Hitokiri

Nemůžu si pomoct, lehké přehrávání beru v Japonských filmech jako samozřejmost, ale tady ho bylo na můj vkus až moc... Stejně jako tu bylo moc krve, která stříkala v mohutných proudech takřka jako z hasičské hadice na krajském kole soutěže požárních družstev, navíc s jasně červenou barvou, kterou by nedokázalo docílit ani chemické družstvo z Rumunské velkovýrobny kečupů... Tím se dostávám k jedné věci - k barevnému obrazu, ten je totiž moc běžný a nezajímavý, tedy alespoň s ohledem na Gošovu černobílou tvorbu se mi tak jeví. Je celkem příjemné, že hlavní postava je v podstatě nebetyčné hovado, navíc klasicky žádná postava nestojí v kolonce hodný/zlý (ale někdo je možná trošku ošklivý). Přesto pořád zůstává Hitokiri povedenou samurajádou, s neblbým příběhem. " Stačí, když řekneš tenchu! " (31.03.2013)

Bohužel jednou to přijít muselo. Toto je poprvé, co mě Gosha zklamal. Příběh je příšerně ale příšerně pomalý a roztahaný a až na několik zajímavých scén není nijak působivý. Chyběla tomu správná atmosféra. Rozžhavené ulice letního Kjota a zpocení Japonci to prostě nebylo ono. To by se možná hodilo k dramatu o japonských prostitutkách, ale k temná samurajská řežba spíš vynikne v dešti nebo na sněhu :-)) Barvy mi přišly taky takový nevýrazný. Možná, že by se film víc vyjímal černobíle. Katsu zahrál dobře, Nakadai taky, ale byl příliš upozaděn. (27.01.2011)

Tohle nebylo vůbec špatné.. Sice nejsem obecně, v rámci samurajských filmů, fanda takových těch svérázně, buransko-humpolácky uřvaných charakterů, ale tady tenhle prvek krásně kontrastuje se syrovostí příběhu, který je tak skličující, že bylo potřeba občas brnknout i na úsměvnější strunu aby to celé nebylo příliš těžkopádné... Za pozornost určitě stojí fakt, že Yukio Mishima zde zase ve své narcisistní fetišizaci smrti, ukazuje svaly a trénuje nanečisto (už podruhé na filmovém páse) svou vlastní smrt. (29.09.2019)

Film Hitokiri vyniká parádním hereckým obsazením. Setkání takových velikánů japonského filmu, jsou Shintaro Katsu a Tatsuya Nakadai nemohlo dopadnout špatně. Úslužný primitiv, sloužící jako nástroj pod vedením rafinovaného vůdce, se po bolestivé cestě poznání vnitnřně osvobodí. Herecké výkony ve filmu střídají s úchvatnou prací s barevnou kompozicí Hidea Goshi a za hudebního doprovodu legendárního Masaru Sato. Jediné co je k vytknutí je pomalejší tempo a závěr filmu, kdy by divák čekal nějaké větší a hlavně doslovnější finále a ono nic. I tak velice dobrý samurajský film. (29.02.2012)

"Vidiaci Zatoiči" nám predstavuje neokrôchaného a namysleného samuraja, ktorý raz padne na hubu. Filmu trochu možno vyčítat velmi dlhú stopáž, v ktorej nemá tolko vela výborného čo ponúknuť. Viac sa mi vo filme páčil Nakadai. Na Gošu trošku divný film, i keď sa nezaprel v komediálne ladených scénach (utekanie hl. hrdinu). Hodnotenie: 65% (05.04.2013)