Fontána

Fontána je jeden obrovský vizuální a hudební zážitek s úžasnými hereckými výkony (především Jackman je neuvěřitelně dobrý). Kromě toho je to ještě velmi smutný film s obrovskou otázkou, jestli je lepší prokázat lásku druhému člověku tím, že se ho pokusíme zachránit nebo s ním budeme každou chvilku po zbytek jeho života. Já osobně bych si s tím nevěděla rady. (13.03.2007)

Darren Aronofsky. Člověk po dvou filmech milován, uctíván a navždy nesmrtelným. Kdo jiný než on má to právo natočit film o stromu života, darující nesmrtelnost? Filmem s motivem nesmrtelnosti, v historii kinematografie určitě nebude jediným, ale přesto se pro mě jediným stává. Darren Aronofsky nepatří mezi režiséry, kteří by tlačili na pilu a snažili se dostat i poslední kapku z vymačkaného plodu, ale mezi malou hrstku režisérů s citem, v kterém se odráží jeho genialita spojená s precizností dodávající jeho filmům nádech něčeho výjimečného a krásného. Právě proto je taková Fontána. Pomalá, nadpozemská a meditující. Audiovizuálně jde o okno mimo naší představivost. Ukazující nejen dokonale temný, krvavý a lehce osvětlený španělských svět conquistadorů, ale také svět dnešní, kdy se doktor snaží najít lék pro svou umírající manželku a ještě svět třetí, který je světem chemických reakcí vytvářejících úchvatný pohled na "žijící" vesmír uprostřed kterého je strom na cestě k umírající mlhovině. Film ví moc dobře co chce říct a říká to. Nebojí se použít komplikovanější stavby a opakování jedné dvou scén pro vytvoření vykřičníků, které divákovi slouží jako majáky za pochopením všeho. Mnoho detailů od osvětlení chodby v nemocnici až k podstatě lásky a důležitosti "vědění". Vše laděno do nádherné a příjemné atmosféry a barev, které Vás svým způsobem uklidňují a nutí Vás vnímat. Hudba je výjimečná, protože působí klidně a velmi plynule, ale v každé scéně je dech beroucí a jako poslední element doplňuje mozaiku jedinečnosti tohoto snímku. Zlatá barva, která mě tolik zklamala u filmu 300, tentokrát použita s citem a chytrostí, která z ní udělala stavební kámen scén, které vám vezmou dech. Těch je ve filmu tak velmi vyvážený pocit a dotváří tak velmi kompaktní pocit (a jenom potichu křičí, že pan režisér ví co dělá). Herecké obsazení, které se pro mě dá popsat dvěma jmény, Hugh Jackam a Rachel Weisz, je naprosto dokonalé. Být to na mě Hugh Jackman dostane oscara, protože jsem mu věřil celý film všechny pocity, všechny myšlenky a všechno konání. Hlavní myšlenka filmu je jednoduchá a kdo ji najde nedokáže Fontánu odhodit jako špatný film. Rozhodně nejde o jednoduchý film, ale taková přeci není ani láska, ani nesmrtelnost ani svět všude okolo nás. Nechci vám tady popisovat o čem je Fontána, musíte ji vidět, spatřit jí a poslechnout si dopady její hudby a obrazů na vás a pak se uvidí zda vás dokáže stejně jako mě naprosto pohltit. Jedná se o naprosté uchopení myšlenky, kterou autor přetvořil v umělecké dílo plné emocí, audiovizuální nádhery a úchvatných hereckých výkonů. Nedat 5* by byl pro mě hřích, který bych ani cestou k nejvzdálenější hvězdě galaxie nemohl napravit. (08.04.2007)

SMRT JE CESTOU K ÚCTĚ..... Film není o tom sednout si s přáteli a cpát se popcornem. Aronofsky provokuje a snaží se, aby každý záběr byl vyjímečný. Snaha ukázat - ,,zhmotnit" myšlenku je dovedena k dokonalosti. NAŠE TĚLA JSOU VĚZENÍ PRO NAŠE DUŠE. NAŠE KŮŽE A KREV JSOU ŽELEZNÉ MŘÍŽE VĚZENÍ. SMRT OSVOBOZUJE KAŽDOU DUŠI.... Herecké výkony H.Jackmana a R.Weisz - fantazie! Dva paralelní světy a snaha zastavit umírání. SMRT JAKO AKT STVOŘENÍ... Legenda, věčný život. NEBOJTE SE SMRTI ! Pro všechny, kteří film berou jako umění. (16.09.2007)

Tak ve srovnání s Matkou se mi Fontána až tak moc nelíbila, ale přesto jde o zajímavý a netradiční film, který zaujme, ale koule vyloženě neurve. Skvělý Hugh Jackman a krásná Rachel Weisz, biblické odkazy, skvělé scény s Mayemi, hezké obrazy i slušná výtvarná stránka, ale přišlo mi to trošku roztahané i na 90 minut, Není to můj žánr, takže neutrální 3 vyzařují spíše spokojenost. 65% (08.11.2017)

Pociťoval jsem naprosté chvění a nevím proč. Plakal jsem a nevím proč. Byl jsem u závěrečných titulků naprosto mimo a nevím proč. Film na mě zaútočil, ne tím co zobrazoval, ale tím přesahem, který můj rozum nedokázal zpracovat, ale mé emoce ano. Doteď nevím, co to vlastně bylo, ale třesu se doteď. Analogie s Kubrickovou Vesmírnou Odyseou je myslím na místě. Fascinující transcendentální zážitek, kterému nerozumím, ale o to je pro mě působivější. PS: Opravdu nedokážu rozhodnout kolik hvězdiček tomuto filmu dát, proto nechávám bez hodnocení. (27.03.2007)