Nejdelší den

Pečlivo budovaná príprava, enkláva hviezd a štatistov, ktorý vyobrazili relatívne hodnoverne udalosti operácie Normandie. Avšak zväčša v akčnej a technologickej rovine. Kvitujem, že tvorcovia nezašli do nechutností a že je nemožné sa priamo stotožňovať s konkrétnymi postavami. Skrátka naratívny koncept je viac rozložený v dokumentarizme, akoby im predhadzovali pasáže z historických pamätí. A samozrejme s patričnou dávkou "správnosti" výkladu. Z dĺžky, kompozičného ladenia ako i spojovníkom celej operácie možno konštatovať úspech, na žiadosť US ambassy našťastie nebolo žiadaná vždycky len primárna, banálnejšia dejová linka a zvýraznenie ideových protipólov. I tu sú výrazné, ale nie až tak. Nemyslím, že budem tento film vidieť v živote viackrát než možno ešte raz. (23.06.2016)

Z Nejdelšího dnu, podobně jako z mnoha dalších válečných filmů, je se zaměřují na jednu konkrétní vojenskou operaci či bitvu, cítím nejenom snahu diváka dojmout, vzdát čest bojovníkům, ale také diváka vzdělat, nabidnout mu velké množsví faktů. Onen vzdělávací záměr se pak otiskává do výsledku, často velmi sympaticky a organicky, jindy pro změnu okatě a lehounce křečovitě. To druhé (už jsem si na to stěžoval v komentáři k Bitvě o Midway) cítím hlavně v mnoha replikách, jež jsou napsány tak, aby divákovi daly přehled o situaci a zhodnotily význam jednotlivých dílčích událostí. Když velitel německého "náletu" na vyloďovací pláže ironicky glosuje: "Tohle je slavný den pro Luftwaffe," slyším, jak učitel v pozadí říká: "Uvědomte si, prosím, že v červnu 1944 již na západě Luftwaffe nepředstavovala významnou bojovou sílu." A v rozhovoru točícím se kolem (ne)buzení führera zase musí explicitně zaznít, že Třetí říše prohraje dost možná proto, že ho patřiční lidé včas neinformovali a zároveň odmítli rozhodovat bez něj. Trochu víc důvery v divákovu inteligenci bych na takových místech uvítal. Spolu s pro mě sice pochopitelným, ale mně ne zcela příjemným zařazením komických postaviček a ne vždy zajímavých epizodek řadových vojáků před akcí, jde však o jediné výtky, které se mi chce přednést. K ocenění je toho mnohem víc. Sympatické je mi komplexní uchopení celé operace od přípravy po provedení, od vojínů po generály, od strany ke straně (Němci, Britové, Američané, odboj...). Výsadek, Gold, Juno, Sword, Utah, Omaha... Stopáž filmu se tím sice natahuje, ale věřím, že je to na místě. Výborně zvolené jsou lokace, reálie jsou věrné, boje přesvědčivé - angažování mnoha skutečných účastníků této události, včetně Lovata, Blumentritta či Pluskata se vyplatilo. Konečně i srdce "nemilitantního" filmového fanouška občas zaplesá nad nápaditostí, s kterou jsou snímány boje ve velkých celcích. Mně kupříkladu učarovala poměrně dlouhá kamerová jízda nad právě ztékaným Ouistrehamem. Stejně tak i výkony představitelů mnoha důstojníků, bůhvíproč hlavně těch německých :) (17.05.2010)

Film vznikl počátkem 60. let a představuje v tom dobrém i zlém zrcadlo válečného žánru v americké kinematografii 50. let a vlastně i tvoří pro danou dekádu jeho pomyslný vrchol. Je maximálně ambiciózní, má velký rozpočet a dokáže vytvořit velkolepou podívanou plnou válečné techniky tisíců komparzistů i velkých filmových hvězd své éry. Rozumím vysokým, ba nejvyšším, hodnocením mnoha uživatelů, pro mě ale nikdy nepředstavoval citovou záležitost. Vadilo mi na něm a stále vadí používání humorných momentů, které mají spojeneckým vojákům a důstojníkům získat dodatečné sympatie a bavit publikum. Dobře to vystihl ve svém komentáři uživatel wosho. Je paradoxní, že z filmového hlediska vychází lépe německá strana, protože je zobrazená střízlivěji, bez humorného nadhledu. Ve filmu, který se na jednu stranu snaží o realistické zobrazení grandiozní bitvy, se objevují na straně spojenců dnes bychom řekli "cool" scény, které narušují strukturu filmu a pokouší se o jiný žánr. Ve vypjaté situaci vám tam napochoduje sbor jeptišek a v tu ránu jakobych dostal cepínem ránu mezi oči, v dramatické chvíli vylodění se kamera baví buldokem, který věrně stojí po boku svého důstojníka a nezúčastněně sleduje bitevní vřavu kolem sebe. Můžete se pobavit nešikovností a nepraktičností polního kněze atd. atd. Neupírám snímku několik opravdu vymazlených válečných scén, jako je střetnutí o ouisterhamské kasino nebo souboje o pobřežní pevnůstky či parašutistu uvízlého na kostelní věži, ale film jako celek u mě ani zdaleka na nejvyšší mety nedosáhne. Celkový dojem: 65 %. (12.08.2012)

Nie hurávlastenecký, ale vlastenecký megaskvost dokumentárneho rázu úchvatne podáva prípravy na vylodenie spojencov, priebeh jedného z najdlhších dní, aké pozná história, 6. 6. 1944 a vojenské stratégie všeobecne. Patrí a bude patriť až do konca k tomu naj, čo som na vojnovom poli videla. Bez debaty. (16.01.2009)

Musím dát pět hvězdiček, přestože Nejdelší den je velice nevyrovnaný film - naprosto fantastické momenty (chybný seskok nad obsazeným městečkem, samotné vylodění, několik scének s La Resistance nebo Bourvillem, obsazení mostu britskými Commandos) se střídají s opravdu hodně nepovedenými. Za ty pak mohou především překvapivě naivní filmařské postupy a herecké projevy (především někteří američtí a němečtí herci jsou dost dřevění, i ti slavní, Britové bez výjimy super), které mi těžce zaváněly 40. léty a filmy s Oldřichem Novým. Nejsem expert na dějiny filmu, ale řekl bych, že v šesté dekádě 20. století se už točilo moderněji a "reálněji". Hmm. Ovšem obrovským kladem je fakt, že Němci mluví německy a Francouzi francouzsky, což k celkové uvěřitelnosti naopak velmi přispívá. Skutečně, nebýt mnohdy dost umělých, strojených dialogů a hereckých výkonů, možná by si tenhle film i zasloužil označení "velkolepá freska". Přesto je to mimořádně pozoruhodný počin, který by mohl klidně sloužit jako povinné školní promítání (přestože jde o válečný velkofilm, na plátno vyteče jen pár kapek krve), ale na ty nejlepší ze svého oboru (Příliš vzdálený most) nestačí. Slabší pětka. (06.06.2005)