Krkonošské pohádky

Asi můj nejoblíbenější večerníček z mládí, ale i teď, když ho dávají v TV, tak se po těch letech rád znovu podívám! Kdo by neznal Krakonoše, Trautenberka, Kubu, Anče, hajnýho a bonzačku sojku :o) Upřímně jsem opravdu litoval Trautenberka, neměl to vůbec lehké! Líná cháska a na pomoc jim vždy " přiběhl " Krakonoš..... Životní role Ilji Prachaře :o) Nádhera! (27.02.2009)

Říkejte si co chcete, ale mít za souseda všetečného Krakonoše není žádný med. Postupem času jsem si k Trautenberkovi našel cestu, takže se vetřel mezi trojku mých nejobliběnějších záporáků. Poděkovat za to může Iljovi Prachařovi, který se do role tak opřel, že udělal ze svého otloukánka s přehledem nejvýraznější postavu. Bez výborné znělky by byl dojem z večerníčku poloviční. (11.12.2022)

Snad tento národ nepohorší, když na férovku napíši, že Trautemberk byl solidní hovado. :-) Ale kdo by mu nefandil, že ano? :-) Hlas Bohuše Záhorského a Martina Růžka v úvodu a závěru mají neuvěřitelnou poetiku dosud. Samotný večerníček je špičkou naší večerníčkové tvorby a ani po letech neztrácí na kvalitě a oblibě i přes studiové kulisy. Propracovaný a vtipný scénář, krásné herecké výkony všech zúčastněných, výborná hudba, sojka bonzačka a sem tam srnka, Krakonošova zahrádka, prostě paráda!!! "Anče, Kubo, hajnej, to kyselo je moc kyselý, bramborák moc bramborvej! Já vám ukážu, čeládko líná!" Ilja Prachař (a snad to nikoho nenamíchne), ve své životní roli! (06.05.2016)

Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. (05.11.2007)

Jen pár herců, jen pár kulis a jak válejí! Moudře napsané, a jak to odsýpá, ten boj dobra se zlem, které zde představuje jediný člověk, ale mistroně a jak to chodí i v životě. Neunávně chamtivě žije a užívá si a trápí spravedlivého ne však nevědoucího Krakonoše. Krakonoš rychle prohlédne každou lest od Trautemberga. A když se nudí, tak se dokáže taky pobavit na účet Trautenberga. Skvěle vybraní poddaní, čas roboty, kdy Trautemberg někdy diváky zaskočí, neb pošle Kubu na vojnu, ačkoli je to jeho čeledín, ale za pár peněz zapomíná na zdravý rozum. "Divit se můžete potom", tak poděkuje za rok pobytu ve skále, kde to byl ale jen den Anči, když se shledávají, "nyní hlavně ty zlaťáky a bohatství". Krakonoš je boháč, to je jasné, ví kde ve skalách jsou poklady, ale nepoužívá je, miluje přírodu, a dobro v člověku. A přece i zlu umí rychle a účinně zatnout tipec. Je ale i vůči zlu, které Trautenberg neustále kutí vždy výsledně velkorysí. Zajímavost: Jsem osobně rád, že za těmihle pohádkami stojí sběratelka pohádek z Vrchlabí, stále žijící spisovatelka a dříve lékárnice M. Kubátová, která byla jako dítě předlohou pro svoji maminku a ta napsala dobovou záležitost, ale i dokument doby v knize pro děti, ale i dospělé, co svedou být i dětmi "GABRA a MÁLINKA". Je po těchto hrdinkách pojmenovaná i ZŠ, kam jsem za komunistů chodil 6 let na základní školu, ale tehdy to byl koncentrák! A ani nyní to prý není lepší, jak říkají děti. Proto rada všem rodičům: Nedávajte děti do ZŠ GABRY a MÁLINKY, pokud nechcete z nich mít paka... (30.05.2010)