Nejdelší den

Pokud jste zapřísáhlý fanoušek války a válčení všeho druhu, tak vaše srdíčko jistě zaplesá. Film popisuje jeden z nejkrásnějších dnů na planetě Zemi vskutku nádherným způsobem. Začne pozvolna u válečných příprav, a to na obou stranách. Přičemž na straně německé si Dolfík vybere nejhorší možný den ke spánku, čímž výrazně ovlivní chod a výsledek následujícíh momentů. Na obou stranách jsou naprosto vybroušené dialogy. Všechno je krásně zahrané a naprosto mi sedl styl vyprávění. Stáří filmu si vůbec nevšímejte. Rok 1962 se na filmu projeví pouze tím, že ho budete sledovat v odstínech šedi. Bez speciálních efektů působí mnohem přirozeněji, než mnoho filmů současných. Nelekněte se stopáže, protože ta utíká velmi rychle. Film si na nic nehraje a vystihuje atmosféru války, dle mého názoru, mnohem lépe než kupa filmů ostatních. Dávám 4* a dovolím si zakončit komentář slovy někoho jiného. „Kam jsem jen dohlédl, na pláži vládl chaos. Výsadková plavidla přistávala v dorážejícím příboji, zmítala se ve vlnách a vyhazovala mužstvo i výstroj do vody. Vojáci bezcílně bloudili, beznadějně ztraceni volali na sebe i nadávali jeden na druhého i nazdařbůh. Nikde na pláži ani na pobřeží nebylo vidět jediný útvar. Byl jsem prochladlý ... byl jsem osamocený ... Gen. L. K. Truscott (06.06.2013)

Nakonec ty čtyři dám, ale že bych to musel ještě někdy vidět, to ne tedy. Je fakt, že čas se na filmu podepsal asi víc, než bychom si přáli. Někdy jsou až zoufale vidět zadní projekce, což vyloženě ruší. Triková práce je ale jinak pořád dost dobrá. Celý ten film je ukázkou staré filmařiny, kdy všechno bylo vekolepější než dnes. Spousta hvězd, které se tu kolikrát jen mihnou, ale jejich účast potěší. Fajn je i poměrně realistické vykreslení celé akce a taky Němců, což je určitě pozitivní. Délka je ale v tomhle případě smrtící. Dvě a čtvrt hodiny by bohatě stačily, takhle se to hooooodně táhne a i kvůli třem odlišným částem film nedrží moc u sebe a působí dost epizodně. Ke škodě je taky velké množství postav a nemožnost si k nějaké vytvořit vztah. Ale už jen z toho důvodu, že dneska by tohle nikdo nenatočil, to stojí za vidění. 70% (22.09.2011)

Válečný film z těch, jež se již netočí a pravděpodobně ani točit nebudou! A přitom byly tak krásné! Ta kombinace s přehledem natočené akce pro akci či akce pro dojem z monumentality - samozřejmě bez nechutného rozmazávání a zpomalování podbarveného hnusnou kýčovitou hudbou - jak tomu bývá bohužel dnes stále častěji! Mňam! Naopak - hudební doprovod je nádherně vojensko - optimistický; tak aby tvořil žádoucí protějšek hromadám mrtvých a troskám, které zbyly po té oslavované akci. A především ta nedosažitelná vyrovnanost a "nestrannost". Válka jako kaleidoskop událostí na obou stranách. Válka vyřešená prolnutím válečné náhody a nemilosrdného pragmatismu dějin. Ta britská elegance! To americké vlastenectví v dobrém slova smyslu! Ta francouzská živelnost - a navíc ta nepřeberná spousta německého afektu, jenž vždy tak potěší mou expresionistickou duši! Přistání parašutistů do obsazeného městečka zůstane navždy mezi tím nejlepším, co jsem kdy zhlédl. Nejlepší je ale stejně ten parašutista, který si to namířil rovnou do studny! (16.06.2005)

Na svou dobu velmi slušně odvedená práce, která již patří k válečným klasikám. Historicky věrné, vlastenecké ale nepatetické a obstojně zahrané. Kromě toho souhlasím s woodym, že útok na ouisterhamské kasino s dělem uvnitř je jednou z nejlépe natočených válečných scén vůbec. Dovoluji si však opravit Geminiho: největší vojenská akce to nebyla, tou asi navždy (doufejme) zůstane Stalingrad. Update 15.2.2010: Tak jsem se včera s chutí podíval znovu a musim říct, že ten film prostě má svoje kouzlo. Takový Ryan je sice mnohem naturalističtější, člověk se ale nemůže ubránit pocitu, že je to jen na efekt. Co je stále překvapivé je celkové ladění filmu, který zdaleka neni tak patetický a na city působící, jako je tomu čím dál víc dnes. Tehdy byla válka ještě v živé paměti a lidi si pamatovali, že sentiment a hrdinné repliky si můžou dovolit v klidu po bitvě, ale ne během střílení. (11.08.2007)

Můj nejoblíbenější film z druhé světové. Film má výbornou dějovou linii a nevšiml jsem si, že bych se někdy byť jen trochu nudil. Vše je dotaženo až do konce což je, vzhledem k několika režisérům, skutečně obdivuhodné. O hercích a jejich výkonech se tu rozepisovat nebudu, myslím, že jména toho řeknou dost - John Wayne, Robert Mitchum, Bourvil, Richard Burton, Sean Connery, Henry Fonda ci Rod Steiger. Prostě se zde sešli ti nejlepší a na filmu to bylo znát. Dále se mi líbil náhled jak na spojeneckou tak na německou stranu fronty a hláška německého důstojníka: " To se bude novinářům skutečně líbit, prohrajeme válku, protože vůdce si vzal prášky na spaní" mi bude v uších znít ještě hodně dlouho. Kamera je zde také nekompromisní, zvláště záběry zničených budov a nebo samotné vylodění ale i jině scény jsou díky tomu velice realistické. Mnoho lidí tento snímek nezná a tak považují za vrchol kinematografie 2. světové Spielberguva Ryana, ale myslím, že po shlédnutí tohoto filmu, by to nebylo tak jednoznačné. 90% (06.06.2006)