Thunderball

Otec bondovské série Terence Young navazuje na Hamiltonova nadsazeného Goldfingera a s Thunderballem zachází snad ještě dál, co se odpoutání od reality týče. Když pominu množství vynálezů a udělátek, které k této sérii prostě neodmyslitelně patří, největším "sci-fi" zde je zkratovité chování postav, které některé věci prostě rozdýchávají až moc snadno a mění svá rozhodnutí v pouhých vteřinách, což je případ hlavně bondgirl Domino. Něco takového je ale vzhledem k žánru a stylu filmu snadno odpustitelné a místo divákova opovržení a vzteku spíše vyvolává pobavený úsměv nad roztomilou naivitou celého filmu. Hlubší psychologizaci postav do této série přivedl až Bond v podání Daniela Craiga, to už se ale bavíme o bondovkách pracujících na poněkud rozdílném principu. Thunderball je po Srdečných pozdravech z Ruska a Goldfingerovi znatelným pokleskem z hlediska kvality, za což vděčí poněkud natahovanému příběhu oplývajícímu několika nudnějšími sekvencemi, méně výraznému hlavnímu záporákovi a nešikovně natočené závěrečné akční sekvenci, ve které se nešetří zrychlenými záběry, které místo kýženého zdvihnutí adrenalinu u diváka budí (v tomto případě nepochybně) nechtěný úsměv. Thunderball na druhou stranu zase nabízí pro sérii novátorské podvodní souboje, které jakožto atrakce fungují více než dobře, funkční verbální humor a místo jedné bondgirl se zde objeví dokonce dvě, přičemž se stále nemohu rozhodnout, která z nich je půvabnější...a ještě tu je jedna pořádná mrcha jako bonus. Tohle je sice vzhledem k předchůdcům poněkud slabší, stále ale více než dobrý film s agentem 007. 75% (15.04.2010)

Za mě do té doby nejslabší Bondovka. Jednak je to už na jedno kopyto. Pak je tu taky úplně o ničem padouch. V ženských jsem se ztratil. Voda je dobré oživení, ale je nadužitá. V míře větší než malé se tu vyskytuje jakýsi fast motion, hlavně v akčních částech, působí to fakt špatně a nechápu, proč to tam je. Akce je často zmatená a nevěděl jsem, kdo je kdo a kdo je s kým. Taky mě šíleně iritují ty okaté filmařské podfuky, ať už je to všudypřítomná zadní projekce, nebo neustálé střihy do studia. Jsou na moři, kde šplouchají vlny a voda je tmavá. Střih. Jsou ve studiu, voda je světle modrá a klidná a nevidíme žádné okolí. Střih. A jsou zase zpátky na moři. A takhle je to pořád. Použití zadní projekce ve chvíli, kdy se otevřou dveře s padouchem, to už je třešnička na dortu. Podfukem je taky rádoby diegetická hudba. Bond tancuje s ženou a hrají jim do toho tklivé smyčce, pak je záběr na pódium a tam je big band. O půl hodiny později zase koukáme na další tanec a do toho jim hraje zběsilý bubeník a trubky s flétnami, jenže na pódiu jsou krom bubeníka už jen kytaristi. To je šílená amatéřina. Námět je sázkou na jistotu, ale tvůrcům se vůbec nepodařilo do něj naplnit nějaký zajímavý obsah. Jediné, co mě pořádně zaujalo, byl headquarter Spectre a MI6, a možná ti žraloci. Bond měl asi dvě dobré suché cynické hlášky. A fakt chudák neplavec s kruhem, který je tam v tom moři doteď, protože na něj štáb asi zapomněl. Nikdo neví, kdo to byl, musel nám zachránit šťabajznu a pak se po něm nikdo neshání. Protože proč taky. Bond potřeboval být na člunu s Dominou sám. Jak mohlo být naopak vtipné, kdyby jim tak křenil, ale to by bylo na Bonda příliš malé klišé. Popravdě už to nemělo daleko k jedné, ale šetřím si to na ty koniny s Rogerem Moorem. (30.12.2020)

Thunderball jede v zajetých kolejích skvělých předchozích dílů, ale trošku ho v mých očích srážejí dvě věci - přemrštěná stopáž a zrychlené záběry, které vypadají opravdu divně. Jinak je to ale samozřejmě výtečná zábava a bondgirls jsou tentokrát opravdu k nakousnutí (dobře, tak k nakousnutí víc než jindy :o)). (16.03.2007)

Naprosto zaměnitelné s předchozími díly. Tentokrát s nezajímavou zápletkou, slabým záporákem a hodně přepálenou stopáží. Connery hraje pořád dokola to stejné a série se (v Youngově režii) jakoby nikam neposouvá. Kdyby tam nebyly ty perfektní podvodní scény a vskutku nádherná bondgirl, asi bych u toho usnul. (13.08.2012)

"Já cestuji. Mám takovou licenci na řešení problémů." A taky jsem ozdobou dámských ložnic, provokuju svým karbanickým uměním, střílím padouchy harpunou a občas i lítám. Tak tě mám rád, Jamesi. Ve vzduchu, na moři i na souši jsem si to s tebou užil, ale pod vodou mě to moc nebavilo. Potápěči byli sice řádně rozlišeni barvou neoprénů, ale já jsem poměrně špatně rozlišoval, kdo je hodnej, kdo je zlej a kdo je ponorka. Nicméně Jamesova dámská společnost potěšila mé oko a kdyby Domino, Fiona či Paula hledaly inteligentního hezouna, tak bych jim rád připomenul, že jsem čestným missákem Antarktidy a inteligencí se v noci až odkopávám. (26.01.2019)