pakliže nic jiného - utvořit obrázek o životních podmínkách bolivijských indiánů. A to vskutku není zrovna málo, shodneme-li se, že o těchto oblastech a lidech v nich žijících zde většinově nevíme takřka nic. A tak máme před očima existenční závislost dvou staříků na pravidelnosti přírodních cyklů, jinými slovy jejich životně pociťovanou potřebu, aby tehdy a tehdy napršelo tolik a tolik (kvůli globální změna klimatu však už zřejmě nikdy nezaprší), střídmost v životních návycích (stravování, odívání, volný čas) a dennodenní lopotu, aktuálně propuknuvší generační konflikt (vnuk chce, aby si jeho prarodiče pomohli odstěhováním se do města, děd to však s hrdostí "gaučů", nositelů prastarých tradic, srostlých s půdou, zřejmě i s vědomím toho, že se blíží jeho smrt, zarputile odmítá; tady právě hovoříme o hlavní zápletce filmu, jež se může někomu zdát prostou, to však nevadí, film tento "nedostatek" kompenzuje kvazi-dokumentaristickými kvalitami, tj. neherci a autentickým prostředím) a projevy lokální pověrčivosti (scéna s obětováním lamy je pro mě jedním z vrcholů filmu, zkrátka proto, že jsem nikdy nic takového neviděl, měl jsem za to, že tohle už se prostě v 21. století neděje). Sociální antropologie/etnografie zkrátka vládne festivalovému filmu! "Jestlipak víš, jak umírá kondor?" 75 % (18.03.2023)

Hlavnou devízou snímky je bolívijská príroda, respektíve vidiek, pretože podobný príbeh s rovnakými klišé sme videli niekoľko stokrát. Môžete si ich pokojne škrtať, je tam všetko. Ale nijak zvlášť to neprekáža, pretože je to krátke, v podstate stále pravdivé a najmä je tam tá krásna príroda. Mimochodom pôsobí dosť apokalypticky, ono totiž aj do týchto končín zavítalo sucho spojené s globálnym otepľovaním. A medzi mládež zase mobily, takže vnuk je pri večeri na mobile, zatiaľ čo babka naberá polievku. A sme pri tých klišé zase. 70% (18.09.2022)

Film, který mě zvláštním, zcela nečekaným a těžko popsatelným způsobem naprosto pohltil, a při jehož sledování jsem absolutně ztratil pojem o čase.... Ačkoliv má Utama dost jednoduchý, pomalý a rozjímavý příběh nepříběh odehrávající se v bezčasí jedné pusté krajiny daleko od civilizace – jelikož jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v jednoduchosti a obyčejnosti – a relativně skromnou neo-westernovou stylizaci, pokrývá velmi široké spektrum až intertextuálních nuancí a existenčních pravd na pozadí tradičního života bolívijských domorodých obyvatel, jež krom pastevectví a péče o stádo lam musí čelit ještě jedné úloze: realitě současnosti. Snímek je především pak velmi subtilní drobnokresbou, která akcentuje téma klimatické změny [konkrétně sucha a nedostatku nejcennější životní komodity: vody], kontrast mezi stářím a mládím, či motiv pomíjivosti života, ztráty domova a nevyhnutelném smíření se smrtí. Hlavní devizou je však samotný řemeslo, práce s neherci, minimalistickou poetikou i formálním jazykem, a v neposlední řadě pak esteticky precizní vyprávění obrazem, což dělá z téhle nenápadné festivalové artovky neskutečně podmanivou širokoúhlou cinefilní nádheru, kterou je nutno vidět v plný kráse na velkým plátně. Za mě (a doufám že nejen za mě) jde totiž o jeden z vizuálně nejuhrančivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl.... Esence poetic cinema. 9 lam z 10 (06.01.2023)

Až dokumentárně laděné nahlédnutí do míst, které - zvláště po roce sucha - toho k životu příliš nenabízejí. Z vyprahlé krajiny se postupně stává poušť, zvířata hynou, lidé odcházejí. Přesto je pro stárnoucího a nemocného muže snažší zemřít, než změnit způsob života. Láska a pouto, které váže indiánský pár je až dojemné. Škoda topornosti herců (neherců). A hudba nehudba v podkresu mne na sebe až příliš upoutávala. Píseň pod titulky pak byla z mého pohledu náladou zcela mimo mísu. Ale i přesto lepší tři… (03.07.2022)

Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života. (07.08.2023)