Fontána

"Vždyť jsou, muži, kteří z lásky konají neuvěřitelné věci, tak třeba - přestěhují se." Václav Voska, Vajíčko. Nemohl jsem si pomoci, ten citát jsem sem musel napsat. Věčný život a věčná láska, toť otázky v lidské kultuře velmi staré (věčné?:)). Aronofskyho příspěvek k hledání odpovědi na základní otázku života, vesmíru a vůbec chápu jako zbytečnost života bez lásky, života bez pokračování. Když ve snových vizích z budoucnosti vidí Tom Izzi žádající ho "finish it", odpovědí je semínko zasazené na Izzin hrob. Život nepokračuje stejným jedincem, ale dalším životem. K formální stránce filmu nelze mít výhrad, hudba, herci i vizuální stránka jsou perfektní. (19.03.2007)

You do. You will. Fontána je dalším z filmů, o kterých spolu můžeme mluvit hodiny a hodiny, které budeme hodnotit stejně vysoko, a prostě si nebudeme rozumět. Nebudu proto řešit věci, které jsou čistě moje věc a jenom shrnu fakta, která nejde vykládat jinak než jediným způsobem - Hugh Jackman bez přípravy zasazuje nečekaně silný úder a ve své roli/svých dvou/svých třech rolích je pokaždé jiný a pokaždé jedoucí na plný kotel. Rachel Weisz mě naprosto zatloukla do země a rozdílnost její "Dare not pity Spain!" aristokratické panovnice a dnešní "obyčejné" ženy je ještě markantnější než u prve jmenovaného pána. Aronofsky velmi dobře odhadl stopáž a jeho těžce niterný a místy těžce komorní film je tak stravitelný bez nějakých významnějších obtíží. Obrazové ztvárnění je jedním slovem úžasné a hudba Clinta Mansella je dvěma slovy taktéž taková, např. z Death Is The Road To Awe přímo odpadávají kusy osudovosti. Spojení všeho výše uvedeného je co do počtu mrázů přeběhlých po zádech v mém žebříčku hodně vysoko, pročež "Behold - another 100% movie!" (25.07.2007)

Ako sa Hugh Jackman naučil hrať a voňať fialky odspodu, alebo 90-minútová odpoveď na otázku, prečo nás fascinujú filmy. Pre mňa osobne jeden z najsilnejších diváckych zážitkov vôbec. Komentár píšem hodinu po odchode z kina a ešte stále mám zovreté hrdlo a premáham búrku pocitov, ktoré mi od prvého záberu filmu až do záverečných titulkov vháňali slzy do očí a spôsobovali vnútornú triašku. Už dávno som si nebol taký istý hodnotením 100%, pretože toto je po všetkých stránkach dokonalé filmové dielo. Príbeh sa originálnou formou vyjadruje k absolútne zásadným životným otázkam. Nie je ani prostoduchý, ani príliš komplikovaný a má pochopiteľnú, no nie prvoplánovú symboliku. A predovšetkým nepotrebuje dovysvetľovávať a chronologicky usporiadavať, treba ho len a len precítiť. Mne sa to podarilo aj vďaka úžasnej audiovizuálnej stránke, vynikajúcej hudbe a, čo ma prekvapilo najviac, výborným hereckým výkonom. Že dobre hrajú Rachel Weisz a Ellen Burstyn, to už je tak trochu štandard, ale oduševnený výkon Hugha Jackmana ma ohúril. Po jeho nemastnom-neslanom výkone v Dokonalom triku som si už myslel, že dokáže zahrať len vystrkovanie adamantiových pazúrov, ale to, čo predviedol vo Fontáne, by si zaslúžilo minimálne nomináciu na Oscara. Tlieskam a neviem sa dočkať opakovaných zhliadnutí. (11.06.2007)

Složitá filozofická alegorie? Jenom zdánlivě. Snadným klíčem k pochopení jsou Aronofskyho zážitky z posledních let a jeho obavy ze smrti blízkých. ´Fontána´ je silná výpověď o smíření se smrtelností, příjemně mixnutá silným příběhem lásky. A i pro diváky, kterým je nějaká výpověď zcela u zadku, platí, že stejně jako ´Fontána´ je až téměř meditativnám a vizuálně propracovaným počinem, je třeba si pro její plně docenění při sledování udělat také meditativní náladu, sledovat jí hezky v klidu, v příšeří kina, či doma po západu slunka. Rozhodně ne za plného světla, s flashovými odlesky na obrazovce, při žehlení či jako zvukovou kulisu při práci s občasným "informativním" pohledem (no mám takové známé :o)). Hugha Jackmana jsem do dneška poněkud přehlížel, ale tady mě ohromil svým procítěným hereckým projevem, kdy jsem mu věřil každou emoci. A díky bohu za tu - okolnostmi a omezeným rozpočtem vynucenou - komorní náladu celého filmu. Původně zamýšlené bitvy několikatisícových armád a vesmírných korábů by z tohoto křehkého filmu učinily naprostý paskvil. (15.05.2007)

O Fontáně mi bylo známo, že se její diváci rozdělují zpravidla do dvou skupin. Na zavilé odpůrce a nekritické nadšence. Sám bych se nicméně nedokázal zařadit ani do jedné z nich. Viděl jsem pouze dobrý film, žádný zázrak, žádný děs. Problémem, který přede mnou vyvstává je – jak srozumitelně formulovat, proč Fontáně nedávám pět hvězdiček ani odpad!, aniž bych přitom vše shrnul do věty „buď příliš hloupé, nebo příliš chytré“. První problém souvisí se žánrovou nevyrovnaností. Na své si přijdou vyznavači akce, romance i metafyziky. Film však primárně není ani o jednom z výše uvedeného, jenže o čem pak vlastně je? Nabízené odpovědi „láska“, „smrt“, „vzpomínky“ jsou pěkné, jsou hlavně jednoduché, jsou však správné? Pakliže ano, nehodlám přistoupit na Aronofského hru, jejíž pravidla jsou vzhledem k prostosti pomyslné výhry příliš komplikovaná, od účasti tedy odrazující. Pakliže ne, existuje tolik možností, o čem všem by Fontána mohla být, že vyvstávají pochyby o jasnosti režisérových záměrů. Nevěřím však, že by si zrovna Aronofsky dovolil natočit úhledně zabalený filozofický blábol a i pokud ano, herci přeci museli vědět v čem a o čem hrají. Či snad klíčovou roli sehráli peníze u Jackmana a láska k příteli u Weiszové? To nyní není podstatné, Fontána již vznikla a vypadá tak, jak vypadá. Což o to, ona nevypadá špatně, i když to nejsou vizuální orgie jako Rekviem za sen, ona se spíš špatně vyjadřuje. Samozřejmě, jde o problém individuální a jak vidno, mnohým řeč Fontány vyhovuje. Kéž by stejný námět zfilmoval nějaký jihokorejský či japonský režisér. Není snadné vynášet nad podobným dílem rozsudky. Třeba je ještě blbější a prázdnější než jak se tváří, třeba ne. Pokud na mě skutečně silně zapůsobila, pak pouze jedinkrát, v okamžiku tak neskrývavě kýčovitém, že již prostě nešlo zůstat zcela chladným (krátce před koncem). 70% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Adrian, Marius, CheGuevara, agathon, Mahalik, Anderas, Soweek, Dan (27.05.2007)