Třetí muž

Tak tohle je opravdový majstrštyk, jenž si status legendy bezezbytku zaslouží. Nadchla mě neskutečně moderní režie, nadchla mě kamera, herci a především mě dostala nádherná citerová hudba. Film obsahuje několik scén typu "skorodokonalé"-na jejich vrchol patří bezpochyby nástup Orsona Wellese na scénu. Tma-světlo-Orson vykouzlí svůj nejlišáčtější výraz za zvuků citery a já se musel smát a uznale pokyvovat hlavou :) Takových scén v historii kinematografie není příliš mnoho... (19.07.2010)

Noir filmy jdou zpravidla mimo mě, ale už po pravdě v rámci mojí pravěký diskuze nemám co doplňovat a tak jsem se na to vrhnul. Uchvácen ani v tomto případě nejsem, ale uznávám, že kamera a celková vizuální stylizace je tu podmanivá a dává filmu ucházející look a atmosféru. Jinak lehce nadprůměrná detektivka. Ani já podobně jako tvůrci když to dělali nevím o tom, že psali filmové dějiny, ale vidět se to bez problému dalo.65% (06.05.2024)

Pro námět bych si tenhle film úplně nepustil. Orson zmizí a na scéně se náhodou objeví jeho dlouholetý kámoš. Ten se zamiluje do jeho milenky a jeho milenka hodinu ignorativně mluví jen o tom, jak je utrápená, že Orson zmizel. Jenže ten se pak po hodině filmu náhle objeví a dochází k největšímu zvratu ve filmu. Podstatné na tomto filmu ale je, kde a kdy se odehrává. A to je vlastně i ten důvod, proč jsem film chtěl vidět. Atmosféra poválečné Vídně je neuvěřitelně silná a zajímavá. Kamera výborná, některé záběry až mrazivé. Hudba podkreslená tou řeckou balalajkou vlastně vtipná, ale jelikož se nejedná o nic vysloveně tajuplného, nevadí to. (07.11.2022)

K Třetímu muži bych měl snad jedinou, avšak poměrně zásadní výtku - a tou je hudební doprovod. Nechat téměř po celou dobu znít v potemnělém filmu-noir - s jinak skvělou atmosférou polorozbořené poválečné Vídně - optimistické kytarové brnkání, které místy připomíná Djanga Reingardta a v jiných chvílích dokonce jakési havajské melodie mi přijde hrozně rušivé, až absurdní - mnohem více by se sem hodily temné smyčce, dramatická orchestrální hudba, či takové ty Hermannovsky mysteriózně znějící melodie, které skládal pro Hitchcocka. Ovšem výběr lokace byl výborný nápad a některé záběry jsou doslova dechberoucí, příběh je skvěle propracovaný a všichni herci (zvláště Welles) se svých rolí zhostili bezchybným způsobem. (10.01.2019)

Legenda mezi noirovými filmy. Atmosféra poválečné polorozbořené Vídně je vystižena precizně. Procházku po ruinách pak doprovází téměř po celou stopáž hrající veselá, optimistická hudba, což je u noiru něco nezvyklého a originálního. A co herci? Cotten je osvědčená kvalita. O Wellesovi se ani nemusím zmiňovat. Jeho výkon převýšil všechny představitele hlavních rolí a to i přesto, že na plátně se objevil i se závěrečnou dechberoucí honičkou cca 15 -20 min. Film je ovšem i přes některé nedostatky dechberoucí. Doporučuji všem milovníku noiru a starých poctivých kriminálek. (13.12.2008)