Dům hrůzy

Vyvražďovací odpad, ktorý vrele a od srdca neodporúčam. Film v nás evokuje otázky: Je dom strašidelný? Je prekliaty? Alebo ide o obyčajnú vraždu? Je to len hra? Prečo sú pozvaní práve títo ľudia? Komu robí dobre točiť takéto filmy? Keď odhliadneme od absencie myšlienky, či (ako sme už zvyknutí) nelogickosti správania sa postáv (prečo tam všade vôbec liezli?) zostáva len samoúčelné násilie. (20.04.2004)

Obsazení lákalo, ale je pravda, že trio Rush-Janssen-Larter tenkrát ještě neznamenalo ve světě filmu tolik, jako dnes. To jsem si nějak neuvědomil a podle toho to dopadlo. House on Haunted Hill je otřepaná báchorka o opuštěném blázinci, kde mají strašit duchové krvelačného personálu. Ztvárnění strašidel stálo za starou bačkoru a nejen proto, že se samotní bubáci moc nezjevovali a ten zmatek, který se plížil po zdech, byl neskutečným úletem. Za mnoho nestála ani atmosféra, která zapáchala lacinou televizí. Koukat se dalo vlastně snad jen na Famke. Jednoduše špatné. 25% (11.12.2014)

Jakmile jde o prachy, tak se najde spousta lidí co pujde do nebezpečí a dělají si z toho legraci. Jenže když přijde na lámání chleba, tak ty prachy každej vrací a chce za každou cenu pryč. Říkám si proč vlastně?! Stejným způsobem si může každý z pětice náhodně vybraných lidí vydělat milion od milionáře Price, který si s nimi chce zahrát bláznivou hru... Jenže nic není na první pohled čím se zdá... 40% (18.03.2017)

Klasická vyvražďovačka, presne ako to máme radi. Osem ľudí, z toho 4 pozvaní hostia, manželský pár ako hostitelia, plus majiteľ domu a ešte chlapík ktorý na celý priebeh oslavy tajne dohliada. A aby som nezabudol, je tu ešte DOM, teda skôr zlo, ktoré v ňom drieme. Kedysi dávnejšie som už videl tento film a páčilo sa mi to, ale až po druhej projekcii dávam plné hodnotenie. (14.02.2018)

Prvních pět minut jsem byl mile překvapen a žil jsem v domnění, že se jedná alespoň o žánrově čistý film, který by mě mohl trošičku zaujmout. Leč bohužel to opět nevyšlo a vylezla z toho silně neučesaná směsice ne nejhoršího hororu s dementní podobou podřadného thrilleru. Co se hororu týče, sám o sobě by působil vcelku slušně a občas dokázal i mírně postrašit, ale pouze do té doby, než se na obrazovce objevila infantilní podoba toho, co mělo představovat hlavní zlou sílu dne. Ostatní dějové zápletky však byly zoufale neuspořádané, zmatené a nesmyslné. Člověk by za Boha nepochopil, kdo tu koho chce zabít, za co nebo za kolik, proč, zda se mu to podařilo, anebo jestli to udělal úmyslně či jen náhodou. Máte skoro jistotu, že ten jehož mrtvolu vidíte rozstřílenou nebo jiným způsobem zneškodněnou je na sto procent živ a co nevidět se odkudsi vynoří, aby způsobil ještě větší zmatek. Abyste pak pochopili, že tento hrdina je už nadobro mimo hru, musíte vidět jeho hlavu alespoň na dvacet kroků od zbytku těla. (24.10.2004)