Občanská válka

Film který nabídne působivé momentky, ale jako celek povětšinou klouže po povrchu. Rozehrává několik zásadních témat, o kterých však pojednává povětšinou příliš tezovitě a jednorozměrně. Běsnící Amerika, u které nedostaneme žádný úvod a bídný, uspěchaný závěr. Jesse Plemons si pro sebe urve bezpochyby nejlepší scénu z filmu a závěrečné válečné inferno je sice krásně plynulé a zvukově robustní, ale chybí tomu technická zručnost a promakanost. Není to špatné, Garland je schopný a osobitý režisér, ale Civil War je snad až příliš ambiciózní tématika, která si zasloužila víc, než jen novinářskou road-movie s válečným finále. (28.05.2024)

„Objektivním objektivem, cynicky a drsně, při násilí uhrančivém smrt zachytí krásně.“ Politicky nepřehledné a imho spíš projde velbloud uchem jehly, než že Texas s Kalifornií vejdou ruku v ruce do hořícího Bílého domu, ale co do rozkladu společnosti až znepokojivě sugestivní a obávám se, že i vizionářské. Ostatně útok na Kapitol a rozcvičku k občanské válce už v USA měli, díky strýčkovi Trumpovi. OKÉNKO CYNIKA: [][] Plus za poetické záběry v kontrastu s hrůzami okolo, ale Garlandovy válečné novinářky zůstaly v půli cesty. Nezúčastněné, nezasahující a jen dokumentující  pozorovatelky měl konfrontovat nejen se střílením zajatců, ale například i s právě probíhajícím znásilněním. Lee a Jessie by naříkající dívku jen otrle fotily a já bych uznal, že Garland má koule jít až na dřeň. [][] Zaujal bezcitný zmrd z Perníkového táty Plemons, zde republikánský „vlastenec“. R.I.P. Číňan z Hongkongu. Honička v Bílém domě přetažená, interview s prezidentem přiměřené. (08.06.2024)

Nedokážu pochopit, jak někdo může dát do filmu o občanské válce jako hlavní postavy novináře a neříct k zásadnímu vztahu novinařiny a války naprosto nic. Doporučená četba: Psychologie války (Lawrence LeShan). Promarněných 108 minut završených tou úplně nejblbější scénou, která by se mohla odehrát někde v Africe, ale rozhodně ne v USA. (19.04.2024)

Z nejakého dôvodu som od Civil War čakal niečo mierne odlišné, avšak výsledok rozhodne nie je sklamaním. Dramaturgicky film trochu pripomína Vojnu svetov, ale pochopiteľne s iným protivníkom, respektíve s inými protivníkmi. Garland spomínal v jednom rozhovore, že tento príbeh zasadil do USA kvôli tomu, že divák sa s ním najlepšie stotožní v každom kúte sveta, keďže USA je najviac sledovanou krajinou sveta. A výborne urobil, napriek brutálnym scénam a záberom pôsobiacim dokumentárnym dojmom cítiť vo filme aj určitú mieru cynizmu. Za ten si môžu samozrejme Američania sami vďaka extrémnej polarizácii spoločnosti. Niežeby inde bola citeľne slabšia, ale tu sme zase pri tej efektivite zasadiť dej do USA. Záverečný záber všetko skvele zaklincoval. (28.04.2024)

Violent Nightmare, která se mi zdála z neznámého důvodu. Jsou to takoví Potomci lidí z Wishe. Garland trochu mechanicky navěšuje na svůj náhrdelník pofidérní road movie náhodné obrazy vykloubené Ameriky. Řada z nich je působivých, vizuálně a inscenačně silných (hlavně ta s Jesse Plemonsem). Film dovede vzbudit úzkost až nauseu z krutého světa, který nemá tak daleko k Walking Dead svou absencí morálky a nadvládou bestiality. Jenže. Celé to působí strašně samoúčelně, na všechny otázky, co tím vlastně film chce pojmenovat, krčí Garlandovo dílo rameny a sází jen další efektní kompozici. Postavy jsou ploché, nějaká etika a psychologie válečných reportérů působí jako hodně povrchní rešerše. Nietzscheánské hledění do propasti je málo u filmu, který paradoxně působí strašně tezovitě a ilustrativně, přitom vůbec není jasné, jakou tezi zastává a co vlastně ilustruje. Působivé cvičení nejasně rozkročené mezi zručný spektákl a zdaleka ne tak zručnou metaforu rozdělené země. Vlastně se opakuje můj problém s Garlandem, autorem efektních filmů, které ale v jádru vyznívají tupě. (15.04.2024)