Třetí muž

V českém prostředí neobvyklé dílo nabízí zajímavý pohled na vídeňskou skutečnost konce čtyřicátých let minulého století. Vesměs se tu jedná o základnu fakt, poznatků a souvislostí, které a která jsou v českém prostředí naprosto neznámá. V evropské kinematografii tehdy ještě naplno doznívala poetika třicátých let zvukového filmu. Kamera i vedení herců zůstávalo více či méně divadelní, i když z dětských střevíčků počáteční bezradnosti se již viditelně vyzulo. Vedle pozoruhodné režie a nezanedbatelné kamery tu na sebe upozorňuje hned několik neméně pozoruhodných hereckých výkonů. Orson Welles, muž mysteriozního organizovaného zločinu, exotická Mata Hari, podle všeho česká Němka (ve filmu je pohříchu více českých jmen) Alida Walli, Italka s roztomilým německým šlechtickým predikátem Altenburger von Marckenstein und Frauenberg des Heiligen Römischen Reiches (cítíte, jak se jazyk přímo mazlí s těmi rozkošnými německy znějícími slovy; vskutku echt) a nezanedbatelný muž z generace tvrdé americké školy, skvěle ztělesněný Josephem Cottonem. Hraný film startovní velikosti nové historické epochy moderní světové kinematografie, zhruba tak lze - snad výstižně - charakterizovat v kostce tento nevšední divácký zážitek. (27.06.2009)

Vlivem řady náhod a shody okolností se z tuctového noirového béčka stal vzývaný kanonický titul. Stylová polarita jednotlivých segmentů nasvědčuje, že na zkazkách o režijním zainteresování Wellese asi něco bude. Právě díky výlučnému formálnímu zpracování a funkčnímu využití poválečných reálií Vídně se šestáková historka stává diváckým požitkem. Nicméně přiznejme si, že z hlediska příběhu a motivací postav je snímek hodně děravý; tedy pokud nepřijmeme queer výklad. Jen prostřednictvím vztahů, které "překračují běžný heterosexuální odstup", lze vysvětlit, proč by si protřelý gauner a kšeftsman pozval naivního pisálka, nechal ho odhalovat pochybné okolnosti své smrti a dokonce se neudržel a vyjevil mu své plány. Tuto rovinu ostatně stvrzuje i ryze gay páreček Harryho kumpánů a tragičnosti hlavní ženské postavy, která je erotickým objektem snad pouze pro sexuálně nejistého hrdinu (a jelikož odhalí jeho podstatu, nechce s ním nic mít). (12.03.2012)

Tak tohle je kolosální záhada. Jestli jsem si nepustil úplně jiný film, tak si nedokáži vysvětlit, proč má Třetí muž celkové hodnocení dalece přesahující jeho skutečné objektivní kvality. Příběh bez hlavy a paty, tupě udržující napětí tím, že stále dokola posloucháme dialogy ohledně jedné "záhadné" události. Ve své době možná úspěšný díky účasti Orsona Wellese, který vyfasoval opravdu "záhadnou" postavu, a také zásluhou natáčení na území rozpadající se Vídně, jejíž úzké uličky byly pro příběh plný záhad jako stvořené. Dnes by však film těžce zapadl, bez ohledu na to, že noir už je dávno jaksi za zenitem. Tři hvězdy dávám výhradně za posledních patnáct minut, a také z obdivu k režisérovi, který s těmi průhlednými záhadami dokázal celkem obratně pracovat skoro 70 minut. Na mě to ale bylo až moc záhad na jeden film. :-) 60% (22.07.2014)

Nádhera !!!! Graham Greene tak nějak (vždy) donutí člověka k zamyšlení, .jestli je větší chyba být zadobře s těmi nesprávnými lidmi a nebo být v konfliktu s těmi „správnými“ A jestli toho o kom si myslíme, že ho známe máme i poznat, protože .... „Člověk se nezmění jen proto, že se o něm dozvíte víc.“ Graham Greene se prostě ve všem nimrá. A já to jeho nimrání ..... zbožňuji !!!! Nádhera, ale to už jsem říkala, no nevadí ...... nádhera!!! (02.06.2005)

The third man rastie každým pozretím, hádam, že na tretí krát budem hodnotiť na plný počet. Dej je veľmi svižný, zápletka je jasná a pomerne prehľadná. Ako každý správny noir sa snaží byť aj Tretí muž čo najštýlovejší, k čomu stačí tých zopár základných prvkov žánru v spojení s krásnzmi štýlovými exteriérami Viedne, zaberanými často v noci. Kamera je často pootočená o pár stupňov do strany. Ale možno podstatnejšie ako dej sú súdobé reálie a spoločenské pomery Viedne a ďalej vnútorný boj hlavného hrdinu medzi loajalitou a svedomím. Hudba pôsobila skôr francúzsky, ako z nejakej letnej komédie Jacquesa Tatiho, jej ústredný motív sa vám usadí v hlave na dlhý čas. Poteší relatívne otvorený záver filmu. (27.10.2012)