Třetí muž

(1001) "You put the lime in the coconut..." Panečku, takhle se píše úvodní slovo vypravěče! A hluboce jsem nad tím přemýšlela a skoro jsem ochotná říct, že Třetí muž má nejtrefnější, nejexpresivnější a nejzábavnější soundtrack ze všech filmů, jaké jsem kdy viděla/poslouchala. Rozvíjený hudební motiv perfektně odráží každou nejjemnější změnu v tónu příběhu a přesto pořád zůstává jednoduchý a prostý, pro ikoničnost jako stvořený. Vlastně snímek nabízí totální symbiózu formy a obsahu, o které už jiné hlavy popsaly stohy stránek, takže já jenom dodám, že je to vážně blaho. Od Carola Reeda jsem zatím viděla jenom Posledního bojovníka a teď tohle a oba dva filmy jsou na pět hvězdiček a maximální úroveň "wow faktoru", takže už teď se těším na Štvance, kde si pan režisér podá Jamese Masona, který brečí jako nikdo na světě, ou jé. Zkrátka ničeho jiného než fangirlingu nejsem v tuhle chvíli schopna. Orson je přirozeně ďábel a která žena by nechtěla jeho děti. (08.02.2019)

Jeden z mála čistě noir filmů, který jsem viděl a překvapivě se výborně bavil. Film pracuje s jednoduchou zápletkou, kdy muž hledá v cizím městě svého přítele, který podle všech zemřel při nehodě, avšak pravda je úplně jinde. Film vyniká výbornou atmosférou, kterou podporuje bezchybná kamera snímající temné kouty Vídně ve vší kráse a samozřejmě nemohu opomenout znamenité herce. A Wellesův nástup opravdu nemá chybu. (14.06.2009)

Ze všech těch kriminálek 30-50. let mi tahle přijde nejlepší, protože je prostě nejuvěřitelnější. A to hlavně svými hrdiny a hereckými výkony. Pro mě neznámý Joseph Cotten mě naprosto nadchl. Vliv Grahama Greena je z toho cítit na míle daleko. Skvělá ospalá atmosféra podpořená výtečnou hudbou. Až na závěrečnou honičku kanalizací ten film podle mě nezestárl. (06.05.2007)

Nádhera !!!! Graham Greene tak nějak (vždy) donutí člověka k zamyšlení, .jestli je větší chyba být zadobře s těmi nesprávnými lidmi a nebo být v konfliktu s těmi „správnými“ A jestli toho o kom si myslíme, že ho známe máme i poznat, protože .... „Člověk se nezmění jen proto, že se o něm dozvíte víc.“ Graham Greene se prostě ve všem nimrá. A já to jeho nimrání ..... zbožňuji !!!! Nádhera, ale to už jsem říkala, no nevadí ...... nádhera!!! (02.06.2005)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)