Fontána

Složitá filozofická alegorie? Jenom zdánlivě. Snadným klíčem k pochopení jsou Aronofskyho zážitky z posledních let a jeho obavy ze smrti blízkých. ´Fontána´ je silná výpověď o smíření se smrtelností, příjemně mixnutá silným příběhem lásky. A i pro diváky, kterým je nějaká výpověď zcela u zadku, platí, že stejně jako ´Fontána´ je až téměř meditativnám a vizuálně propracovaným počinem, je třeba si pro její plně docenění při sledování udělat také meditativní náladu, sledovat jí hezky v klidu, v příšeří kina, či doma po západu slunka. Rozhodně ne za plného světla, s flashovými odlesky na obrazovce, při žehlení či jako zvukovou kulisu při práci s občasným "informativním" pohledem (no mám takové známé :o)). Hugha Jackmana jsem do dneška poněkud přehlížel, ale tady mě ohromil svým procítěným hereckým projevem, kdy jsem mu věřil každou emoci. A díky bohu za tu - okolnostmi a omezeným rozpočtem vynucenou - komorní náladu celého filmu. Původně zamýšlené bitvy několikatisícových armád a vesmírných korábů by z tohoto křehkého filmu učinily naprostý paskvil. (15.05.2007)

Aronofsky se opět snaží úchvátit jak jinak než obrazem a zvukem a opět mu to prochází s ladností mistra, kdy po syrovém Pi a krutém Requiemu za sen přichází poetická, audiovizuální báseň zvaná Fontána, u které mimo jiné zjistíme, že odhadnout ve filmech přesnou hranici mezi filozofií/pseudofilozofií a uměním/kýčem je dosti subjektivní a spíše věc osobního vkusu každého jednotlivce... Zpět k Fontáně - zdánlivě komplikovaně rozjíždí 3 příběhy, které ale směřují k jednomu nevyhnutelnému konci a jedné, poměrně doslovné pointě. Problém vidím v trošku lacinném tlačení na slzičky, ona umírající osoba by vypadala a chovala se naprosto jinak, ale budiž, tato hra na efekt podpořená neuvěřitelným vizuálnem docela funguje... 8/10 (17.08.2008)

Bezprostředně po shlédnutí filmu jsem zaujatá několika součástmi. Předně neskutečně nádhernou hudbou Clinta Mansella, která podkresluje film téměř pořád krásnými tóny smyčců a klavíru (tichých míst zde mnoho nenajdeme). Vizuální stránka (o které jsem se dočetla, že byla vyrobená bez pomoci počítačů - nechce se mi tomu věřit) bere dech. Občas sice sklouzne ke kýči, ale podle mě to byl záměr. Ať jde o mayské pyramidy v západu slunce, o sál španělské královny zaplněný tisíci visících luceren nebo o bublinu se stromem plující vesmírem k umírající hvězdě ve zlaté mlhovině. Fontána je neskutečně krásný a smutný příběh o tom, že můžete někoho nekonečně milovat a přesto mu svým jednáním nevědomky ubližovat, příběh o tom, že konec je nevyhnutelný a ani sebevětší snaha nedokáže některé věci změnit a proto je lepší užívat si dneška a neupínat veškeré svoje sny do budoucnosti, která je nejistá. (18.04.2007)

Vizuální esej, audiovizuální vlnka romantického příběhu. Napsal bych sto krásných slov, abych se silně nedotkl Aronofskyho srdce, ALE vydal jsem se během jeho filmu na spletitou cestu, při které jsem nepodlehl tak naplno, abych se do toho dle snímku bezmezně zamiloval. Ale i tak mě Aronofsky dostal. (21.02.2012)

Tohle byl mnou jeden z nejvice ocekavanejch filmu. Velmi zajimave tema, uchvatnej trailer, skvely hodnoceni a Aronofsky, jehoz Requiem povazuju za nej film o zavislostech. Jenze tentokrat to Aronofsky tak skvele jako u Requiem nezvlad. Asi se to dost odviji od mejch obrich ocekavani, ale film mi prisel takovej dost prazdnej. Ve filmu jsou tri obdobi, jak jiste vi kazdej, kdo videl aspon trailer. Minulost se mi libila ze vseho nejvic, skvela hudba a super vizualni stranka, navic asi nejakcnejsi pasaze, ale kdyz uz mela bejt nejaka velka rezba, tak Aronofsky strihnul jinam. Coz by zas tak nevadilo, kdyby to neudelal nekolikrat a nestrihnul vzdy na vcelku nudnej pribeh ze soucasnosti. Ten byl dost chudej jak vizualne, tak hudebne, ale zase se tu nejvic projevilo skvele herectvi Jackmana. Weisz tentokrat nepochvalim, prisla mi misty dost mdla. Prostredni cast mi neprisla nicim napadita ani nicim originalni. A pak tu jsou sceny z budoucnosti, to jsou neskutecny vizualni orgie, ale co se tyce deje, tak je to asi nejchudsi. Kdyby byl film rozdelenej rovnomerne mezi tyhle tri obdobi, tak by to ani tak nevadilo, jenze Aronofsky se nejvic venuje soucasnosti a ta misty lehce nudi. Navic mi prisel celej film pro dane tema desne kratkej, obcas se film krapet tahne a konec je naopak desne uspechanej. A i kdyz jsem se v deji neztracel a vicemene jsem vedel co a jak, presto mi par veci prislo takovejch divnejch. Krapet jako Lynch (ted nemyslim atmosferu). No a vrchol vseho bylo, kdyz po vsech problemech hlavni hrdina konecne objevi strom nesmrtelnosti, neco prekvapene vykrikne a v titulcich naskoci "Ejhle". Takze kolik dat filmu hvezdicek, na jednu stranu skvelej Jackman, skvely efekty, skvela kamera a zajimave tema, ale na stranu druhou krapet jednodussi pribeh a mirne zklamani. Ale tak i kdyz bych si umel hledani nesmrtelnosti predstavit i zajimavejc, par skvelejch myslenek a uzasnejch scen tu je, takze primhourim krapet oko a dam 5*. Tak po druhym skouknuti to uz je jasnejch 5*, sice je soucasnost porad misty krapet zdlouhava, ale jelikoz uz jsem vedel co od filmu cekat a i jsem se v nem lip orientoval, tak jsem si celej film uzil vic. (08.03.2007)