Hřiště snů

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)

Film o naplnění hned několika životních a baseballových snů, ale přitom to vlastně o baseballu není vůbec. Kevin je frajer, což tenhle film jenom potvrzuje. Do půlky snímku jsem stále čekal, kam Kevina jeho vnitřní hlas zavede. Postupem filmu jeho hřiště snů nabaluje stále více a více lidí, no a scéna s hráčem, který přejde přes okraj hřiště mi vyrazila dech. A samotná závěrečná scéna dává tomuhle snímku nádherné kouzlo. Tolik nostalgie v jednom filmu se jentak nevidí. (08.01.2013)

Hodně zvláštní a až úsměvně pohodový film. Pro milovníky baseballu zřejmě klasika, pro mě snaha doplnit si tak často v mnoha seriálech a filmech zmiňovaný a citovaný snímek. Ač to může znít naprosto dementně, Hřiště snů je něco jako mix Blízkých setkání třetího druhu a Interstellaru, akorát v tom namísto vesmírných entit figuruje baseball. Neměl bych s tím vlastně žádný problém, jen kdyby to alespoň trochu dávalo smysl a já měl pocit, že je mi představován svět, který se řídí určitými pravidly. Bohužel mi přišlo, že je to ale přesně naopak. Každých pár minut se stalo něco, co posouvalo bizarnost celého dění dalším směrem, aniž by se tvůrci alespoň pokusili vysvětlit, proč je to vůbec možné a kde tedy jsou hranice toho jimi vytvořeného fikčního světa. Je to ale škoda, jelikož ta podivná atmosféra filmu se mi líbila a Kevin Costner se v 80. a 90. letech do takových rolí skvěle hodil. 6/10 (26.09.2018)

o existenci Hřiště snů jsem sice věděl, ale nikdy sem neměl potřebu si zjišťovat o čem ten film je ani se na něj podívat. Teď na něj došlo a nemohl mě víc překvapit. Místo tuctového sportovního dramatu jsem dostal melancholické drama s osobitou poetikou a extrémní náloží nostalgie. Je to velmi zvláštní kombinace, která rozhodně nemusí sednout každému a je třeba jí jít trochu naproti (postavy se přeci jen chovají celkem divně), ale když to sedne a zapadne do sebe přijde odměna v podobě trochu kýčovité pohádky, která je ale docela nakažlivá a má svoje nesporné kouzlo...80% (12.12.2023)

"Keď to postavíš, ľudia prídu." Človek by sa POLU SNOV smial, keby nemalo Kevina Costnera, Jamesa Earla Jonesa, zvláštneho režiséra, nadpozemskú poetiku, originálny scenár, magicko-čarovnú atmosféru (v ktorej sa hovorí o dôležitých veciach a občas sa plnia sny), výborného Raya Lioyttau, muža s paličkou, zabehnutý párok, pole, pôvabnú Amy Madigan, pálenie kníh, rannú kávu, scény s otcom a... všeličo ďalšie :-) (15.12.2007)