Na pivo do první linie

Nebylo to špatný. Ano, je tam ten Americkej patos a absurdní scény, které by v reálu skončily jasnou smrtí, ale je to taková ta feel good komedie a když člověk vypustí ty sračky od Billa Murrayho co tam občas pronese o válce, tak to rychle uteče, pořád se něco děje a Efron mě nikdy nesral. 4* a.k.a 70% (11.10.2022)

„Nie som si istý, či svet zachraňujeme aj teraz.“ Toto sú ukážkové 3,5*. Čakal som viac. Čoho viac? Viac feel good. Viem, že to v spojení s vojnou vo Vietname môže znieť zvláštne, ale tvorcovia sa skutočne snažili poňať to ako absurdnú, neuveriteľnú, za vlasy pritiahnutú a podľa skutočných udalostí natočenú (!) feel good melodrámu/komédiu/frašku. Do značnej miery sa im to podarilo. Nonstop sa divíte, že čosi také šialené fakt vzniklo podľa reality. Už to je samo osebe divné. Je vtipné sledovať reakcie ľudí, keď si vypočujú Chickieho zdôvodnenie, čo porába v pekle na zemi. Ťažko namietať niečo i voči výprave, atmosfére (ktorej do nemalej miery pomáha starostlivo vybratý dobový soundtrack). Nemálo tomu dáva aj Russell Crowe. Nemálo... ale mohol  viac. No a taký je celý film: je to dobré, ale mohlo to byť „viac dobré“. Tempo drhne. Jednotlivé strety s vojakmi tomu dávajú oveľa menej, než čakáte. Vietnamská vojna je v americkej spoločnosti stále traumatická a preto dole klobúk za to, že sa do toho filmári v čele s režisérom Petrom Farrellym (Blbý a blbší, Zelená kniha) nebodli pichať. Lenže žiaľ nemôžem povedať, že by ma to nejak dostalo; v našich končinách je vojna vinou najmä Druhej svetovej dodnes živá, vieme, že je to špinavé svinstvo, na ktoré vždy doplatia len obyčajní ľudia, takže keď mi toto hovoria Američania v roku 2022, tak sorry, ale fakt ma to nešokuje. Poteší vcelku odzbrojujúci Efronov výkon a zábavné hlášky („Máš dobré srdce, len mozog mi robí starosť.“). (15.10.2022)

Prodavačům předražených pleček hloupým instáčovým snobům se povedl vskutku nevídaný kousek, když uplácali naprosto jedinečné drama bez dramatičnosti, dobrodružný film bez dobrodružství a komedii bez vtipu. Těžko vůbec říct, jestli za finální pocit nemytého ocasu a zkažených mášmelousů na patře z tohoto schématického, kýčovitého a veskrze nudného rektobolu může nešťastná volba neumětelského fekálního trapáka Farelyho coby „režiséra“ nebo ještě nešťastnější volba neumětelského koženého trapáka BuZaca „CokurvadělávefilmusPrussellem“ Prknona coby hlavního pozéra, jenž není schopen předstírat ani těžkou tašku ani novojorskou padickci, na celé čáře jej přehrávají i všichni korejští a čínští komparzní amatéři v rolích Vietnamců a co s východoněmeckým pornoknírkem vypadá i „hraje“ jako sekndhendový Vojta Kokotek se zánětem trojklanného nervu. Ovšem nejvíce můj latentní autismus hnala směrem k záchvatům právě ta taška, de fuckto hlavní hrdinka „veledíla“ a elementární symbolika celé té otravné a řádně přefabulované rádoby „skutečné“ a rádoby hlavodvacetdvaidní fraškohistorky. Do ní ten slizký, toporný HnuZac narval 60 třetinek (Ano, spočítal jsem to!), tedy pregnantněji vyňadřeno 60 kusů nula celá tři sta padesát pětek (Ano, vyinternetoval jsem to!), což je, připočteme-li váhu pixly, nějakých pětadvacet kilo mrtvé váhy. A taková dlouhodobě a dalekosáhle nošená pětadvacetikilová taška přes rameno se obvykle nejen viditelně zařezává víc než BuZacovy tanga, ale také přinutí kupříkladu i takového vysportovaného, ztepilého fesháka (184/92 – Ano, jsem to já, Jana Smutná!) jako já minimálně vyrovnávat už po pár kilometrech protiváhu na opačnou stranu. Čili, když pak vidím stopadesáticentimetrového, padesátikilového prkenného zachrapa, jak si s tím přes půl Vietnamu buzerantsky ležérně pohazuje, protože tam měl molitan, aby si při natáčení náhodou nenamohl gonády, říkám si, že když už mi někdo dvě hodiny pateticky a dost uboze rval do krku žluklý popkorn a nutil mě čumět na děsivého nehereckého homokláda, mohl to ten diletant udělat, kurva, alespoň fyzikálně patřičné. Jo, a O.V.P., Prasle! Vzít dvacetiminutový a zcela nijaký štěk v přitroublém a nudném kýči pro pohlupavé požírače horkých psů, v němž hlavní role hrají zelená taška a amatérský řiťopich, přičemž taška podává famózní výkon, to u kdysi skvělého osralového herce zavání zoufalstvím posledního tažení. Každopádně pořád velmi doufám, že se někdo v budoucnu ještě hecne a natočí z nostalgie nějakou tu dvojku, napadá mě třeba Těžká nadváha, Americký otyloň, Na porážku nebo Lipidátor, a vrátí Tě zpět do hry! (01.10.2022)

Zajímavý námět, ale nezvládnutý film. Na komedii málo vtipné, na drama zase moc úsměvné. Zac Efron tomu taky nepomáhá. Vůbec jsem mu to nevěřil a to jeho prozření působilo lacině. Ještě víc to bylo do očí při společných scénách s Russelem Crowem jehož hypercharisma stále funguje i když už je tlustej bachor. Největším důkazem, že je ten film špatný pro mě bylo, že dvouhodinová délka mi přišla nekonečná a už jsem si přál konec. (10.07.2023)

Snímek o pivu... na výletě... do Vietnamu. Farelly po Zelené knize zůstal věrný výstředním příběhům čerpajícím ze skutečných událostí. Dobrodružná komedie s přesným Efronem a vynikajícím byť malinko nevyužitým Crowem se s přibližujícím závěrem láme v silné válečné drama o tom co to válka doopravdy je. Jak špatně ji civilisté doma chápou a proč a kdo ji vlastně rozpoutává. Téma které je právě dnes tak důležité. Informační válka kdy interpretace, dohady i špatně komunikované zprávy tvoří chaos, který je sám sebou přikrmován. Na plný počet tomu něco málo chybělo, ale bylo to hodně blízko. Ti, co tuhle válku řídí, vlastenci nejsou. Jsou to politici, a lži jsou jejich měnou. Když budou lhát dál, budou sem dál posílat kluky na smrt, aby ospravedlnili ty mrtvé. (16.10.2022)