Krásné bytosti

Zapomeňte na klasické šablony filmů o školní šikaně, tenhle film je chytřejší. A jeho hrdinů je vlastně také více než ta čtyřčlenná klukovská parta. Celé se to odehrává v nějakých horších částech Reykjavíku, prostředí je to stejně nehostinné jako poměry panující ve většině domácností našich hrdinů. A kupodivu se s tím moc netluče ani ta trocha nečekaného magična. (10.07.2022)

Konni je z nich největší šílenec. Rád se pere, rád vyvolává rvačky, kolikrát si neuvědomuje, co dělá. Zvíře mu říkají. Ale holky na něj letí. Stejně jako ostatní z party má mizerné rodinné zázemí. Někdy se bojí jít domů, pokud jeho táta nespí. Siggiho máma je nemocná, otčím šmelinář, který o něj nemá zájem. Podivínský Siggi se mu mstí po svém (sperma v kostkách ledu, divák ví). A nakonec Addi, nejrozumnější z trojice. Jeho rodiče věří na nadpřirozené jevy, jsou rozvedení, protože táta chlastá. A pak je tu Balli, který je úplný outsider. Přehlížený doma, šikanovaný ve škole. Právě u něj celý příběh začíná. A právě jeho si pod svá ochranitelská křídla (překvapivě) vezme výše zmíněná parta. Holt život bez problémů tu nemá nikdo, nicméně potěší, jak tvůrci jemně pracují s emočním zmatkem, se zranitelností každého z nás. Jejich realistický příběh solidně graduje, nepřehlíží problémy mládeže z okraje společnosti, lepší příští je vrtkavé, společensky přívětivých záchytných bodů moc není. Snové vize nevadí, herecky silné, atmosféra sociálního dramatu vydatná. Palec nahoru. (23.07.2024)

Takový to malý, hezký, skoro až roztomilý, násilíčko. Jak řiká Fincher, "i think people are perverts", což vysvětluje obecnou oblíbenost těhlech kousků. Ta zhnusenost při sledování šikany nám prostě nedovolí odtrhnout oči. A i když tihle mladíci na cizí štěkaj, mezi sebou jsou jedna velká rodina, co si kreje záda, takže relatable™. Všichni přece chceme někam patřit. Jedna filmová: ti dětský herci byli vynikající. Často drsný, občas opravdový, jednou dojemný. #kviff56 (80%) (30.10.2022)

(7,5/10). Na snímky pocházející z této severské země se nedívám každý den. Proto mě upřímně zajímalo, kolik jsem jich za můj ČSFD život vlastně viděl. Byl jsem velice překvapený, že jich už pár bylo. Upřímně jsem si myslel, že Beautiful Beings byly vůbec můj první islandský film, ale ono ne. Historicky mým prvním islandským filmem bylo Against the Ice s hvězdou Game of Thrones. Ostatní filmy byly pouze koprodukcí, takže Beautiful Beings je mým druhým právoplatným filmem z této mrazivé země plné gejzírů. Přijde mi velice zvláštní, že když tato země disponuje tak obrovských přírodním bohatstvím, tak proč to nezakomponovali nějak do toho filmu. Island je proslulý svou dechberoucí přírodou, takže jsem byl jako divák z pouhého náhledu do měst a ulic mírně zklamán. Ovšem všechno ostatní je jedinečným zážitkem, který jsem prožíval velice intenzivně. Vůbec se nedivím, že tento film patřil k nejúspěšnějším snímkům loňského KVIFFu. Kvality jsou zde nezpochybnitelné, hlavně co se žánru dramatu týče. Sledujeme radosti a bolesti skupiny naprostých islandských sígrů kteří dávají rádi lidem na budku. Každý z nich je naprosto jiný, ale spojuje je jedno velice silné přátelství. Měli mezi sebou jedinečnou chemii, která kombinovala chlapáctví v podobě stříkajícího adrenalinu během bitev a úchylných konverzací, společně s čistou a nefalšovanou láskou. Nejsilnější moment celého filmu přijde rozhodně na osudové párty. Síla této scény je neskutečná a vypálila se mi hluboko do paměti. Velice zajímavým prvkem celého snímku je ezoterické téma, které odděluje tento film od ostatních dramat. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi to místy nepřišlo už kapánek moc, ale jako doplňující prvek to k tomu filmu patřilo. Navíc když byly tyto výjevy doplněny pestrou paletou barev, které divákovi evokovaly polární záři. (14.05.2023)

"Kde mas skutecne oko? Otcim mi ho vystrelil vzduchovkou, nevedel, ze je nabita... A kde je tvuj vlastni otec? Umrel, utopil se. Dal si LSD, myslel si, ze je Jezis a chtel chodit po vode." Takovy normalni film o sikane, dospivani a pratelstvi na Islandu. Film ve svem vypraveni neni dokonaly (Co Balli a skola, jeho spoluzaci? Ti zmizeli jako mavnutim kouzelneho proutku.), ale bavilo me to a ma to atmosferu a kvalitni zpracovani. Hosi na houbickach byli bezchybni. Zajimave je z postav sledovat predevsim Addiho. Jenom nechapu, proc tam tvurci za kazdou cenu sroubovali zase nejakou homosexualitu, ktera na celkovy dej nema zadny vliv? Uz by si mohli uvedomit, ze to je kontraproduktivni a nikoho to nezajima. Jinak dobry. (22.04.2023)