Fontána

Formálně bych měl pár drobných výhrad (opravdu bylo nutné některé scény opakovat tolikrát?), ale jako celek magické a uhrančivé. I když se divák nedostane přes přesah a třeba si nedokáže vyložit jednotlivé myšlenky, přesto ho musí minimálně dostat silný herecký výkon Hugha Jackmana. Aronofsky je cvok, za 40 miliónů dolarů natočí duchovní zamyšlení se nad smyslem života, láskou a věčností. Příběh je druhořadý, jde především o formu a poselství. Závidím mu tu odvahu i talent, nezávidím mu postavení - bude sice jednou ve filmových kronikách, ale dost možná nebude mít za pár let na nájem... (02.03.2007)

Fontánu jsem prožívala jako putování ve vizuálně omamném království obrazů, symbolů a průniků dál i návratů zpět. Za doprovodu nadpozemských trubadúrů mi Aronofsky věnoval lístek na cestu časem, cestu za poznáním vazeb a vzorců, stavby a struktury, duši a mozku impozantního díla, které se prolíná ve zvláštní triádě. A to vše v mistrovském rámu zrakových orgií. Scény z přítomnosti v sobě místy měly bodavou jímavost a šíleně smutnou krásu. Ale pro mě z Fontány nevytryskla živá voda, která by pronikla až do srdečních komor, ani ohnivá naléhavost, která utáhne mozkové závity nadoraz. Na konci poutě se vynořila neodbytná myšlenka, že v tomhle království věčnosti je král zoufale nahý a že mi prostá trojjedinost (Otec, i syn, i Duch svatý:))) poselství nemůže přinést katarzi. Uvnitř jsem cítila prázdnotu a zpětně hodnotím Fontánu jako navoněnou zdechlinu. (23.04.2007)

O Fontáně mi bylo známo, že se její diváci rozdělují zpravidla do dvou skupin. Na zavilé odpůrce a nekritické nadšence. Sám bych se nicméně nedokázal zařadit ani do jedné z nich. Viděl jsem pouze dobrý film, žádný zázrak, žádný děs. Problémem, který přede mnou vyvstává je – jak srozumitelně formulovat, proč Fontáně nedávám pět hvězdiček ani odpad!, aniž bych přitom vše shrnul do věty „buď příliš hloupé, nebo příliš chytré“. První problém souvisí se žánrovou nevyrovnaností. Na své si přijdou vyznavači akce, romance i metafyziky. Film však primárně není ani o jednom z výše uvedeného, jenže o čem pak vlastně je? Nabízené odpovědi „láska“, „smrt“, „vzpomínky“ jsou pěkné, jsou hlavně jednoduché, jsou však správné? Pakliže ano, nehodlám přistoupit na Aronofského hru, jejíž pravidla jsou vzhledem k prostosti pomyslné výhry příliš komplikovaná, od účasti tedy odrazující. Pakliže ne, existuje tolik možností, o čem všem by Fontána mohla být, že vyvstávají pochyby o jasnosti režisérových záměrů. Nevěřím však, že by si zrovna Aronofsky dovolil natočit úhledně zabalený filozofický blábol a i pokud ano, herci přeci museli vědět v čem a o čem hrají. Či snad klíčovou roli sehráli peníze u Jackmana a láska k příteli u Weiszové? To nyní není podstatné, Fontána již vznikla a vypadá tak, jak vypadá. Což o to, ona nevypadá špatně, i když to nejsou vizuální orgie jako Rekviem za sen, ona se spíš špatně vyjadřuje. Samozřejmě, jde o problém individuální a jak vidno, mnohým řeč Fontány vyhovuje. Kéž by stejný námět zfilmoval nějaký jihokorejský či japonský režisér. Není snadné vynášet nad podobným dílem rozsudky. Třeba je ještě blbější a prázdnější než jak se tváří, třeba ne. Pokud na mě skutečně silně zapůsobila, pak pouze jedinkrát, v okamžiku tak neskrývavě kýčovitém, že již prostě nešlo zůstat zcela chladným (krátce před koncem). 70% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Adrian, Marius, CheGuevara, agathon, Mahalik, Anderas, Soweek, Dan (27.05.2007)

Darren Aronofsky. Člověk po dvou filmech milován, uctíván a navždy nesmrtelným. Kdo jiný než on má to právo natočit film o stromu života, darující nesmrtelnost? Filmem s motivem nesmrtelnosti, v historii kinematografie určitě nebude jediným, ale přesto se pro mě jediným stává. Darren Aronofsky nepatří mezi režiséry, kteří by tlačili na pilu a snažili se dostat i poslední kapku z vymačkaného plodu, ale mezi malou hrstku režisérů s citem, v kterém se odráží jeho genialita spojená s precizností dodávající jeho filmům nádech něčeho výjimečného a krásného. Právě proto je taková Fontána. Pomalá, nadpozemská a meditující. Audiovizuálně jde o okno mimo naší představivost. Ukazující nejen dokonale temný, krvavý a lehce osvětlený španělských svět conquistadorů, ale také svět dnešní, kdy se doktor snaží najít lék pro svou umírající manželku a ještě svět třetí, který je světem chemických reakcí vytvářejících úchvatný pohled na "žijící" vesmír uprostřed kterého je strom na cestě k umírající mlhovině. Film ví moc dobře co chce říct a říká to. Nebojí se použít komplikovanější stavby a opakování jedné dvou scén pro vytvoření vykřičníků, které divákovi slouží jako majáky za pochopením všeho. Mnoho detailů od osvětlení chodby v nemocnici až k podstatě lásky a důležitosti "vědění". Vše laděno do nádherné a příjemné atmosféry a barev, které Vás svým způsobem uklidňují a nutí Vás vnímat. Hudba je výjimečná, protože působí klidně a velmi plynule, ale v každé scéně je dech beroucí a jako poslední element doplňuje mozaiku jedinečnosti tohoto snímku. Zlatá barva, která mě tolik zklamala u filmu 300, tentokrát použita s citem a chytrostí, která z ní udělala stavební kámen scén, které vám vezmou dech. Těch je ve filmu tak velmi vyvážený pocit a dotváří tak velmi kompaktní pocit (a jenom potichu křičí, že pan režisér ví co dělá). Herecké obsazení, které se pro mě dá popsat dvěma jmény, Hugh Jackam a Rachel Weisz, je naprosto dokonalé. Být to na mě Hugh Jackman dostane oscara, protože jsem mu věřil celý film všechny pocity, všechny myšlenky a všechno konání. Hlavní myšlenka filmu je jednoduchá a kdo ji najde nedokáže Fontánu odhodit jako špatný film. Rozhodně nejde o jednoduchý film, ale taková přeci není ani láska, ani nesmrtelnost ani svět všude okolo nás. Nechci vám tady popisovat o čem je Fontána, musíte ji vidět, spatřit jí a poslechnout si dopady její hudby a obrazů na vás a pak se uvidí zda vás dokáže stejně jako mě naprosto pohltit. Jedná se o naprosté uchopení myšlenky, kterou autor přetvořil v umělecké dílo plné emocí, audiovizuální nádhery a úchvatných hereckých výkonů. Nedat 5* by byl pro mě hřích, který bych ani cestou k nejvzdálenější hvězdě galaxie nemohl napravit. (08.04.2007)

Fontána je vizuální (možná lépe audiovizuální) básní na jedny ze základních životních témat .... Je fakt, že po první projekci jsem vůbec neměl jasno o ohodnocení tohohle filmu. Dostal mě Aronofsky pouze svojí geniální režií, hudbou a vynikajícím Jackmanem, nebo tam bylo víc ... o moc víc ? Pokud jste na tom byli podobně, pak je řešení jednoduché - druhá projekce. Ta odhalila (aspoň pro mě) fakt, že se jedná o naprosto vyjímečný film, který v záplavě současné filmové produkce svítí jako Xibalba..... (24.04.2007)