Rimini

Depka? Jo… Utahaný? Jo… Zábavný? Víceměně. Ačkoliv si v pomalých a depresivních tvorbách často libuji, tak RIMINI nepatří mezi snímky, na které bych vzpomínal nebo si je dokonce chtěl někdy zopakovat. Jedná se o zajímavý portrét vyhasínající pseudohvězdy venkovských zábav, která celý život parazituje na naivitě dam ve zralém věku. Zub času a životní styl se na ní však po letech nemilosrdně podepisují a sledujeme existenciální kolaps se vším všudy. Že by se však jednalo o jedno z vrcholných děl pana Seidla, to rozhodně ne. Jeho rukopis je sice znát v každém záběru a středové kompozice polomrtvých periferií letoviska fungují dobře, nicméně mi chybělo něco trochu peprnějšího, co by šokovalo a celý děj alespoň lehce okořenilo (hra na schovávanou v hotelu tomu nahrávala a trochu jsem doufal, že se na temném schodišti alespoň někomu něco zvrtne!). Finální ztráta posledních zbytků pevného zázemí byla ikonická a vlastně mi bylo Richieho docela líto - začínalo to pomalu dobrovolným propůjčováním svého zázemí za účelem přivýdělku, které nakonec vygradovalo v tichou invazi kukaček a ztráty posledních životních jistot… naprostá rezignace tak bylo to jediné, co zbylo. (R.I.P. nacistickému tatíkovi, který své zázemí ztratil dávno před Richiem). (24.05.2023)

Tohle jsem chtěl vidět z nostalgie. Vidět mimosezónní Rimini, kde jsem jedno léto jako kluk před mnoha lety strávil u moře. Ultra vážná deprese v autentickém módu podzimu a zimy rekreačního střediska se povedla na jedničku. Stárnoucí estrádní zpěvák a gigolo Richie, pro rakouské důchodce dychtící vrátit čas, se může přetrhnout, aby vidělal ze dne na den éčka na chlast a nájem oprýskané vilky, když mu do života vleze zapomenutá dcera Tessa se syrskou rodinou. Smutný bizár osudů lidí v paralerním světe mrtvého letního místa a zatoulaných migrantů, kde se zastavil čas někde na pomezí 80.- 90.tek 75% (10.08.2023)

Boha, kde ten Seidl chodí na tie nápady?! Všetky jeho filmy sú čistý hardcore! Našťastie, a to sa mi lúbi najviac, vie, kedy uťať scénku v praví čas. Tak isto ako aj pri sledovaní Sparta (2022) , tak aj v Rimini sú situácie, kedy som bol napnutý ako struna a cítil sa veľmi nepohodlne. Film je síce celkom zábavný, avšak s ťažkým smútkom a depkou na jeho pozadí. A tí všetci, polihujúci a spiaci kade tade utečenci bez domova, vypadali totálne ako postavičky z Kaurismakiho filmov. No a ten záver jakbysmet, čistý Kaurismaki ! (21.09.2023)

Ulricha Seidla sleduji průběžně a patřím k jeho příznivcům. A tak jsem se dopídil i k jeho poslednímu kousku, a jak říkají Pražáci: a jsem za to velmi rád. Nejdřív jsem si přečetl místní recenze (není jich moc, 14) a poznamenal si v nich uvedená mužská jména (Seidla a Richieho Brava samozřejmě pomíjím): Deuce Bigalow, Karel Gott a Mickey Rourke, recenzent Topco doplňuje Karola Duchoně, a já z vlastní zkušenosti Stanistava Hložka, která nás kdysi obšťasňoval na podnikové konferenci, naopak Pavel Novák byl na podnikovém plese skvělý) . Možná to je jakási základna, nad níž se film vypíná. Uvidíme. Z malatestovské slávy jsme toho v Rimini (město znám poměrně dobře) sice moc neviděli, hodně ovšem z pádu člověka, který odmítá stárnout a bláhově se domnívá, že ještě dokáže něco napravovat. Rimini není "pro starý", podobně jako - byť v jiném smyslu - Mannovy Benátky. Seidl, jako správný stratigraf, kope zběsile kolem Richieho Brava, který je sám o sobě nedotknutelný ve svém povolání i přebývání, a na povrch vynáší jednu vrstvu za druhou, nic neodděluje ani nepřesívá, jen to strká do vitrín... Uvedl jsem seznam jmen, některá jsem zatím vynechal: sebe a vás. Poprali jsme se lépe se svým osudem? Nezapomínejme, že Ritchie byl až do samého konce svobodným člověkem... Samozřejmě se se mi to moc nelíbilo - zvlášť italalsko-německý popík by sotva snesitelný, ale těším se na dalšího Seidla, kterému osud Richieho Brava zřejmě nehrozí, alespoň dokud nezačne odkrývat "svoje vrstvy". (10.05.2023)

docela depresivní sonda do života vypelichaného seladona, který je stále více či méně přesvědčen o své neodolatelnosti, nicméně jediné co v životě má je zpívaní německým důchodkyním a občasné souložení s nimi. Jeho "pohodičku" mu ovšem naruší jednak smrt matky a hlavně návštěva dcery, kterou neviděl osmnáct let a ona po něm teď chce chybějící roky vynahradit. Samozřejmě finančně, Ani zdaleka nejde o jakkoliv příjemný film, nicméně i přes svojí "neatraktivitu" mě dokázal udržet valnou většinu stopáže a vzhledem k tomu že šlo o moje první setkání s Ulrichem Seidlem, nejspíš by nebylo od věci si doplnit některé jeho další kousky...65% (09.05.2023)