Občanská válka

„Objektivním objektivem, cynicky a drsně, při násilí uhrančivém smrt zachytí krásně.“ Politicky nepřehledné a imho spíš projde velbloud uchem jehly, než že Texas s Kalifornií vejdou ruku v ruce do hořícího Bílého domu, ale co do rozkladu společnosti až znepokojivě sugestivní a obávám se, že i vizionářské. Ostatně útok na Kapitol a rozcvičku k občanské válce už v USA měli, díky strýčkovi Trumpovi. OKÉNKO CYNIKA: [][] Plus za poetické záběry v kontrastu s hrůzami okolo, ale Garlandovy válečné novinářky zůstaly v půli cesty. Nezúčastněné, nezasahující a jen dokumentující  pozorovatelky měl konfrontovat nejen se střílením zajatců, ale například i s právě probíhajícím znásilněním. Lee a Jessie by naříkající dívku jen otrle fotily a já bych uznal, že Garland má koule jít až na dřeň. [][] Zaujal bezcitný zmrd z Perníkového táty Plemons, zde republikánský „vlastenec“. R.I.P. Číňan z Hongkongu. Honička v Bílém domě přetažená, interview s prezidentem přiměřené. (08.06.2024)

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“ (18.04.2024)

Tento film mě dost překvapil. Podle traileru jsem neočekával moc, ale nakonec stál za to. Sledujeme tento příběh očima novinářů, kdy jsme vtrženi doprostřed konfliktu bez jakékoliv expozice. Putujeme s nimi z New Yorku na Washingtonu napříč zničenou Amerikou. Po cestě naši hrdinové zažívají nejrůznější strasti, které válečná země může nabídnout. V podstatě ani nemáte, jak poznat, kdo je hodný a kdo ne. Celý závěr v D.C. je hodně silný, Jsme tady vtrženi přímo doprostřed válčené zóny a vše sledujeme prostřednictvím našich hrdinů z první linie. Působí to hodně autenticky a emotivně. "Jaký druh Američana jste?" (20.04.2024)

Že z toho Garland neudělá blockbuster bylo jasné. Nejasné ale bylo, co svým mistrným balancováním mezi realitou a dimenzemi mimo lidské vnímaní vnese do filmu, který má stát pouze na syrové realističnosti. Civil War obsahuje i velké scény s tanky a vrtulníky, ale bez úžasného kameramanského konceptu, kterým nás dostal Alfonso Cuarón v Children of Men a který tu bylo potřeba. V jádru je Civil War pouze komorní “road movie” napříč rozbitou Amerikou ve třech zkušených a jedné juniorní žurnalistce, která svou neviností kontrastuje s jejich otrkaností a profesionálním odstupem. Naše otázka, proč tak mladá holka dělá takovou práci, je nám hned zodpovězena: “I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.” ___ Civil War se vyhýbá sentimentu a temný tón příběhu odlehčuje americkým oldies popem, ale Garlandovu uměleckou optiku, pro kterou ho máme tak rádi, postrádá. Vysloveně děsivou scénu, z jakých měl být film poskládaný celý, obsahuje pouze jednu. Reflektuje jednorozměrnost myšlení americké redneck populace a exceluje v ní Jesse Plemons. Syrovost režisér neumocňuje temnou instrumentální hudbou, ale intenzivním zvukem střelných zbraní. A přestože vtáhne a zaujme postavami, chybí mu více vytříbených a nečekaných konfliktů i myšlenkový přesah, který by sahal dál, než k varování před Donaldem Trumpem. To finále je doslova úsměvné. (17.04.2024)

Zřejmě jako většina diváků jsme očekávali divný film alá Garland, ale do poslední chvíle doufali že by mohl udělat vyjímku :) Výsledek je podle mě tak napůl. Vůbec jsem nechopil proč zde lidé s nálekou Press tak šíleně riskují. Štvalo mě jak se neustále motali vojákům pod nohy. Nejlepší scénu si pro sebe jako vždy uzmul Jesse Plemons. 60% (16.06.2024)