Histoires extraordinaires
Tre passi nel delirio
Spirits of the Dead
Spirits of the Dead
Spirits of the Dead
Obsahy(2)
Brigitte Bardotová, Alain Delon a Jane Fondová ve třech povídkách Edgara Allana Poea. Tři povídky klasika hororu Edgara Allana Poea svedly k práci na jednom filmu tři slavné režiséry – Itala Federica Felliniho a Francouze Louise Malla a Rogera Vadima. Děj samostatných filmových příběhů tak, jak jej líčí jednotlivé povídky – Komtesa z Metzengersteinů, William Wilson a Toby Dammit – nás zavádí do temných hlubin lidských duší. Každý z režisérů do nich otiskl svůj nezaměnitelný rukopis, stejně jako velké herecké osobnosti: Jane Fondová, Alain Delon a Brigitte Bardotová. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (57)
Názov je veľmi výstižný, fakt sú to podivné príbehy, kde hlavná postava je vždy dosť mignutá. No ako-tak ma dokázala zaujať len tá druhá poviedka s Delonom, prvá s Fondovou je nuda a tretia Felliniho je taká typická Felliniovská, že som mal chuť to vypnúť po pár minútach a neviem, čo táto tretia má spoločné s Poeom, za jeho čias sa asi ešte na Ferrari nejazdilo. ()
"S čím kdo zachází..." 1. povídka (2 hvězdičky). Lásky jedné hraběcí plavovlásky. Na větrné hůrce urozenost rozmrzelá, v bavlnce výsostné zhýčkaná, láskou marnivou oslovená, jež se stala /z/rádcem i prokletím. Na věrném havraním oři s dechem střízlivým cválá krasojezdkyně nestoudnosti do náruče dobrovolné, jazyky ohně pohlcené. Mravy nectnostné, city zhrzené, výčitky neklidné, noční můry neblahé, na druhý břeh řeky Styx převezené. Divoké, éterické, romanticky /ne/poddajné. 2. povídka (5 hvězdiček). Uhrančivý zářez "zatmění" milovníka aktu posedlosti a zlověstné pýchy Alaina Delona v černé a bílé a hra jeho očí. Ruská ruleta se svým druhým já. Blízké setkání se svědomím hatícím plány tváře bez svatozáře. Svůdně svrchované, osudově hýřivé, hitchcockovsky prorocké. 3. povídka (3 hvězdičky). Sinavý "hazardér" Terence Stamp na červeném koberci manýr klamu líčidel kumštýřů stříbrného plátna, sladký život v branži bohémské, pohrdání butikem filmového showbyznysu zatoulaného do záhybů lynchovských. Toby Dammit sešlápl plyn v žihadle nablýskaném, opilý tempem rychlostním, vzdor duše roztrhané vstříc dálkám se smykem až na onen svět. Mihotavé, laškovně hypnotické, bizarně dekadentní, vizuálně alegorické. "Šálek kávy" s pokušiteli seancí temnoty, marnotratníků lidské neovladatelnosti, poklesků a neřestí. Věřte, nevěřte. ()
Fíha. Tohle byl zvláštní kousek. Z Poea nějak zvlášť odvařený nejsem a k jeho filmovým adaptacím přistupuji vždycky obezřetně, protože ne vždy se, poplatny mé ne moc velké oblibě autora předlohy, povedou. Tohle mi ale přišlo zajímavé hlavně hereckým a režisérským obsazením. První povídka je zvláštně chmurně poetická a boduje mnohem více formou, zpracováním a masturbační ikonou Jane Fonda (ty kozačky až na stehna!) než samotným příběhem. Roger Vadim dokázal skvěle skloubit prostředí s kostýmy a středobodem Jane. Když vypnete mysl a budete se koncentrovat jen na obraz, má to své kouzlo. Druhá povídka je co do atmosféry údernější a horrorovější. Malle se zcela přidržel Poeovy atmosféry a stylu a i když je příběh čitelný již po nějakých pěti šesti minutách, i přesto diváka utáhne až do konce. Paradoxně největším negativem téhle povídky je Alain Delon, který svou postavu a její povahu prostě nezvládl. Přesto ale nejlepší povídka filmu, co do příběhu, atmosféry i zpracování. Poslední povídka je podivný surrealistický úlet, až protivný. Raději jsem u ní někde v polovině usnul a probudil se až na důležitý záběr v jejím záběru. Podstatu příběhu jsem tedy odhalil. Dívat se na to ale nedalo. První dvě povídky tedy docela fajn, na obě se kdykoliv rád podívám znovu, před tou třetí to ale vždycky vypnu. ()
Najrozporuplnejšie dielo, s akým som mal za poslednú dobu tú česť. A je to dobre aj zle zároveň - za prvé vidím, ako to dopadá, keď sa niekto pokúša o priami ťah na bránku zaručeného diváckeho úspechu stvorením "umenia pre všetkých" a zhromaždením najsilnejších mien svojej doby, na stranu druhú by som v tomto konkrétnom prípade ocenil možnosť hodnotiť každú poviedku samostatne. Pokúsim sa to teda spraviť aspoň v tomto komentári. "Metzengerstein" (r. Roger Vadim, h. Jane Fonda, Peter Fonda, Françoise Prévost a kôň): Vadim nepreukázal schopnosť vytvoriť funkčný príbeh s odpovedajúcou atmosférou. Miesto toho mi ponúkol plytkú a povrchnú odľahčenú verziu "Caligulu v sukni" (ako kňažnú označuje rozprávač aj Poe sám), resp. komornú kostýmovú tragédiu s hororovými kontúrami, ktorá nefunguje v žiadnom ohľade. Neschopnosť pracovať s tými najzákladnejšími elementami ako využitie kamery v exteriéroch, ktorá len ledabolo zaberá okolité kulisy a nezáživne sprostredkováva dej, ktorý sa dá v tomto pojatí v najlepšom prípade označiť za prachsprostú báchorku, či absencia aspoň viditeľnej snahy o vytvorenie náznaku atmosféry, akú si tento démonický príbeh právom zaslúži, je žalostná. Dôraz na pikantnú šokantnosť je zrejmý, ale ani v najmenšom nepoburuje, ako stálou snahou o explicitnosť, ktorá sa v reále nedostavuje, len nudí. Potenciál absolútne nezužitkovaný, Jane Fonda len ako vizuálna atrakcia. Nehodné podivu ani obdivu. 0/10. "William Wilson" (r. Louis Malle, h. Alain Delon, Alain Delon, Brigite Bardott a Katia Christine): Prostredná poviedka o študentovi a neskôr vojakovi, agresívnom násilníkovi, ktorého životom prenasleduje jeho dvojník - zrkadlovo obrátený odraz, je výbornou schyzofrenickou psychedéliou postavenou na atraktívnej premise, charizmatickom hereckom prejave Alaina Delona v roli, ktorá je protipólom voči jeho štadardu a pár Malleho režijných a technických vychytávkach (subjektívna kamera, opakujúci sa pád z veže a minimálne jedna scéna, ktorá cenzúrou prešla vskutku záhadným spôsobom - ale je toho viac). Stupňujúca paranoja a strhujúca atmosféra v príbehu mladého muža s nebezpečnými sklonmi, ktorý sa nachádza presne v tom prostredí, ktoré potrebuje na to, aby mohol realizovať svoje desivé chúťky a predstavy z neho robia najsilnejší článok tryptichu. A možno aj preto, že tu dostane Brigitte Bardot poriadny výprask. Hypnotická, uhrančivá poviedka, za ktorú stojí prežiť ten zbytok. 8/10. "Toby Dammit" (r. Federico Fellini, h. Terence Stamp, Marina Yaru): Postmodernistická vízia príbehu, ktorý Fellini zarámcoval do súčasnosti a pretvoril podľa svojich predstáv (tzn. hlavnú postavu zamenil za upadajúceho britského herca, ktorý je pozvaný do Talianska). Badateľná kritika materializmu ("Proč jste přijel?" "Slíbili mi Ferarri."), bizarné fragmenty (vystupovanie z lietadla na letisku ako príchod do pekla), dejisko uprostred filmového sveta (odovzdávanie cien, štúdiá, interview, producenti, paparazzi), množstvo cinefilných momentov a citácií (automobilová scéna je priamym odkazom na Epsteinove La Glace à trois faces). Netvorí to však ani tak celok, ako skôr zmes rôznorodých prvkov, symbolov a črepín, ktoré sa trochu míňajú účinkom. Navyše miestami to vyzerá, že sa Fellini v bezradnosti z neuchopiteľnosti príbehu utápa sám v sebe. Znázornenie diabla - malého dievčatka a záver sú však skvelé. 5/10. Celý triptych sa dá jemne prepojiť jednou myšlienkou - je vlastne dobovým komentárom o dekadencii a úpadku civilizovanej spoločnosti. Lenže kvalita jednotlivých kúskov pokrivkáva a tak sa divák potýka s ťažkou dilemou, ako sa postaviť k filmu samotnému. Otvorene priznávam, že som ešte možno príliš mäkký, ale predsa dávam 3*, keďže si celkový dojem s priemerom netyká. Aj tak ale žiadna sláva. 55% () (méně) (více)
Slibná kombinace slavných jmen (Vadim, Fellini, Delon, Fondová, Bardotová) a tří méně známých, tím pádem méně provařených Poeových povídek. Ty jsou adaptovány spíš volně. Vadim prodává příběh (Metzengerstein) přes Fondovou (a nechal vydělat i švagra) a její „kostýmy“ (myslel jsem, že využili zbylý šatník z Barbarelly, ale ve svých memoárech režisér přemítá, jak muselo být pro Jane zvláštní hned vyměnit kostýmy vzdálené budoucnosti za oděvy „vzdálené minulosti“, tak nevím). Příjemný kousek se znepokojivou hudbou. ______ To Fellini nenechává z krátké bizarní povídky Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! (alias Toby Dammit) skoro nic a točí přízračným oparem zahalenou satiru na panoptikální maškarádu filmového průmyslu či co. Mohla to být nuda, ale Terence Stamp je jako slavný herec citující Shakespeara a zběsile startující svůj bourák, aby utekl před svým producentem, neodolatelný („Co vás přívádí do Itálie?“ „Slíbili mi Ferrari“). Ten western o Ježíšovi bych chtěl vidět. ______ V prostředním příběhu (William Wilson) je zlý Delon. ()
Galerie (23)
Photo © American International Pictures (AIP)
Zajímavosti (6)
- V druhej poviedke, v momente, keď k mŕtvemu s nožom v bruchu na námestí začnú pristupovať ľudia, žmurkne očami. (zvrator)
- Toby Dammita měl hrát původně Peter O´Toole. (Chatterer)
- Film je také známý pod názvem Tales of Mystery and Imagination. (Chatterer)
Reklama