Bandité v Miláně

Už úvodní cca čtvrthodinová pasáž je plná nápadů a dynamická - flashforward konce lupičské bandy je nám předložen jako flashback vzpomínajícího vypravěče/ detektiva, který zároveň formou interview podá obecné informace o růstu zločnnosti v Miláně (např. filmově zajímavou formou myšlených rekonstrukcí typologický případů, jež detektiv jen komentuje voice-overem, které nakonec doplní skutečná rekonstrukce, na níž je osobně přítomen). Do tohoto rychle se míhajícího úvodu jsou vkládány ony flashbacky (vlastně flashforwardy), díky sledování paniky Miláňanů divák zprvu netuší, jakou linii příběhu bude sledovat, až nakonec vykrystalizuje hlavní příběhová osa. Ta je již vyprávěna konvenčně a je zajímavé (ať již to považujete za klad či zápor), že v závěru se k dokumentárnímu stylu vůbec nenavrátíme. Dino De Laurentiis vždy uměl sehnat a zde také sehnal dostatek peněz, takže davové a akční scény rozhodně nedělají ostudu, naopak. (17.10.2014)

Jeden z těch lepších zástupců ´poliziotteschi´ žánru. Ta polodokumentární forma, která převažuje zejména v 1.půli filmu, dodává ději punc autenticity a osobitosti, kterou jsem v žádném jiném filmu tohoto žánru, tak populárnímu v 60. a 70. letech, nezaznamenal. Ze začátku je to taková představovačka hlavních aktérů, banditů a policistů, nezúčastněně doprovázena hlasem vypravěče, aby se pak spustilo zhruba dvacetiminutové akční inferno, s výbornou automobilovou honičkou, jejíž jedinou slabinou je nerealističnost, kdy si kulky vypálené z bezprostřední blízkosti jen málokdy najdou svůj cíl. Samotný konec, s hrozivým smíchem Volontého, je výborný. Mimochodem Gian Maria Volonté byl herecký chameleon, který tak protikladné role – gangstery, policisty a soudce – střídal s neobyčejnou lehkostí a uvěřitelností. Naproti tomu slabinou filmu je jednoznačně postava policejního komisaře, nevěrohodně zahraná, hodně na sílu chtěná macho figurka s nerozlučným cigárem v hubě. Tohle se Tomasovi Milianovi, jindy výbornému herci, moc nepovedlo. (18.01.2016)

Jo, Gian Maria Volonté hraje jak o život a jeho ztvárnění gangstera je šílené a dokonalé. Ale ten rádoby dokumentární styl a to zmatené, skoro dvacetiminutové uvádění do děje, to mne hodně odradilo a srazilo u mne procenta, a vlastně celou dobu roztěkaná kamera tomu rovněž moc nedodala. Viděl jsem jak dabovanou verzi, tak originální s anglickými titulky, a vlastně ten dabing odpovídá, je podobně uřvaný a uječený. Navíc mi vadila ta snaha dostat tam všechno, a nejlépe v několika minutách - šup sem, šup tam, kritika tohoto, kritika tamtoho, a jede se dál. Příběh holky, co se vydala do Milána dělat pěveckou dráhu a skončila upálená mafiány, mi přišel zajímavější, než vše ostatní, o čem se zde vyprávělo. (02.05.2016)

Zklámání a to veliké, začnu od konce a potvrdím, že ten je parádní a po zádech mi přeběhl mráz, ale kdybych tušil, že taková scéna bude jenom na konci, na film bych se vůbec nedíval. Zbytek je totiž dost ukecané krimi, které je obohaceno o dokumentární – retrospektivní pohledy s vypravěčem. V podstatě je tu jen pár vloupaček do bank, několik mrtvých a svým způsobem to jisté krutý film je, neboť umírají především nevinní lidé, tentokrát mne to ale nechalo naprosto chladným. (09.04.2011)

Nudny a plany film o tom, ako roku 1967 terorizovala tlupa Banda Cavallero mesto Milano. Carlo Lizzani bol pre mna nicim zaujimavy, priemerny reziser pod/priemernych filmov, ktory v zivote nenatocil ani Velkou Prestrelku ako povedzme Serdzo Sollima. Sa cudujem Tomasovi Milianovi /Velka Prestrelka, Vamos a Matar Companeros, Amistad/ ze sa v tejto planobe vobec zjavil. A som rad ze sa rozidem s hodnotenim miestneho konspiracneho teoretika, ktory veri na dementalne picoidy ako NWO, zidojastery, reptiliany a iluminaty - konkretkne s Karlom Chrochtom : 55 % (10.04.2018)