Volavka

Black Bird má téměř nulovou akci, ale zato stoprocentní atmosféru, ze které mrazí - a ta dělá spolu s hereckými výkony ze seriálu dusný a nepříjemný zážitek, u kterého má divák pocit, že se stále něco děje, i když zpětně se toho ve skutečnosti moc nestane. Jde o tvrdou slow-burn konverzačku mezi precizním a vyspělým Taronem Egertonem a fanaticky přesvědčivým Paul Walter Hauserem, kterého registruju už ze seriálu Kingdom nebo Richard Jewell - tenhle chlap je prostě předurčen k divným rolím, je ve svém charakteru neskutečně nechutný a uvěřitelný, a to vše dělá celý zážitek ještě intenzivnější. Konečný výsledek je pak šikovně ukončená true-based série, která je v určitých místech sice trochu roztahována, ale vygradované emotivní finále to poměrně dobře zachraňuje a nechá v divákovi celkově dobrý a zároveň znechucený pocit. Za mě taková zlatá čtyřhvězda, která potěší, ale zároveň mám tak trochu tušení, že k plné palbě zde něco chybělo a že jsem z celého seriálu možná až moc "překonverzovaný". (09.08.2022)

Black Bird má svoje kvality (především herce), ale chci se zaměřit na dvě výrazná negativa, která mi bránila si tuhle minisérii užít tak, jako si ji zřejmě užila většina publika. 1. V některých momentech jde o učebnicovou ukázku, jak nesplnit pravidlo „show, don´t tell“. Ústřední gauner Jimmy je postavami policistů popisován jako charismatický hajzlík, který si každého hned omotá kolem prstu, což z něj činí ideálního kandidáta na post policejního špeha. Nicméně z toho deklarovaného charismatu nevidíme před Jimmyho naverbováním zhola nic, ani vteřinu interakce s jeho spoluvězni. Prostě je nám řečeno, že si se všemi skvěle rozumí, dokonce se přátelí se dvěma znepřátelenými vězeňskými gangy současně. Egerton je skvělý herec, a i zde to potvrzuje, ale ta postava by přece jen potřebovala i trochu interakce s ostatními. 2. Jde o dvouhodinový materiál roztažený na trojnásobnou délku. Potřeba roztáhnout jednoduchou zápletku na motivy skutečné události mj. vyprodukovala nepotřebné vedlejší postavy, které ani nedotvářejí prostředí (jsou to spíš nepříliš rozvinuté postavy typy – mafiánský kápo, šikanózní dozorce), ani nejsou nezbytnou součástí ústřední zápletky (dějová linie s detektivy začne být velmi rychle repetitivní). Naopak plní úlohu v jakýchsi povinných podzápletkách, peripetiích diktovaných šestihodinovou stopáží. Black Bird se snaží dostát potřebě vršit na protagonistu jeden průser za druhým, aby se divák nestihl nudit. Zkrátka ticking clocks. Jejich odstranění nejenže by nemělo prakticky žádný vliv na ústřední fabuli (jeden vězeň musí nenápadně vymámit informace z druhého), ale dalo by mnohem více vyniknout středobodu minisérie – pomalým, dlouhým, někdy až zdánlivě bezobsažným konverzacím dvou odlišných charakterů, jejichž „přátelství“ a interakce je čím dál více poznamenává. (05.08.2022)

Apple TV se vytasilo s dalším úspěchem. Do Black Bird se podařilo nalákat prvotřídní obsazení a tak vlastně není divu, že přišel další úspěch. Příběh je založen na skutečnosti. Odsouzený drogový dealer Jimmy dostane šanci k propuštení, to za předpokladu, že dokáže z Larryho Halla vymámit, kde jsou těla jeho "údajných" obětí. Larry se totiž chronicky rád přiznává k vraždám, ale není úplně jasné, jestli je opravdu spáchal nebo chce jen pozornost, které se mu díky tomu dostává. Největším plusem je obsazení Paula Waltera Hausera do role Larryho, který podává brilantní výkon. Většinou mu dělá společnost rovněž skvělý Taron Egerton a občas je doplňují dělají herečtí veteráni jako Greg Kinnear nebo Ray Liotta, takže je jasné, že ohledně herectví žádné stížnosti nebudou.  Rozhovory hlavní dvojice jsou skvělé a čekání na přiznání je napínavé. Je tak škoda, že jsou často vyrušování vedlejšími linkami, které nikam nevedou (kápo ve vězení, dozorce), které příběh nijak neposouvají. Jinak ale hutná atmosféra z vězení funguje a minisérie se dá zařadit po bok takových jako True Detective nebo Mindhunter. (03.05.2023)

Pavlík Domař vystřihnul bezesporu toho nejúžasnějšího, nejrozkokošnějšího a komplexně nejpromakanějšího vypatlaného devianta od dob vynálezu filmování sériových vrahů. Naprostá herecká dokonalost, padnul jsem na prdel! Satanžel jedna) jej však v téhle řádně přibásněné „skutečné historce“ posadili do supermaxu plného těch nejvyšinutějších psycho-, socio- a jiných patů, kde mají nehlídanou dílničku, kam si může každý mukl kdykoliv skáknout zakutit, disponující kompletní sadou nožů na kuchání dřeva, celým spektrem parádně naostřených dlát a dokonce i volně přístupnou stolní kotoučovou pilou! K plnému komfortu a maximálnímu pohodlí už klukům chybělo snad jen pár lehce vyvrhnutelných ječivých nezletilých roztleskávaček. Satanžel dvě) Tarot Eklhaft vyrostl z toho sympatického kingsmanovského pedošarmu do slizké instáčové LGBT+(DDPPP) princezny, co úplně zapomněla hrát, a je více než s podivem, že takový prkenný metrohomoslaďouš neměl za celou dobu pobytu ve výše zmíněném supermaxu ani jediný orální či rupturní incident. A nekonečně satanžel tři) autor zjevně vycákal veškerou svou invenci na Pavlíkův charakter, tudíž je to pak globálně, sebedokonalejší úchyl - sebedokonalejší neúchyl, místy až nesnesitelně vatěná nuda k posrání, z níž mohly být dva až tři poměrně svižné díly průměrné minisérie, kdyby soudruzi z nahryznutého jabka nehonili obsah a scénárista s dramaturgem nebyli do sebe zahledění uspávači hadů. (22.08.2022)

Po dlouhé době vysloveně chytlavá detektivka, byť na první dobrou by Vás to ani za mák nenapadlo. Námět totiž není nic objevného. Co objevné ale už je, tak to jsou herecké výkony hlavních postav – Taron Egerton, Paul Walter Hauser a především vedlejší postava, kterou tu krásně ovládl Ray Liotta a krásně se zde rozloučil s herectvím. Když mě totiž seriál donutí sledovat každou minutu svého příběhu s pocitem, že nechci, aby mi cokoliv uteklo, je to důkaz, že tady si se scénářem dal někdo sakra práci. A vlastně vůbec nevadí, že takových volavek ve filmovém prostředí bylo již tucet. Tohle je šestidílná psychologická pecka, která nemá chybu! (12.05.2023)