Rimini

Netušil jsem, na jaký film se budu dívat. Domníval jsem se, že by mohlo jít o nějaký divoký party snímek z progresivního Rimini, o němž jsem slyšel, že prožívá renesanci. Realita byla někde jinde a nemohu říct, že bych byl zklamaný. Hořkosladký snímek nebo jinak řečeno tuze hořká komedie s dramatickými prvky. Výtečný Michael Thomas v roli zkrachovalého zpěváka proplouvajícího životem v Rimini, kde kulisu představují přistěhovalci za všech ročních období. Film ideální do menších artových kin. (02.08.2024)

Deuce Bigalow potkává Wrestlera v režii Ulricha Seidela. Hlavní hrdina je takovým vyčpělým Danem Nekonečným, který baví důchodkyně příšernými odrhovačkami v odporném Rimini a jako přivýdělek s některými souloží ve standardně explicitní Seidolově režii. Není to pro každého, ale má to vtahující atmosféru, která dokáže i největšího pesimistu přesvědčit, že na tom není tak zle jako hlavní hrdina Richie, který je ale ve výsledku možná i šťastný. Doporučuje 9 z 10 gerontofilů. (09.05.2023)

Rimini je pohľadnicou, ktorú nechcete nikdy poslať ani dostať. Smutný pozdrav z časopriestoru, kde sú vlasy mastné aj po dôkladnom umytí, duša nezvratne skazená, poháriky večne prázdne, zrkadlá pokrivené, publikum hluché i slepé, chodby dní zatuchnuté a rodinný dom prázdny, aj keď sa nečakane zaplní. Viac v mojej recenzii. (13.11.2022)

V Rimini sice čiší deprese z každýho záběru, pomalý tempo, statická kamera a Richieho cringe vystoupení působí minimalisticky syrově, až by z toho mohlo jednomu být nevolno, ale cringe sám o sobě nestačí a tady ho vlastně ani není tolik, aby se to byť minimálně dalo považovat za zábavnej bizár, jako třeba takový Hundstage (který by stopařka Marie Hofstätter utáhla i sama). Chyběl mi tu Seidlův cynismus a něco víc než jenom příběh alkoholické trosky a jejího toxickýho (ne)vztahu s dcerou. A že se ta troska za zenitem prochází po pláži, která stejně jako jeho život dávno není prosluněná, a občas při tom překročí nějakýho kempujícího migranta, kterej je stejně jako on sám vykořeněnej, tomu pro mě hloubku taky nedá, protože mi to přijde moc zkratkovitý a povrchní, zejména s ohledem na to, co za emoce ve mě Seidl dovedl vzbudit ve svých předchozích filmech. (09.11.2022)

Je možné vymyslet hřejivější slova než amore, perfetto a lets gou? Je hypoteticky reálné narazit na chladnější dceru než Tessu Göttlicher? Hoří cikareta lépe při chůzi a nebo je kouř jenom záminkou pro pohyb? Rýmuje se něco víc, než Rimini-Fellini? Lze balit, vybalovat a přebalovat opačné pohlaví zcela bez obalu nebo je obal nutnost obchodu? Může bezejmenné mazivo chutnat jako "ty"? Schwarze Madonna herr Seidl pokládá tvrdé otázky, které však měknou hned při položení jako plát listového těsta, bez ohledu na hustotu mlhy. I bludiště podnikatelského baroka se dá překonat bez vodítek, pokud vám to za to stojí. Tak to je, tak to má být. Nejdůležitější je, aby uhlí v uhláku alespoň doutnalo, občas prasklo nebo poskočilo a s Kájou se jděte vysrat, Ričí Bravo je Rakušák, zde je mantrou grüß Gott a Čech může blbě čumět přes plot. "Jak dlouho jsi fanynka?" (18.07.2024)