Que la bête meure
Ucciderò un uomo
Beštia musí zomrieť
This Man Must Die
This Man Must Die
This Man Must Die
Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (76)
Nesmírně depresivní a dramatická procházka Francií v hávu anglickém abych tak řekl. Ani paprsku slunce, ani rozkvetlých květin se nedočkáte. Pomalé tempo celého filmu v tomto případě není ekvivalentem pro nudu, ale ještě umocňuje zážitek a těžko popsatelný pocit stísněnosti. Chabrol tím vším docílil perfektního vykreslení smutku a utrpení hlavního hrdiny. Výtky téměř nenacházím. Snad jen, že Michel Duchaussoy ač hraje obstojně, není příliš sympatickým hrdinou. ()
první část filmu není tak výrazná a urputnost hlavního hrdiny v hledání vraha svého syna nebyla pro mě až tak zajímavá. Přesto se to v polovině snímku zlomilo a výslednému lepšímu hodnocení přispělo zakončení snímku. Hodně u mě zapůsobila konfrontace otce i ostatních postav s hlavním zaporňákem, který je opravdu odporný jako jsem už dlouho neviděl a jejich odevzdanost, neschopnost bránit se. Tato část je pro mě největší devizou tohoto staršího francouzského filmu. A 4 hvězdy si určitě zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Na to, že Chabrol pracoval s tak silným námětem jako je smrt dítěte a následná pomsta nemohu se zbavit pocitu, že s toho šlo vytřískat více emocí nebo krutějšího děje. Možná to nebylo možné, jelikož film vznikl v roce 1969 a tehdy by to diváci nemuseli rozdýchat. Koukněte se například na film Boksuneun naui geot, který byl natočen víc jak třicet let po tomto a porovnejte. I když to je Korea a tam je trošičku jiná mentalita. Přesto všechno si tento snímek čtyři hvězdičky zaslouží. Jelikož neobsahuje žádná hluchá místa. 75% ()
Nielen počas úvodných, ale zároveň i počas záverečných záberov, som započul Brahmsovu hudbu s úryvkom Vier ernste Gesänge (Štyri vážne piesne) v podaní anglickej, kontraaltovej speváčky Kathleen Ferrierovej, čo ma hneď, a k tomu i pomerne neuveriteľne dosť rýchlo vtiahlo do hlavného diania, v ktorom čochvíľa dôjde k fatálnej tragédii, zapríčinenej neznámym páchateľom, ktorý vskutku na bretónskom námestí, zrámoval akéhosi chlapca, ktorému nielenže neposkytol žiadnu prvú pomoc, ale ešte dokonca i z miesta tejto nehody vzápätí ušiel, čo by sa nakoniec mohlo stať úplne každému z nás, čo sa skrátka neustále deje i v aktuálnom 21. storočí! • A čo vlastne robiť potom? Čakať na márnu spravodlivosť zo strany OČTK - Orgán činný v trestnom konaní, alebo proste zobrať spravodlivosť do vlastných rúk, ako povedzme zrovna i tento protagonista Charles Thenier, reprezentujúci otca obete? • Tentoraz som milo prekvapený, čo sa z tohto titulu napokon vykľulo, pretože som to vôbec neočakával, že bude až takto mnohovrstvový po dejovej stránke, nakoľko sa vtedy jednalo o adaptáciu románu 'Nicholasa Blakea' The Beast Must Die, kedy scenáristické duo v podaní Paula Gégauffa/Claudea Chabrola, sa snažilo z neho vyťažiť, jednoducho povedané, vypichnúť čo najviac, a veru je popretkávaný množstvom súvislostí, z ktorých je divák mimochodom, miestami trošku „na práškoch”, ale ono to v podstate do seba všetko postupne zapadá, ako ozubené koliesko do hodín, viď »kontroverzný denník«. • Obsadenie bolo mimoriadne lákavé, zaznamenal som minimálne 3 rovnocenné, herecké prejavy: Michela Duchaussoya, Caroline Cellierovú, a to ani nehovoriac o Jeanovi Yanneovi, ktorého asi kompletne všetci nenávideli, tak bol extrémne presvedčivým, že si na svojom odpornom prejave dal obzvlášť extra záležať. • Pre malú zaujímavosť by som ešte snáď dodal, že na filme tiež spolupracoval i začínajúci Claude Zidi, ale najprv iba ako „operátor kamery”, čiže lepšie si vybrať ani nemohol, ako začínať vedľa vychýreného predstaviteľa: La nouvelle vague, a to je zrejme najlepšia škola pre začínajúceho filmára! • Ako by som na samý záver pár užitočnými slovami definoval tento titul? „Predovšetkým ide o dielo pre náročnejšieho diváka...” ()
Jeden z výborných filmů režiséra, k němuž se česká distribuce chová hodně macešsky a pro nějž se stěžejním námětem stala konfrontace průměrného člověka s násilím a jeho důsledky (např. Landru, Řezník, Une affaire de femmes, Slavnost). Já sice hodnotím o * výše, ale jinak se v celkovém pohledu na tento snímek naprosto shoduji s kolegou gudaulinem, přičemž si navíc dovolím podotknout, že filmu by prospělo i méně toporné herectví představitelů většiny vedlejších postav. ()
Reklama