Kostlivec

Na Kostlivce jsem se hodně těšil. Podle povídky Kinga. Trailer zaujal. Nebylo co řešil. Ve výsledku jsem asi spoko. Říkám asi, protože bych si strašně moc přál filmu dát čtyři hvězdy. Ale já prostě nemohu. Ten film má tolik přešlapů a věcí, co mi nejsou po chuti, že bych si ho znovu asi už nepustil. Je to ale strašná škoda, protože potenciál je tu obrovský. Děsivý začátek a muž, který vpadne do "klidné" rodinky, aby se jim záhy oběsil v prvním patře. Posud dobrý. Nastává děsivá část, kdy Kostlivec vystrkuje svoje nohy. To jsou ty nejlepší pasáže filmu. Krátké prostřihy, mnoho nohou, zuby... Všechno se podě... Pokazí. Jakmile monstrum ukážete celé a hlavně začnete do filmu cpát podzápletku se zjišťováním a ujišťováním. A samozřejmě samotným lovem. To je prostě ohromná škoda, protože monstrum by si zasloužilo zůstat ve stínech. Tak to funguje nejlépe. I tak jsem se ale bavil. Jen jsem zklamaný, protože Kostlivec mohl být mnohem lepší. (68 %) (04.03.2024)

The Boogeyman trpí obvyklým problémem "wanovských" hororů, tedy tím, že postavy mimo zápletku neexistují. A to i přesto, že tady se zrovna opravdu strašně moc snaží, aby tomu tak nebylo. Nicméně těžké téma tragické ztráty matky film není schopný dostat hlouběji pod kůži, protože musí pracovat s klišovitými hrdiny a podzápletkami jako "překvapivě dospělá malá holčička, která ví víc než ostatní, ale nikdo jí nevěří, protože je malá holčička" (TM), dospívající dívka z okraje kolektivu, která se musí postavit svému strachu či otec, který svou uzavřeností kryje svoji slabost a musí se naučit se své rodině otevřít, pročež doposud poslouchá věty jako "máma by věděla, co dělat". Film samotný má jinak obvyklé parametry křesťanského filmu, kde bubák je vlastně alegorií krize víry v důsledku nějaké ztráty, která se dá překonat pokorou a znovu stmelenou rodinou, akorát onoho Boha zde zastupuje terapie. (10.09.2023)

Ku terapeutovi príde chlap a povie mu, že jeho tri deti zabil Strašiak zo šatníka a on tomu nedokázal zabrániť. V podstate ide o citáciu z poviedky, ktorá vyvrcholí výborným zvratom, no film sa už v úvode oddelí od poviedky, pretože chlap zomrie v šatníku a Strašiak sa nalepí na novú rodinu. Čiže ide skôr o akési voľné pokračovanie poviedky ako jej adaptáciu. Film spadá do trendu súčasného hororu, ktorý mieša strašidelný žáner s rodinnou drámou (v tomto prípade strata matky a vyrovnanie sa s touto situáciou). Tentokrát idú žánre „fifty-fifty“, nenarážajú do seba, ale pekne spolupracujú. Robovi Savageovi ako šikovnému režisérovi (má za sebou Host či Dashcam) sa vo filme darí postupne gradovať atmosféru, strašiť s jumpscaremi, nepreháňať to s nimi a prísť s veľkou kopou strašidelných scén (naozaj ich tam bolo nadpriemerne veľa). Oceňujem aj samotného Strašiaka. Režisér sa vyhral jednak s tým, že ho väčšinu času necháva skrytého v temnote a svietia mu len oči, čím sa výborne tvaruje temná atmosféra a keď na konci príde s odhalením, tak je vidieť, že sa kreatívne vyhral s dizajnom a hlavne Strašiak pôsobí desivo. Na záver treba dodať, že nejde o nič nové. V podstate rutina. Ale kvalitne natočená rutina. Výborná atmosféra, trpká pachuť rodinnej drámy, hrozivé monštrum a skvelo vygradovaný dej. Pokiaľ však čakáš niečo iné, náznak niečoho nového, inovátorského, budeš zrejme sklamaný. Pre mňa jeden z najlepšie natočených hororov podľa Kinga. (14.06.2023)

Nic převratného jsem neočekával a nic převratného jsem nedostal. Hodně průměrný film s kolísavým napětím, kde sice pár scén mělo grády - nejvíce asi útěk z domu před bubákem, ale jako celek to nefungovalo. Savage se rozhodl pro nejhorší možnou variantu - místo postupného strašení a budování mrazivé atmosféry vsadil na výstřely z děla a padající kastroly. Ne že bych zkraje párkrát nenadskočil, ale když na vás někdo za rohem vybafne, leknete se taky, že... A jak se lekačky vršily a očekával jsem jich víc a víc, stával jsem se vůči nim imunní. V titulcích je uvedeno, že film je na motivy povídky, což je svatá pravda. Povídka je výborná se šokujícím a zde logicky chybějícím závěrem a je pouze torzovitě včleněna do filmu. Oceňuji, že bubáka neukázali hned a že nechali tříbit divákovu fantazii, a tak možná na rozdíl od jiných jsem temné a nejednoznačné scény uvítal. Vizuál solidní. Nejlépe ze všech hrála Vivien Lyra Blairová, kdy jsem si vzpomněl na malou Carol Anne (Poltergeist 1982). Škoda promarněné šance, protože většina z nás má doma pod postelí, ve skříni či v komoře bubáka, a tak důvod ke strachu by byl. Každopádně v kině jsme byli tři, což v okresním městě na premiéře není moc, o to víc jsem si ale film, byť průměrný, užil. (09.06.2023)

Dlouho jsem neviděla tolik lidí odcházet v průběhu filmu z kina. Úmorná zívačka, která nepřináší vůbec nic nového, vše už bylo viděno jinde a uděláno i mnohem lépe. Vydržela jsem sice do konce, ze zvědavosti, co tím chce básník říci, ale pocitově to byl celkem promrhaný čas. Finální narážka na možnost pokračování ve mně skoro vyvolala depresi. Najednou mi loňský Úsměv, kterej je tematicky v něčem podobný, nepřišel zase tak špatnej. (11.06.2023)