Třetí muž

K Třetímu muži bych měl snad jedinou, avšak poměrně zásadní výtku - a tou je hudební doprovod. Nechat téměř po celou dobu znít v potemnělém filmu-noir - s jinak skvělou atmosférou polorozbořené poválečné Vídně - optimistické kytarové brnkání, které místy připomíná Djanga Reingardta a v jiných chvílích dokonce jakési havajské melodie mi přijde hrozně rušivé, až absurdní - mnohem více by se sem hodily temné smyčce, dramatická orchestrální hudba, či takové ty Hermannovsky mysteriózně znějící melodie, které skládal pro Hitchcocka. Ovšem výběr lokace byl výborný nápad a některé záběry jsou doslova dechberoucí, příběh je skvěle propracovaný a všichni herci (zvláště Welles) se svých rolí zhostili bezchybným způsobem. (10.01.2019)

Ani po sedmi zhlédnutích a třiceti normostranách, které jsem o něm popsal, mne Třetí muž nepřestává bavit a ač byl zpočátku jenom objektem podrobovaným bezemoční analýze, začínám jej nyní mít také rád. Podezření, že by mohlo jít o něco jako příznaky stockholmského syndromu, se snažím ignorovat. :-) 95% Zajímavé komentáře: genetique, sportovec, glamgirl (15.01.2010)

The third man rastie každým pozretím, hádam, že na tretí krát budem hodnotiť na plný počet. Dej je veľmi svižný, zápletka je jasná a pomerne prehľadná. Ako každý správny noir sa snaží byť aj Tretí muž čo najštýlovejší, k čomu stačí tých zopár základných prvkov žánru v spojení s krásnzmi štýlovými exteriérami Viedne, zaberanými často v noci. Kamera je často pootočená o pár stupňov do strany. Ale možno podstatnejšie ako dej sú súdobé reálie a spoločenské pomery Viedne a ďalej vnútorný boj hlavného hrdinu medzi loajalitou a svedomím. Hudba pôsobila skôr francúzsky, ako z nejakej letnej komédie Jacquesa Tatiho, jej ústredný motív sa vám usadí v hlave na dlhý čas. Poteší relatívne otvorený záver filmu. (27.10.2012)

Třetí muž se stejně jako nejlepší kousky od Hitche nebo Wellese prostě nikdy neokouká. Silný greenovský příběh i ústřední myšlenka (můžu zradit přítele, když zjistím, že je to hajzl?), skvělé obsazení, jedinečná atmosféra vybombardované Vídně a nezapomenutelná hudba. S každým zhlédnutím mám ten film radši. Teď konečně i na Blu-rayi. (19.09.2010)

Vídeň. Město císařů a králů, oper, hotelů a nesplněných přání. Pohaslá hvězda kdysi mocného impéria zadupaná prachem a krví první i druhé války hledá znovu cestu k nebesům. Marně. V rozvalinách městských čtvrtí proplouvají noc co noc zbloudilé stíny postav, hledajíc naději v místech, kde slunce nevychází. Vysoké pouliční lampy nám dávají zprávu o tiché prázdnotě prastarých bulvárů. Těch pustých ulic s dlažebními kostkami kdysi kypících životem s proudy honosných kočárů. Opuštěný Riesenrad v Pratru se pomalu hrdě otáčí v běhu času při hudbě citary. Smutně čeká na své návštěvníky. Nikde žádné děti. Den co den vylézají potemnělé prapory lidských stínů ze sklepů a sutin domovních dvorků plni strachu, že se ve světle nového světa rozplynou. Z poklopů kanalizačních vpustí vystupují z městské stoky do ulic kartony předražených cigaret a ředěné dávky penicilinu. Snad jako příslib lepší budoucnosti a nového začátku. Vždyť morálka je slabostí rozumu, tak proč si hrát na lidství. Člověk musí sám sebe tisíckrát zabít, aby mohl znovu žít. Ještě je brzy opustit skrýše a vystoupit ze stínu. Pustit ven toho naivního zranitelného člověka, žijícího a bláhově milujícího. (20.11.2016)