Hitokiri

Nemůžu si pomoct, lehké přehrávání beru v Japonských filmech jako samozřejmost, ale tady ho bylo na můj vkus až moc... Stejně jako tu bylo moc krve, která stříkala v mohutných proudech takřka jako z hasičské hadice na krajském kole soutěže požárních družstev, navíc s jasně červenou barvou, kterou by nedokázalo docílit ani chemické družstvo z Rumunské velkovýrobny kečupů... Tím se dostávám k jedné věci - k barevnému obrazu, ten je totiž moc běžný a nezajímavý, tedy alespoň s ohledem na Gošovu černobílou tvorbu se mi tak jeví. Je celkem příjemné, že hlavní postava je v podstatě nebetyčné hovado, navíc klasicky žádná postava nestojí v kolonce hodný/zlý (ale někdo je možná trošku ošklivý). Přesto pořád zůstává Hitokiri povedenou samurajádou, s neblbým příběhem. " Stačí, když řekneš tenchu! " (31.03.2013)

Film Hitokiri vyniká parádním hereckým obsazením. Setkání takových velikánů japonského filmu, jsou Shintaro Katsu a Tatsuya Nakadai nemohlo dopadnout špatně. Úslužný primitiv, sloužící jako nástroj pod vedením rafinovaného vůdce, se po bolestivé cestě poznání vnitnřně osvobodí. Herecké výkony ve filmu střídají s úchvatnou prací s barevnou kompozicí Hidea Goshi a za hudebního doprovodu legendárního Masaru Sato. Jediné co je k vytknutí je pomalejší tempo a závěr filmu, kdy by divák čekal nějaké větší a hlavně doslovnější finále a ono nic. I tak velice dobrý samurajský film. (29.02.2012)

Tohle nebylo vůbec špatné.. Sice nejsem obecně, v rámci samurajských filmů, fanda takových těch svérázně, buransko-humpolácky uřvaných charakterů, ale tady tenhle prvek krásně kontrastuje se syrovostí příběhu, který je tak skličující, že bylo potřeba občas brnknout i na úsměvnější strunu aby to celé nebylo příliš těžkopádné... Za pozornost určitě stojí fakt, že Yukio Mishima zde zase ve své narcisistní fetišizaci smrti, ukazuje svaly a trénuje nanečisto (už podruhé na filmovém páse) svou vlastní smrt. (29.09.2019)

Velmi temny samurajsky film s vynikajicimi Shintaro Katsuem jako vrazdicim ne zrovna prilis chytrym vazalem Tatsuyi Nakadaie, ktery ke konci doby Edo konspiruje za pomoci svoji vlastni neuveritelne prohnanosti. Dej nas prenese do stareho Kjota a cajoven v jeho potemelich ulickach kde na sebe potoky krve nenechaji dlouho cekat. Pusobiva kamera jen podporuje drsnou atmosferu celeho snimku. V jedne z hlavnich roli se objevuje i slavny japonsky spisovatel Jukio Misima, ktery z deje filmu odchazi uplne stejnym zpusobem jako rok po te i ze sveho skutecneho zivota. (29.12.2007)

Bohužel jednou to přijít muselo. Toto je poprvé, co mě Gosha zklamal. Příběh je příšerně ale příšerně pomalý a roztahaný a až na několik zajímavých scén není nijak působivý. Chyběla tomu správná atmosféra. Rozžhavené ulice letního Kjota a zpocení Japonci to prostě nebylo ono. To by se možná hodilo k dramatu o japonských prostitutkách, ale k temná samurajská řežba spíš vynikne v dešti nebo na sněhu :-)) Barvy mi přišly taky takový nevýrazný. Možná, že by se film víc vyjímal černobíle. Katsu zahrál dobře, Nakadai taky, ale byl příliš upozaděn. (27.01.2011)