Režie:
Metodi AndonovObsahy(1)
Bulharský baladický film ze sedmnáctého století vypráví příběh pastýře stáda koz Karaivana. Žil poklidným životem se svou mladou ženou a dcerkou do té doby, kdy do jeho domu vnikla skupina tureckých příslušníků vládnoucí kasty, ženu znásilnili a usmrtili. Karaivn odešel s malou Marií do hor připravovat pomstu. Děvčátko vychoval jako chlapce a v dospělém věku dceru nutil mstít matčinu pohanu a vraždu. Film byl uveden na XVIII. MFF v Karlových Varech 1972, kde získal Zvláštní cenu poroty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Nevšedná, poetická a krásna lyrická dráma o zvláštnej pomste a čistej láske v totálne presvedčivej dobovej atmosfére bulharského vidieka 17. st., ktorý v tom čase trpel pod tureckou nadvládou. Avšak narozdiel napr. od snímku Prameň panny od Bergmana, sa tu hlavné postavy nezamýšľajú nad zmyslom samotnej pomsty a viery v Boha, skôr to po významovej stránke smeruje iba k jednej z možností, kam až takáto neústupčivá pomsta môže zájsť - k tragédii. Tiež je tu pekne rozobratá otázka vrodenej prirodzenosti, ktorú sa aj napriek úmornej snahe nepodarí potlačiť a nešťastná dievčinka tak znovu objaví svoje ženstvo, čo samozrejme nemôže skončiť dobre. Suma sumárum výborná, dumavá, rustikálna balada, navyše aj slušne zahraná. 85/100 ()
Film má byť zo sedemnásteho storočia, na mňa tak nepôsobil. Je tam málo charakteristické na tú dobu, len pár úsporných kostýmov. Čiernobiely charakter snímku neprospel. Scenár je minimalistický, dialógy v podstate žiadne, až som mal pocit, že je to film pre hluchonemých. Nevidím ani prínosnú myšlienku, ani som necítil sympatie k otcovi, ktorý sa správa ako poloblázon. ()
Kostýmní, historický film, natočený podle povídky z cyklu Nikolaie Haitova o období tureckého jha v 17. století, je vystavěný na půdorysu baladického charakteru a příběhu o vraždě (a znásilnění) a osobní mstě. V souvisle napjaté, drsné a nepodbízivé atmosféře se krvavý příběh počne odvíjet jednoho dne, v němž turečtí mužové, opanující vesnici, přepadnou statek s bezbrannou matkou, po níž zůstane jen malá dcerka. Tu se zlomený otec rozhodne uchránit před obdobným osudem a v letech zrání ji v lesích vychová v udatného a schopného „muže“ – se schopností zabít (turecké viníky, ale i kozu, jejíž rohy poté využije při boji). Sled bojových akcí se přitom mísí s vývojem dívčina dospívání a procitání: častější slabost a stopy dívčí citlivosti brání v přímém plnění cesty za odplatou, k nelibosti otce. V naturalistickém, hudby prostém pojetí (zní pouze bezeslovná smutná píseň) ústí snímek skrze zamilované odloučení dcery od otce a znovuobjevení vlastní identity k vícenásobné smrtelné tragédii, přičemž závěrečný obraz svou monumentalitou dotváří sysifovskou bezvýchodnost údělu. ()
Drama z bulharského venkova osmnáctého století. „Klasická“ výstavba filmu o pomstě – v expozici je znásilněna a zabita matka hrdinky, dívka je poté otcem zbavena své ženské identity a společně s ním se vydává na cestu pomsty. Kozí roh (vražedný nástroj a zároveň „navštívenka“ na místě činu) se stává symbolem nového života bezvýhradně spjatého s pomstou. V závěru filmu zřetelně vystupuje milostný motiv, vracející hrdince její ženskost a odvádějící ji od cesty zloby (mezi jasný kontrast otec+dcera versus turečtí vrazi vstupuje pastevec, ztělesnění klidu a míru, který se dostává mezi otce a dceru). Otec však ve svatební den zabijí milence a dcera volí smrt v plamenech. Závěrečná scéna kopíruje scénu z úvodu filmu – otec nese svou dceru a klesá s ní unaven na vrcholu hory. Kruh násilí, které plodí zase jen násilí se uzavírá ()
Zvláštny a zaujímavý film, ktorému nedokážem dať viac ako tri hviezdičky aj keď v ňom bolo niekoľko nevšedných scén. Neprekážal mi dialógový minimalizmus, ani relatívne pomalé plynutie deja. Ale niektoré nedotiahnuté a iné nepochopiteľné motívy mi prekážali. Určite mal film na viac a z úvodnej scény sa mohla odvinúť temná verzia pomsty krutej rovnako, ako bol krutý zločin. Je užitočné vidieť tento film, dá sa pri ňom rozmýšľať na rôzne témy. ()
Galerie (3)
Photo © Sofia Film Studios
Zajímavosti (5)
- Film byl natočen v krásném prostředí pohoří Rodopy v okolí Rilského monastýru. Kostýmy nejsou šité pro film, ale byly vypůjčeny od místních horalů a vesničanů, takže autenticita je dokonalá. I přes temnou a drsnou atmosféru filmu aktéři na natáčení vzpomínají jako na velmi lehké a zábavné. Film byl natočen za jeden měsíc za směšnou částku 156 000 bulharských levů. Přes den se natáčelo a v noci se pilo. Ráno pak režisér kontroloval, v jakém stavu členové štábu jsou a kdo byl příliš unaven, ten se musel vykoupat v ledové vodě tůně horského potoka. (Hombre8)
- Krásná holčička, která je svědkem znásilnění své matky, je šestiletá režisérova dcera Nevena. (Hombre8)
- Film byl v roce 1972 nominován na Oscara, ale díky administrativním nedostatkům se nakonec soutěže nezúčastnil. Rovněž byl silně bojkotován tureckou stranou, která všemožně bránila jeho promítání a organizovala protesty, zvláště v muslimských zemích. Turkům se dokonce podařilo zablokovat film na filmové soutěži v Cannes. Přesto jej nakonec koupilo do distribuce celkem 62 zemí. (Hombre8)
Reklama