Nejdelší den

Nejdelší film o nejdelším dnu uteče jako voda. Scénář našel totiž dokonalý balanc mezi spojeneckou a německou perspektivou, mezi civilními dialogy a seznamováním s vojenskými strategiemi, mezi epickými scénami s desítkami komparzistů a vyplňujícími pasážemi v interiérech. Záplava slavných tváří tentokráte není od věci, protože divák se díky nim lépe orientuje, kterou dopředu plánovanou dějovou linii vlastně sleduje. K absolutní dokonalosti schází paradoxně trochu vyhrocenější osobní příběhy a potlačování osudovosti na úkor ironického pomrkávání k historii, která již byla napsána (kolikrát jen zaznělo "Byli by blázni, kdyby podnikli invazi v tomhle počasí / na tomhle místě?"). Z pozice vytyčených vyprávěcích měřítek a komunikativnosti vůči divákovi však dílo v podstatě bezchybné... 85% (02.03.2019)

Americká propaganda možná není tak in your face jako sovětská, ale otravná je stejně, ne-li víc. Tenhle film navíc postrádá spektákl, který by mít chtěl. Ale tak co chci, když se na to dívám den poté, co jsem viděl Vojnu a mír, která je co do filmařských kvalit někde naprosto jinde. Každopádně je tohle nuda na obstojné úrovni. Být fanoušek válečných filmů starého střihu, asi jsem shovívavějěí. (14.02.2013)

Ha, další snímek z války, který mě moc nadchnul. Vylodění v Normandii, nádherný námět na vznik filmu, je jich sice moc, ale tenhle se mimořádně povedl. Oceňuji zbraně, uniformy a hlavně efekty, ty hodně přidaly na dokonalosti filmu. Dále pak i hudba na začátku měla takový bojový rytmus. Většina filmu z války je dobrých, ale tenhle považuji za jeden z nejlepších. 90% (11.01.2008)

Z Nejdelšího dnu, podobně jako z mnoha dalších válečných filmů, je se zaměřují na jednu konkrétní vojenskou operaci či bitvu, cítím nejenom snahu diváka dojmout, vzdát čest bojovníkům, ale také diváka vzdělat, nabidnout mu velké množsví faktů. Onen vzdělávací záměr se pak otiskává do výsledku, často velmi sympaticky a organicky, jindy pro změnu okatě a lehounce křečovitě. To druhé (už jsem si na to stěžoval v komentáři k Bitvě o Midway) cítím hlavně v mnoha replikách, jež jsou napsány tak, aby divákovi daly přehled o situaci a zhodnotily význam jednotlivých dílčích událostí. Když velitel německého "náletu" na vyloďovací pláže ironicky glosuje: "Tohle je slavný den pro Luftwaffe," slyším, jak učitel v pozadí říká: "Uvědomte si, prosím, že v červnu 1944 již na západě Luftwaffe nepředstavovala významnou bojovou sílu." A v rozhovoru točícím se kolem (ne)buzení führera zase musí explicitně zaznít, že Třetí říše prohraje dost možná proto, že ho patřiční lidé včas neinformovali a zároveň odmítli rozhodovat bez něj. Trochu víc důvery v divákovu inteligenci bych na takových místech uvítal. Spolu s pro mě sice pochopitelným, ale mně ne zcela příjemným zařazením komických postaviček a ne vždy zajímavých epizodek řadových vojáků před akcí, jde však o jediné výtky, které se mi chce přednést. K ocenění je toho mnohem víc. Sympatické je mi komplexní uchopení celé operace od přípravy po provedení, od vojínů po generály, od strany ke straně (Němci, Britové, Američané, odboj...). Výsadek, Gold, Juno, Sword, Utah, Omaha... Stopáž filmu se tím sice natahuje, ale věřím, že je to na místě. Výborně zvolené jsou lokace, reálie jsou věrné, boje přesvědčivé - angažování mnoha skutečných účastníků této události, včetně Lovata, Blumentritta či Pluskata se vyplatilo. Konečně i srdce "nemilitantního" filmového fanouška občas zaplesá nad nápaditostí, s kterou jsou snímány boje ve velkých celcích. Mně kupříkladu učarovala poměrně dlouhá kamerová jízda nad právě ztékaným Ouistrehamem. Stejně tak i výkony představitelů mnoha důstojníků, bůhvíproč hlavně těch německých :) (17.05.2010)

Válečný velkofilm, který je celou duší tvořen pro Američany. Velkolepé scény (omaha) s obrovským počtem komparzistů (resp.vojáků), snaha o rozmáchlé uchopení stěžejní operace 2WW, (poprvé) konečně němečtí vojáci mluví německy, hromada známých tváří a "významných" postav a v neposlední řadě Americké nadnesení skutečností. Přesto, je to opravdu působivá a funkční (!) podívaná, která právě svými rozměry a ignorováním omezení dokáže diváka naprosto pohltit. Výrazným plusem je dnes nepřítomnost počítačových triků, které neubírají ne reálnosti, ani na fyzické hmatatelnosti všeho na plátně. Postaru odvedená práce, která se po první hodině povídání a přibližování událostí divákovi mění na válečné peklo velkých rozměrů za doprovodu Jarreho hudby. Proč tedy ne plné hodnocení? Protože film celou dobu válku prostě jen sleduje (nevtáhne diváka mezi vojáky, ale jen ho nechá sledovat), vojáci mi byli ukradení a neviděl jsem to v kině... PS: proč si náckové popisů vnitřek bunkru anglickými nápisy? (30.08.2010)