Ray

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)

Vím o tom, že biografických snímků jsou mraky, ale jen ta vyvolená menšina opravdu stojí za to. Příběh Raye Charlese je jeden z nich. I když muziku, která jeho životem prostoupí zrovna v lásce nemám, na okamžik si ji v tomto filmu zamiluji. Jeho příběh je křehký jak domeček z karet. Člověk nikdy neví, co od něj čekat. Samozřejmě jako každá známá slavná postava minulosti prožívá to, čemu by se asi nevyhnul. Nebo se nevyhnul takřka nikdo. Nejlepší na tom, ale je, že se z toho dostal. Z toho všeho. Dokázal nemožné, založil kult a nechal ze sebe udělat legendu. Ray Charles je jedna z mála postav z hudební branže, která si opravdu zaslouží respekt. O to víc respektuji Jamie Foxxe, který se s rolí popral a věřím, že mu nikdy z beder nezmizí. On se s ní zžil, tak neskutečným způsobem, že jsem chvilku před sebou opravdu sledoval slepého herce, který bezmocně poslouchá zvuky okolí. Jak říkám, Ray je jeden z mála opravdu těch fantastických filmů života, které utečou jako voda. Oskara si Jamie zasloužil naprosto oprávněně, když už ne samotný film. Rozhodně na to minimálně měl. Já se musím přiznat, že jsem po prvém shlédnutí filmu byl naprosto unešen a unáším se na té vlně dál a dál... --- Georgia, on my mind (20.01.2008)

Další z těch nudných životopisných filmů :(. Ray mě v podstatě nezaujal po žádné stránce a zhrozil jsem se, když mi v kolonce čas svítilo třicet minut a to už jsem doufal, že hodina je za mnou. Jednoduše to vůbec neutíkalo. Tahle hudba jde zcela mimo mě (poznal jsem jen skvělou "Hit the Road Jack") a výkon Jamieho Foxxe mi nepřipadal nijak zvláštní (na druhou stranu nemůžu říct nic proti faktu, jak se do své role ponořil a naučil se hrát na piáno). Takový DiCaprio by si sošku zasloužil více za to, co předvedl v Letci. Zhlédnuto v 152 minutové verzi. Uf. (11.11.2014)

Jeden z najlepších životopisných filmov, ak nie úplne ten najlepší. Dej má po celý čas svižné tempo, jednak vďaka rovnomernému striedaniu a prelínaniu tém - hudba, ženy, drogy, obchod - ale aj vďaka retrospektívnym sekvenciám, ktoré sa vracajú do Rayovho detstva a dopĺňajú obraz o jeho motivácii v dospelosti. Prakticky všetky scény z detstva sú nesmierne silné. Foxx dokázal do postavy vložiť kus svojej osobnosti - je to rozhodne jeho Ray - ale podarilo sa mu to bez toho, že by chirurgicky presnú rekonštrukciu originálu akokoľvek narušil. Jeho Oscara hodný výkon ťahá celú snímku dopredu ako silná lokomotíva. Ray je snímkou, aká sa v kinách objavuje zúfalo zriedkavo. Ide o pravdivý a silný film, pri ktorom vám prestane záležať na tom, či je nakrútený podľa skutočnej osoby alebo nie. Jednoducho na to zabudnete, pretože sa ľudia na plátne stanú dokonale skutočnými vďaka filmu samotnému. (05.03.2019)

Takto si predstavujem životopisný film. Nie každej osobnosti sa dostane takto skvelý film, zvlášť, ak by sme chceli porovnať o koľko bohatší a búrlivejší život zažili iné osobnosti a napriek tomu filmy o nich až také dokonalé neboli. Príbeh Ch. Raya začína v čase, keď iba rozbieha svoju kariéru. Spomienkami sa vraciame do detských čias, kde zažil prvé zoznámenie s pianom, život s mamou, ktorá mu často vtĺkala do hlavy foresto-gumpovské životné múdro " Kto klame, ten aj kradne", ktoré sa mu na jeho ceste slávy často zíjde, či tragickú nehodu, pri ktorej prišiel o život jeho brat. Nesie na nej určitý podiel viny a režisér T.Hackfort výrobne využil túto traumu a pripravil pre diváka niekoľko kvalitne mrazivých hororových scén. Mňa zaujal hlavne kufor plný vody. V detstve Ray pomaly začal strácať zrak a všetky scény okolo toho sú skvelé, zvlášť s jeho matkou, ktorá ho neskôr musela opustiť. Hudobné čísla sú výborné, vôbec nenudia a už vôbec nemožno povedať, že sú tam iba do počtu. Tento film má s filmom Walk the line spoločného strašne mnoho, tak ak sa vám páčil, bude sa vám aj tento. J. Fox zahral slepého Raya fantasticky, vrátane jeho pohybov, či mimiky ale v krásnej snovej scéne, kde je vidiaci, je zrazu najmenej presvedčivý. T. Hackford odviedol výbornú prácu a ja filmu nemám čo vytknúť. Jediné, čo ma napadá je, že film nejako nevysvetlil jeho krívajúcu chôdzu. Možno je to v director´ s cut, ale je to iba detail. Mám chuť si to pozrieť znova a aj preto plný počet. 90%. (20.06.2011)