Král Artuš

Jednou vetou to povedal už Cival - Vskutku nebetyčná sračka. Klady : Keira, hudba, Keira,Stellan, Keira v obväzoch, niekoľko pekných záberov (7 statočných na ľade proti 200 - pohľad zhora) Keirine kérky, Stellan, občas postava s menom Tristan, Keira, Keira, Keira. Zápory : papundekel, Artuš, Lancelot, deti, plačúce deti, Artuš, nevýrazný Merlin, huhňavý Artuš, deti, plačúce deti, zle nasnímané masovky, zaradenie kenda do 5 stor. v Európe, Lancelot, huhňavý Artuš, dialógy ako z Bčkovej patriotickej agitky, absolútny odklon od legendy - kde bola kua Morgana ?, posledných desať minút v štýle hrdinskej telenovely atd. Tento film je ďalším dôkazom (po Prvom rytierovi a Merlinovi) prečo je Excalibur výnimočným filmom. (11.08.2004)

Vypadalo to jako sázka na jistotu, ale Fuqua si na jednoduché báchorce o králi Artušovi brutálně vylámal zuby. Příběh je nekonzistentní, herci jsou prkenní, motivace postav nejasné a tempo tragické. To nejsou ideální přísady a okopírovat prvky, které fungovaly u Statečného srdce a Gladiátora, skutečně nestačí. (19.06.2023)

Člověk neví, jestli má chválit nebo proklínat, tak to vezměme popořádku. Začněme hereckým obsazením, které je bez diskuse skvělé a navíc země původu herců kolikrát souzní s postavami, které hrají. Tak charismatičtí protivníci, jakými jsou Clive Owen a Stellan Skarsgard, se hned tak nevidí a při pohledu na jména jako Ray Winstone, Hugh Dancy, Til Schweiger a Ioan Gruffudd každý milovník evropského, najmě britského filmu zaplesá. Děj rozhodně nenudí a hudba je velmi, velmi povedená. Jenže. K čemu skvělí herci, když prakticky nemáme šanci se s postavami seznámit a jednotliví hrdinové pro nás i ve chvíli vlastního umírání zůstavají sotva něčím víc než párkrát zaznamenanými tvářemi v davu. K čemu lovestory Artuš-Guinevera, když do vzájemných scén jejich představitelé nevkládají ani desetinu zápalu, projevovaného ve scénách bojových. A k čemu bojové scény, když člověk civí na rvačku namodro omalovaných divochů s divochy oplechovanými přes mlhu a kouř a má dojem, že lidé v bitvě zřejmě nekrvácejí a nepotí se. Už za to by režisér zasloužil na holou. A do krve. Vzhledem k tomu postrádá cenu rozčilovat se nad historickými chybami snímku, a že vyskakují ze skoro každého záběru. (25.07.2007)

Navzdory pověsti, která tenhle film předchází, se rozhodně nejedná o žádnou epochální katastrofu. Pravda, vyplísnit by zasloužil scénárista, který si jaksi neuvědomil, že když úvod filmu posadí do roviny "dle nejnovějších archeologických nálezů" a děj potom opatří lacinými fantasy proprietami, bude výsledek přinejmenším pochybný. Stejně tak si měl uvědomit, že samotné rozbouraní mytického syžetu nepostačí, když jej nenahradí jiným. Nenahradil. Král Artuš je film o ničem, je to cesta odnikud nikam. Chybí tu legendistické pnutí mezi postavami, bohatá fabulace. Zůstává jen výpravné popojíždění po Albionu a majestátní cancání před bitvami. Naštěstí se režiséru Fuquovi dostal do rukou velice kvalitní herecký ansámbl v čele s opravdu skvělým Clivem Owenem, kterého nezastaví ani fakt, že jeho Artuš je v podstatě totální psychologický nonsens, hrdina tak impulzivní a eklektický, že to místy působí až směšně. Jenže díky podání také charismaticky. Stejně jako podání ostatních rytířů kulatého stolu. Film je místy dokonce napínavý, bohužel nejvíce právě ve chvíli, kdy divákovi dojde, že tohle je ONO, že dál už se nepojede, že děj už se nikam nevyvine. Šlus. Je to velká škoda, protože díky postavám tu potenciál byl, stačilo přidat alespoň nějaký příběh. Tahle holá širá pláň nemůže zaujmout více než osudový fantasy epos Excalibur. Je mi líto, hra na skutečnou historii opravdu není přesvědčivá. (22.09.2005)

Když to nebudu brát přes historické prameny, souvislosti a srovnávání s filmy jako Excalibur a omezím se jen na pocit z kompaktního vnímání filmu, tak to zas budu muset srovnat s Baťou a sekáním cviček, protože pan producent chápe film (budiž mu ke cti, že pár výjimek na kontě má) jako výrobek, zboží, produkt. Vrazí tam jednu promodralou do tkaniček oblečenou samici, dva samce do hlavních rolí, bláboly o cti, pěkně to zabalí a je vystaráno. A na okamžik, kdy mi vyskočí tepová frekvence nebo aspoň slzy, jsem čekala zase marně. (15.02.2005)