Vrahové mezi námi

Film využíva expresionistické postupy tak populárne a úspešné v 20-tych rokoch v nemeckom filme počnúc ostrými uhlami kamery končiac využívaním tieňov. Ak sa do toho pridajú zábery rozbombardovaného Berlína, plných ruin a krýs, ale aj rozšafnej zábavy so snahou všetky problémy zahodiť za hlavu, je jednoznačné, že nepôjde len tak o obyčajný film. Wolfgang Staudte sa pustil do scenára s plnou vervou poukázať na nevysporiadanú spoločenskú situáciu po prehranej vojne, kde sa najvačší fašistickí gauneri veľmi rýchlo otriasli a začali si budovať hospodársku a ekonomickú moc. Hlavný hrdina doktor Mertens je opilec, ktorý si nesie svoju traumu z vojny a je vlastne akýmsi pojítkom medzi minulosťou a budúcnosťou. Snímok sa nevyvaruje skratkovitosťou, ani určitou naivitou, ale neustálym zobrazovaním vtedajšej surovej reality v kontraste so začínajúcou láskou je veľmi pôsobivý a určite patrí k tomu najlepšiemu, čo sa v daných povojnových rokoch natočilo. (19.02.2014)

Na zemi a dobu vzniku pozoruhodný a hodně odvážný dílko s jasně řečenou myšlenkou. Pravda není to nic sofistikovanýho a dějově spíš taková triviální storka, ale dokázala mě i přes svou komornost maximálně vtáhnout do děje. Mladá žena co byla v koncentráku teď chce začít znovu a je plná naděje a jako kontrast k ní působí doktor který už jenom z titulu svojí profese viděl a zažil hodně zlýho  a nad lidstvem zlomil hůl a teď už se jenom prochází v ruinách a upíjí se k smrti. Nicméně i přes tyhle překážky si k sobě najdou cestu a naději na nový začátek, ale na scénu vstupují válečné hrůzy a zjištění, že mezi některými váženými občany se můžou skrývat ty největší prasata a zatím co prostí a nevinní lidé skomírají v poválečné bídě, tak mnohým zrůdám se skvěle vede a tváří se jakoby to bylo všechno pryč a nic se nestalo. Působivou atmosféru určitě vytváří i reálné prostředí zničeného Berlína krátce po konci války. Takže možná, že ve finále ten film vyzní tak trochu jako jednohubka, ale zatraceně hodně povedená co mi opravdu chutnala.85% (21.06.2024)

Od Wolfganga Staudteho som v detstve videl Malého Muka a neskôr Ruže pre štátneho zástupcu. Práve dopozeraný film je cenný tým, že už rok po skončení vojny sa zaoberá traumami, ktoré pretrvávajú aj v mierovej dobe. Filmársky (najmä spôsobom snímania) mi pripomína filmy z tridsiatych rokov, myšlienkovo je poplatný minimálnym časovým odstupom od vojny. Na druhej strane bolo pôsobivé vidieť autentické obrázky vojnou zničeného mesta a život jeho obyvateľov. Aj keď vyrovnávanie sa s pocitom viny bolo schematicky a aj naivne podané, bolo racionálnejšou cestou k morálnej očiste, ako nahradenie splynovaných Židov moslimami, ako sa to deje v súčasnosti. (05.07.2016)

Skvělý poválečný film, který je zajímavý hlavně díky tomu jak využívá autentických prostředí (rozbombardovaný Berlín je opravdu rozbombardovaný Berlín) a jak se snaží svět kolem sebe co nejvíce realisticky zobrazit. Paraela k italskému neorealismu se zde přímo vnucuje. Kamera zde těží z nejrůznějších podhledů a až zkřivených úhlů záběru, které podporuje velmi kontrastní svícení, nejednou využívající až expresionisticky laděnou stínohru. (16.10.2008)

Po prvých dvadsiatich minútach tušíte, kto akú rolu zohrá v príbehu a kam ten vygraduje, ale nepripúšťate si, že tak dobre hodnotená klasika by mohla byť tak priehľadná. A ona je. Navyše, ústredný vzťah Ona/On vykryštalizuje zrýchlene, z ničoho. Ale autentické kulisy rozbombardovaného Berlína sú silne atmosférické, a noirová čiernobiela forma parádna. (12.10.2016)