Pád Třetí říše

Precizně a velkoryse natočená agónie rozkládajícího se politického systému a kdysi pyšné a neporazitelné armády nacistického Německa. Patrně nejpůsobivější německý film o vlastním pohledu na účast v 2. světové válce. Až na detaily, jako jsou osobní dialogy mezi jednotlivými postavami, se opírá o historická fakta. Hodinu po hodině můžeme sledovat, jak se neúprosně stahuje smyčka obklíčení kolem Berlína, jak klesá nálada osazenstva bunkru pod Říšským sněmem až na bod mrazu, obnažují se lidské charaktery a samozvaná elita, která chtěla vládnout světu, účtuje sama se sebou. Vynikající studie lidských charakterů v mezní situaci, útěk před odpovědností v přímém přenosu. Bruno Ganz si za své ztvárnění německého diktátora zaslouží nejvyšší uznání. Celkový dojem: 95 %. (09.07.2013)

No na jednu stranu jsme cekal vic, ale na druhou stranu jsme nebyl vubec zklamanej. Ale jak uz to tak bejva u tehle filmu, co maj pres dve hodiny, misty jsem se nudil. Pokud jsou zabery do ulic Berlina, kde se bojuje, je to parada. Pokud je na scene Adolf Hitler je to bezchybny. Ale pak tu jsou sceny, kde se jen keca a Adolf tu neni a ty jsou misty zajimave, ale misty nudne. Urcite by pomohlo film zkratit na dve hodiny, misty to bylo docela natahovany. Je fajn, ze Hirschbiegel dostal vetsi rozpocet a nemusel se soustredit ciste na bunkr, ale moh ukazat i nejake vybuchy. O hercich sice nekdo muze tvrdit, ze je jejich vykon trochu dany postavama, ktery hrajou (coz je jiste pravda) a nezalezi tudiz na jejich hereckem talentu, ale podle me byli bezchybny. Hlavne samozrejme Adolf Hitler, fakt perfektni vykon, kdyz se nastval tak to nebyl Bruno, ale Adolf. Z ostatnich hercu, ktery jsou prevazne nadprumerny, me uz zaujal jen Ulrich Matthes jako Goebbels, kterej vypadal docela odporne. Ale prislo mi, ze tu je tech hercu zbytecne moc, mel sem v nekterejch trochu zmatek. Mozna se dalo dat do filmu vice vypjatych scen v podani Hitlera, ale i tak se tenhle film radi mezi nejlepsi nemecke filmy. (03.05.2006)

Chceme-li naplnit pojem umělecký dokument a hledáme-li vhodný příklad, PÁD TŘETÍ ŘÍŠE bude vždy určitě patřit mezi to nejlepší v naší nabídce. Mikrokosmos bunkru v zahradě říšského kancléřství, podzemní kasemata v zatahující se síti Rudé armády, laboratoř duší nejen těch dole, ale i těch na povrchu, nezadržitelný zánik ideologie, která nikdy neměla vejít ve skutečnost. Pozdní Thyssenovo prozření, vyjádřené výstižnou větou "Měli jsme za to, že máme před sebou bohy; bohužel se však ukázalo, žde jde pouze o polokretény" naznačuje rozporuplnou obojakost pozice většiny dobového německého veřejného mínění. Sebevraždy lidí jako Hitler nebo Goebbels za těchto okolností byly jen logické a předešly stejně formulované judikáty budoucího norimberského soudu. Anatomie zrůdné pokleslosti a hnusu, který má i svůj vnějškový lidský rozměr, je vždy inspirující. A hlavně varující. Nejen pro Němce. (27.08.2007)

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

„Vtedy som pochopila, že samotná mladosť nie je žiadne ospravedlnenie. Že som sa mala viacej zaujímať.“ Nevidím nič zaujímavé  na snahe niektorých filmárov, poľudštiť  Hitlera. Môžu si prirodzene robiť čo chcú, ale ja ich snahu absolútne neocením. pre mňa to bolo monštrum a je mi fuk, čo sa mu stalo, že sa z neho stala taká vec, aká sa stala. Každopádne, Pád tretej ríše je lepší, ako životopis s Robertom Carlyleom. Berie totiž Hitlera ako vedľajšiu postavu (čo je dosť zaujímavý, nečakaný uhol pohľadu) a dôraz kladie skôr na fascinujúce udalosti posledných dní nemeckého chudáka a jeho lojálnych "kolegov". Veľa tomu samozrejme dáva nielen Ganzov presvedčivý výkon, ale i pôsobivá atmosféra, ktorá kráča ruku v ruke s mrazivou výpravou obrovského, podzemného bunkra. (19.10.2005)