Heartstopper
Tvůrci:
Alice OsemanRežie:
Euros LynScénář:
Alice OsemanHudba:
Adiescar ChaseHrají:
Joe Locke, Kit Connor, William Gao, Yasmin Finney, Tobie Donovan, Corinna Brown, Kizzy Edgell, Rhea Norwood, Sebastian Croft, Jenny Walser, Bradley Riches (více)VOD (1)
Série(3) / Epizody(24)
Obsahy(1)
Charlie a Nick řeší to samé co většina puberťáků. Jsou každý z jiného těsta, ale i tak se spřátelí a brzo zjistí, že k sobě možná cítí něco víc. (Netflix)
Videa (4)
Recenze (88)
Tenhle seriál jsem zhltla během pár dní a mám z něj upřímnou radost. Ani nepamatuju, kdy mě něco takhle oslovilo a chytlo za srdce. Celé je to takové prosluněné příjemné pohlazení po duši, doplněné vtipnými animacemi, mojí srdcovkou - britskou angličtinou, a skvělými hereckými výkony. Především Kit Connor (Nick) v sobě spojuje úžasně zahrané emoce a zranitelnost, kterou umí a má odvahu dát najevo málokterý kluk, tím spíš zahrát - jsem si jistá, že tenhle herec má před sebou velkou budoucnost. Kdybych někoho jako Nicka potkala na střední, měla bych taky definitivně obří crush. Charlie mi původně nebyl moc sympatický, ale jako charakter si mě postupně získal a oběma jsem jim moc fandila. Na to, jak jsou mladí, jsou jejich herecké výkony naprosto neuvěřitelné a po několikátém zhlédnutí obdivuji, jak procítěně a citlivě zahráli každou scénu k naprosté dokonalosti. Takhle pozitivně laděný seriál se super soundtrackem jsem už dlouho neviděla a už se nemůžu dočkat další řady. Prozatím si budu na zlepšení nálady pouštět nejlepší scény pořád dokola :) EDIT: Z českého dabingu jsem naprosto znechucená a úplně seriál kazí - kdo neumí anglicky, kvůli tomuhle silně doporučuju se naučit nebo aspoň přetrpět české titulky, protože dabing je fakt joke a ne povedený. ()
Drobná vsuvka na začátek: Psal se rok 2018 a já čirou náhodou na YouTube narazil na přenos jakési mně neznámé kapely zvané Chvrches. Tu jsem si rychle oblíbil, ale chtěl bych vypíchnout jeden moment z onoho koncertu CHVRCHES: Live at House of Vans a to konkrétně právě "drop" v Clearest Blue, kde evidentně NĚKDO přidal na hlasitosti (je to znát i v tom, že po pár vteřinách hlasitost mírně klesá). A právě podobně umocněný zážitek poskytuje i Heartstopper. Napsal bych, že to je dle mého nejlepší použití Chvrches písně v něčem, co jsem viděl, ale vzhledem k tomu, že kromě Heartstoppera jsem slyšel pouze Warning Call v Mirror's Edge a Science/Visions v The 100, tak to moc na váze nepřidá. Co by mohlo přidat na váze je roztomilá romance hlavní dvojice. To bohužel stále není samozřejmostí, takže to v někom vyvolává reakce smutku a závisti. Ve mně to vyvolává reakce radosti, neboť bych z celého svého srdce přál lidem (těm, co to chtějí - myslím na vás, aroace-coded Isaacu a Tori) mít to, co mají Charlie a Nick a myslím si, že tento seriál je správný krok - krok, který ukazuje kvalitní a širokou LGBTQ+ reprezentaci jako normální součást života, aniž by z ní byla cítit pachuť panderingu nebo marketingu, neomezuje se na délku celovečerního filmu a je (v poměru s jinými počiny) celkem drama-free, přesto však drama v ní není odfláknuté. Už jsem zmínil Charlieho, Nicka a Isaaca, za zmínku, ale stojí celý ansámbl - páry Tao/Elle a Tara/Darcy, sestra Charlieho Tori, ale i dospělé osazenstvo (velké plus za krásnou reakci od Olivie Colman na coming out). Třešničkou na dortu pak pro mě byly příjemné "komiksové" kreslené efekty a edit, takže to ve výsledku nebylo jen o kameře a hercích. ()
V tomhle případě si nejsem jistej, jak moc objektivně jsem hodnotil, kvůli emocionální "bombě", co jsem dostal od těch 8 dílů 😁 A to z několika důvodů. Tak například herci, až na výjimky, byli tragický. Nick byl teda fajn! A pořádná herečka, Olivia Colman, ač ji mám rád, tam jako Nickova máma moc prostoru neměla. Charlie, a ponechme jeho vzhled, by byl do vztahu asi jen pro dost otrlý a flegmatický jedince. Konverzace? Ani nevím, jak jsem je přežil. Ale zkrátka jsem se od těch dílů nemoh odlepit. Nejdřív 6 najednou a pak 2 po dvoudenní pauze. Emoce mi lítaly nahoru dolu a vlastně vůbec nevím proč, po tom, co jsem si ty "kvality" seriálu shrnul 😁 ()
Srdcerváči jsou seriál, z kterého se to srdce občas zastaví. Každá epizoda má minimálně jeden takový moment. Moment, který vyvolává pocit, jakoby tvůrci svého diváka pevně obejmuli a říkali „všechno bude dřív nebo později v pohodě“. Úplný opak Euphorie, žádný sex, drogy, lidská temnota, ale roztomilá, pastelově barevná ukázka toho, jak může vypadat společně budovaný bezpečný prostor v lidských vztazích. "Tendenční kravina" to asi bude pro lidi, co svoje myšlenky zavřely do tunelu. Pro začátek by mohlo stačit načíst Isaacův reading list. ()
Galerie (168)
Zajímavosti (11)
- První série vychází z prvních dvou dílů stejnojmenného grafického románu Alice Oseman, která se podílela i na produkci. (veverrka11)
- Hlas ředitele v rozhlase namluvil Stephen Fry. (Jirka2021)
- Během bowlingu čte Isaac (Tobie Donovan) knížku „Radio Silence“ od autorky komiksové předlohy i scénáře Alice Oseman. Kniha „Radio Silence“ vypráví příběh Charlieho kamaráda Aleda, který se objevuje v původním komiksu a jehož v seriálu nahradil právě Isaac. Důvodem bylo, že Alice chtěla mít v seriálu postavu, která se bude moct vyvíjet, a to by u Aleda, vzhledem k tomu, že jeho příběh je velice komplexní, nebylo možné. (Priaxxa)
Hodnocení po 1. sérii - Tak jsem tak jednou narazila při brouzdání Netflixem na seriál, který mě trochu odrazoval svým názvem (opravdu se mi chce dívat na nějakou "ždímačku" citů?). Ale řekla jsem si, že jeden nebo dva díly zkusím a uvidíme. A ono to bylo tak strašně příjemné, že jsem to nakonec dala celé na jeden zátah! Ti dva kluci byli každý zvlášť i dohromady tak roztomilí, celý ten příběh plynul přirozeně, až na úplné výjimky (jako třeba tu scénu se stopnutím ragbyového zápasu v závěru) velmi nenuceně, s doprovodnou hudbou, která mi způsobila nejeden moment příjemného samovolného pohupování a vrtění se do rytmu. Ve výsledku byli Srdcerváči vlastně ve spoustě míst "srdcervoucí", ale v žádném případě ne nějakým vyděračským způsobem. A taky je třeba dodat, že ač tahle série poukazuje mimo jiné na množství útrap lidí, kteří jsou v něčem "jiní", zároveň milým nenuceným způsobem zobrazuje, jak to může být hezké, když jejich okolí (kamarád, rodič) tu jinakost přijímá "jako kdyby se nechumelilo". Bylo by fajn, kdybychom se do takové zatím trošku sci-fi fáze jednou dostali i v reálu... 90 % a v aktuálním mírném "srdcerozervání" se docela těším na další řadu (doufám, že si po jejím zhlédnutí nebudu říkat, že by bývalo bylo lepší skončit jedničkou, která rozhodně obstojí se závěrem, jaký měla, i sama o sobě). - Hodnocení 2. série - Na dvojku jsem se v mezidobí začala těšit moc. A musím říct, že mě nezklamala. Sice už nejsem tak očarovaná jako u jedničky, přece jen to oťukávání Nicka a Charlieho se mi tak nějak líbilo víc, mělo to trochu větší jiskru, kouzlo. A také mi ve dvojce některé věci připadaly už trošku překombinované, hůře uvěřitelné, naivní. Jde např. o zpracování coming outu, který se tu řeší minimálně polovinu času - pořád jsem si říkala, že vzhledem k tomu, jak se ti dva k sobě chovají, stejně všichni v okolí musí vědět, jak to mezi sebou mají a že tím pádem není nutné se v tom pořád tak babrat. I když rozumím, že vyslovit, jak se věci mají, přede všemi, je něco jiného a asi (pro daného člověka) hodně důležitého. Coming out je sice jistě věc nesnadná, ale vzhledem k okolnostem, kdy Nick Charlieho stále ubezpečuje, jak mu nechce ubližovat a Charlieho historii, kdy ho jeho první "přítel" zapírá a on z toho je zraněný doposud, mi dále také připadalo, že si Nick trošku (moc dlouho) protiřečí, resp. "káže vodu a pije víno". A Charlie ho zase až moc adoruje, ať (ne)udělá cokoli. A pak jsem si také nějak více než při sledování jedničky všímala toho, kolik postav včetně všech učitelů ze školy, s nimiž přijdeme do kontaktu, patří pod nějakou sexuální menšinu a připadalo mi to už chvílemi možná trošku moc na sílu... Ale i přes uvedené drobné "nedostatky" (moc silné slovo) mě Srdcerváči stále v komplexu moc bavili. Jde z nich velice příjemná atmosféra a velkou zásluhu na tom mají výborné uvěřitelné herecké výkony - ne jen ústředního páru, i když ti dva jsou opravdu výjimeční, mají skutečně úžasnou chemii a i když se pořád naculují jako "měsíček na hnoji" a u lecjakého jiného zamilovaného hereckého páru bych řekla, že už je to přehnaně zalité sluncem, umělé, Nickovi a Charliemu (Kitovi a Joeovi) to žeru, nasmívám se s nimi a trošku jim to jejich (první) poblouznění i závidím:) 80 %. A zase se těším, jak milo mi bude s třetí řadou, jak se budu s postavami dojímat, usmívat, fandit jim (i když přiznávám, že se tentokrát i trochu bojím, aby se to už moc nerozplizlo a kouzlo téhle podařené milé záležitosti se třeba nevytratilo úplně). () (méně) (více)