Ray

Nazval bych to: "řemeslná práce". Některé scény byly zbytečné. Navíc flashbacky mládí byly sice dojemné/poutavé, ale nijak extrémně důležité. Je však až neuvěřitelné, jak strhující je v Hackfordově podání například jen "obyčejné" nahrávání ve studiu. Pokud jsou ve filmu o skvělém hudebníkovi nejlepší scény kde má hlavní prim právě hudba, je alespoň v tomhle aspektu vše v pořádku. (08.02.2005)

K Oscarem ohodnoceným filmům přistupuji nedůvěřivě, zvláště v posledních letech, kdy mám pocit, že nejvyšší ocenění získávají filmy na politickou objednávku. Život Ray Charlese Robinsona se chýlil v roce 2004 ke konci (zemřel 10. června 2004, v Beverly Hills, USA v 73. letech) a bylo třeba tedy ještě jednou připomenout světu jeho velkou slávu. A čím jiným, než Oscarovým filmem. Jsou lepší filmy, než je Ray, které by si možná zasloužily ocenění více, to však neznamená, že bych snímek Ray zcela zatracoval. Herecké ztvárnění slepého hudebníka Jamie Foxxem je bezesporu vynikající a tento životopisný snímek se řadí mezi velmi zajímavé z hlediska pochopení některých okamžiků života nesmrtelné legendy Ray Charlese, coby jazzového a bluesového hudebníka a v 50. letech dokonce i průkopníka soulového hudebního stylu (nejvýznamnějším soulovým hudebníkem byl však James Brown, přezdívaný „The Godfather of Soul“ neboli kmotr soulu). ... A můj dojem ze života Raye? Zde je: "Jako citlivý manžel a otec dětí vzešlých z manželství i mimo ně Ray Ch. totálně selhal, jako hudebník dosáhl největších úspěchů jakých lze dosáhnout a jako "opíchávač" nespočtu milenek také vůbec nezaostával" ..... Zanechal po sobě 12 dětí (z toho 2 manželské), 21 vnoučat a pět pravnoučat. Tento film nás poměrně letmo a stručně provází celou životní (především hudební) kariérou Raye od okamžiku, kdy jako mladý vyráží autobusem do Seattlu za svým štěstím až do 7. března 1979, kdy se stát Georgia veřejně Ray Charlesovi omlouvá za zákaz vystupování v tomto státě od roku 1961. Tehdy totiž Ray odmítl již domluvené vystoupení v Georgii z důvodu segregace publika v hledišti. Nejvyšší uznání Ray Charlesovi bylo vyjádřeno dokonce i vyhlášením jeho skladby "Georgia on my mind" státní hymnou státu Georgia. Film tedy končí v okamžiku, kdy Ray Charles získává to největší uznání jakého se mohl dožít. Uznání rovnosti černé a bílé rasy. ......... Neodpustím si kritiku CZ dabingu Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. Ani zde, jako to ostatně v dnešním dabingu už všeobecně bývá zvykem není zachována rovnováha síly zvuku převzaté původní nahrávky (hudby) a nového doplněného mluveného CZ dabingu. V průběhu filmu se tedy stává, že je potřeba v okamžicích původní hudební nahrávky zvuk hodně zeslabovat a v okamžiku přechodu do mluveného slova opět zvuk zesilovat. Pro diváka a jeho okolí to není nic příjemného. .......Podobné filmy: Cadillac Records, Walk the Line, V řetězech, La Bamba a snad i The Commitments .... (10.01.2010)

Niekedy sa stane, že v rovnakom čase do kín dorazia dva "rovnaké" filmy (ŽIVOT CHROBÁKA verzus MRAVEC Z, ARMAGEDDON verzus DRVIVÝ DOPAD atď.). V rokoch 2004/2005 v Hollywoode vznikli dva životopisné drámy, mapujúce osobný a profesijný život dvoch slávnych amerických muzikantov, ktorí mali problémy s milenkami, alkoholom a drogami (a ktorých bratia v detstve krvavo zomreli). Z oboch snímok je jasné, že ich tvorcovia túžili získať čo najviac Oscarov a v oboch snímkach excelujú predstavitelia charizmatických mužských ústredných rolí. WALK THE LINE mi bolo bližšie, pretože mám rád country, mnohé spevácke pasáže boli úžasné a vôbec, to, čo predviedol režisér, Phoenix a Witherspoon, bolo fantastické. RAY kope v mojom srdiečku troška slabšiu ligu, ale aj tak ide o nadpriemernú, krásne nakrútenú a inšpiratívne zahratú drámu. Hudobné čísla ma strhli (a to nie som žiadny džezový fanúšik), atmosféra je krásna, scenár je už z princípu silný („uvarené dieťa“ MUSÍ zapôsobiť aj na najdrsnejších fanúšikov hororu) a to, čo predvádzajú herci, samozrejme v čele so šialene „presným“ Jamiem Foxxom (ktorého bravúrny výkon sa ale pravdupovediac miestami blíži až kamsi k nechcenej paródii, ehm), je sila. (14.09.2006)

Dopriať si porciu obľúbenej muziky podporenú obstojným príbehom s neuveriteľným hereckým koncertom Jamieho Foxxa – čo viac si môžem priať ? Pri sledovaní iste zohrá veľkú úlohu miera sympatie k Charlesovej hudbe. Keďže u mňa je maximálna, takým bol aj zážitok. Samotný obraz nebol dlhým videoklipom, ale skôr výsekom z najzaujímavejšej časti života slepého speváka, kedy uňho dominovali sex, blues a heroín mixnutým traumou z detstva. Výnimočný živel v hudbe, rebel a prekračovateľ dovtedy zavedených hudobných kánonov je zvyčajne aj rebelom v živote. Dôležitý je bezpečný a istý prístav, do ktorého sa môže vracať. Hoci Ray si ich vybudoval niekoľko (zvyčajne niekoho zo sprievodného ženského spevu), ten hlavný a základný mu poskytla jeho vnútorne veľmi silná manželka. V samotnom príbehu by som uvítal väčšiu naturálnosť, vyplývajúcu z Charlesovvej živelnosti, ktorá bola filmom zjemnená v záujme väčšej diváckej akceptovateľnosti. (07.03.2005)

Ray Charles se stal legendou a mojí osobní ikonou! Jenže, tenhle film mi úplně změnil pohled na jeho osobu, muzika zůstane pořad stejně nadpozemsky krásná, ale on se mi znechutil. Jamie Foxx sice ve své žitovní roli, ale to nehrál Raye Charlese!!! Ray měl úplně jiné pohyby, grimasy, všechno. A za tím si hodlám stát, protože jsem viděl snad všechna jeho videa... Nuda... (01.07.2008)