Podivné vyšetřování

Použiju slova Miloše Formana, která vyřkl o Vladimíru Menšíkovi – „Kdyby žil v Americe, měl by na chalupě plůtek z Oscarů.“ A to samé platí i o Gian Maria Volonté, hereckém chameleónu, s ďábelskou jiskrou v oku. I tady je fantastický, hraje tady každým svalem ve tváři a i když se v některých scénách až příliš nechává unést svou rolí (tj. ta typická taliánská gesta a řvaní), prostě mu toho hajzlíka s napoleonským komplexem věříte. A nedivím se té spoustě cen za tento film. Akademie celého světa vždycky slyšely na kafkovsky absurdní příběhy (v samotném závěru je i Kafka dokonce citován), které si berou na paškál hrozby zneužití moci potentáty na vysokých pozicích, zde dovedena až ad absurdum, kdy si hlavní postava může dělat co chce, vědoma si svého postavení (šéf policie) a z něj pramenící (téměř) beztrestnosti. Prostě taková krásně návodná poučka pro naše policisty a politiky – Rathem počínaje, Babišem a Tuhým konče. (22.06.2016)

Jak už tu někdo napsal tak všichni v tomhle filmu přehrávají jak o život a chovají se afektovaně, ale kupodivu to docela funguje. Hlavní (anti) hrdina je pak výstavní slizoun. Jenom ten úplný konec už mi přišel tak těžce absurdní, že to celý tak trochu shazuje, ale zajímavej a netradiční počin to každopádně je o tom žádná.65% (13.10.2023)

Politická tézovitosť (zlí pravičiari a dobrí ľavičiari) z toho trčí ako slama z topánok: anarchisti a aktivisti sú pre tajné služby a políciu tŕňom v oku ako potencionálni nositelia zvratu v spoločnosti. Preto je potrebné ich v každom okamihu sledovať, monitorovať a odpočúvať. A podľa možností im prišiť každý zločin. Preafektovaná slovná hnačka so zaujímavým,ale šablónovito spracovaným námetom (akoby som čítal odhalenia o prepojení krajnej pravice a polície v starších číslach A-kontry: spravodaji alternatívnych aktivít) a s dobre padnúcou hudbou Enia Morriconeho. Politické drámy,odhaľujúce prehnitosť systému a nahnuté výrazne doľava boli v 70. rokoch v Taliansku in a táto sa z nich nejako extra nevymyká. (24.12.2009)

Gian Maria Volontè přehrává jako o život, ale zrovna k tomuhle filmu to krásně pasuje. Ostatně i scénář je obdobně satiricky nadsazený. Kafkovské kriminální drama z pohledu muže opilého vlastní mocí je každopádně velmi originální záležitostí. Hlavní hudební motiv Ennia Morriconeho má divák po chvíli napevno v uších. Elio Petri a Ugo Pirro zaslouží poklonu. (10.09.2018)

Primárne nejde o zločin a jeho vyšetrovanie, i keď by sa to tak na prvý pohľad zdalo. Ide o neúprosnú spoločenskopolitickú kritiku systému, kde mocní možu vśetko a v podstate s aroganciou sledujú samých seba, kam až možu zájsť. Petri si zvolil rozmanitý štýl, mieša satiru, drámu, psychológiu. Do hlavnej úlohy obsadil Volontého, geniálneho chameleóna, ktorý uchvátil celý film svojim meniacim sa výrazom tváre a spolu s ústrednou myšlienkou je ozdobou filmu. Nemenej významnou je aj Morriconeho hudba. (24.07.2017)