Třetí muž

Ak máte radi genius loci starých európskych metropol, odporúčam tento film. Čaro povojnovej Viedne tu má totiž dve poschodia. Dajú sa vidieť jej ulice, ale aj podzemie. Zápletku potom sprevádza mnoho otázok, čo je pre Film-Noir príznačné, tentokrát však nebudú prevažne mieriť k spletitým vzťahom a motiváciám postáv, ale k filozofickému hľadisku ich konania. V skratke - zase raz sa niekto hrá na boha. Kvôli zisku. Ak teda hľadáte prikrášlenú realitu, neštudujte mestské stoky. Pretože keď niečo raz smrdí, asi to nebude po prerýpaní rozvoniavať ako fialky. Čím ale určite nechcem naznačiť, že zážitok z Tretieho muža vo vás nemôže kvitnúť, naopak. Čo sa týka hercov, Joseph Cotten môže byť akokoľvek uhladený a robustný chlap, no Orson Welles ho svojou charizmou zatieni po pár sekundách na scéne. Na čo sa jednoznačne oplatí čakať. Mám také tušenie, že som s tunajšími postavami nerátal svedkov naposledy. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s filmom noir 40. a 50. rokov). (17.10.2015)

Třetí muž má značnou nevýhodu v pověsti, která ho předchází. Divák na jejím základě tak nějak očekává "onen nejlepší britský film historie". A toho se mu navzdory veškerým kvalitám snímku prostě nedostane. Podíl Grahama Greena je jasně rozpoznatelný. Jedny z nejlepších dialogů vůbec a perfektně rozehraný příběh s tradičně "greenovsky zabitější" druhou polovinou. Škoda zbytečně roztahané závěrečné naháněčky. Zpočátku se také může zdát citerový hudební podkres vzhledem k žánru poněkud nevyhovující, ale právě on se nakonec ukáže jedním z největších kladů. Hned po atmosféře poválečné Vídně, pokřivené kameře a hercích. Všech, bez jediné výjimky. K tomu několik zprofanovaných záběrů a jedna naprosto dokonalá scéna na ruském kole, kterou jsem si hned po dokoukání filmu prostě musel pustit znovu. Třetí muž je výborným politickým thillerem. Neřekl bych sice tím úplně nejlepším, ale do užšího výběrového kola na tento post by se po právu probojoval. (24.02.2008)

Cítím se poněkud provinile, že se mi to nelíbilo. Mám rád noirové filmy, líbí se mi některé Greenovy knihy, ale tohle mne nějak nezasáhlo. Ano, vadila mi hudba jak z Řeka Zorby, která zde nemá co dělat, vadilo mi až groteskní pojetí (ačkoliv to německé dítě, jak vážně pronásleduje domnělého vraha, je až morbidně hororové), vadil mi hlavní hrdina, že je takový tupec bez charismatu, a i když má podezření, leze tygru do tlamy, vadily mi zbytečně nakloněné úhly kamery, zde bez jakéhokoliv vysledovatelného smyslu (v Občanu Kaneovi nebo v Bílé nemoci, ano, to symbolizuje, že je to s postavou nahnuté), a celý ten film mne prostě celou dobu lezl na nervy. Říkal jsem si, proč to nehraje charismatičtější herec a proč to nešlo táhnout víc dramatickou linkou? Proč všechna ta zlehčování a samoúčelné snahy o shazování žánru? Zklamalo mne to na celé čáře. Přišlo mi celkově kýčovité, povrchní a zápletka naivní až běda, příběh až příliš jednoduchý a přímočarý. (06.02.2015)

Neskutočne cynický thriller. Už len tou ústrednou melódiou, ktorú používa s krásnymi obmenami rytmu v každej situácii, si ma skutočne podmanil. Krása s akou ľahkovážnosťou využíva povojnovú situáciu vo Viedni, z politických pomerov si robí srandu a nakoniec bezohľadne roztriešti aj pointu samotnú. Každopádne genialita snímku tkvie na miestach, na ktoré sa moje divákovské zmysly počas sledovanie snímku neprepracovali a tak vidím len skvelý film, ktorý si určite zaslúži byť videný a vychválený. Hriech by bol ale nespomenúť unikátne prepracovanú réžiu a výbornú prácu kamery. 85%. (21.11.2009)

Mno, měla jsem s tím co dělat, takže se opět rozejdu s nadšeným davem, neboť jsem několikrát bojovala s pokušením jít umýt nádobí, abych se kapku osvěžila, což se mi opravdu často nestává... Faktem zůstává, že z většiny vídeňských zákoutí by vyšly skvělé fotky, to však samo o sobě ještě dobrý noir nedělá, že. A tak, když nebylo jaksi koho nenávidět, ani komu držet pěsti, logicky mě kapitola obsaďte všechny kanálové poklopy - zlotřilec na útěku musela minout větším obloukem, než když tomu nevýraznému brakovému pisálkovi oddělali jediného fanouška... Ocením ještě úplný závěr, který si možná zapamatuji na stejně dlouho, jako Callowayův ocupkovaný kabát. A jo, co ta hudba? Tak ta by si určitě zasloužila lepší kulisu. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (15.10.2015)