Bob Marley: One Love

Malý prierez životom hudobnej legendy, krátko žijúcej aj vlastnou chybou, no za to s permanentnou parou z úst intoxikačného charakteru. Veľký šíriteľ rastafa, ktorý sám rastafu na konci života zapudil a prešiel na ortodoxné kresťanstvo. A po smrti odobrali jeho vlasy a tam bolo hmyzu a hmyzu, na hygienu čas nebol - ale toto je vraj len populárny mýtus. Film nie je v dnešnom boome životopisných filmov nič veľké ani revolučné, chcel len prerozprávať Marleyho príbeh, no vynecháva mnoho faktov aj pasáží. V podstate tak slúži len na na uctenie si odkazu. (13.08.2024)

Nejsem si jistý, že je fair ode mě, to hodnotit. Ten den co jsem byl v kině, s rodinkou, jsem slavil narozeniny a nálada byla více než dobrá. To jen na okraj a dost legrace.. Snad zvládnu o Reinaldově filmu lehce poreferovat. Byla to ku*evská nuda. Nejsem fanoušek Reggae, ale byl jsem v kině s fanoušky tohoto hudebního žánru, s lidmi, co o Marleym něco vědí. Všichni jsme byly zklamáni. Čekaly jsme mnohem víc. Více střípků ze skutečného života, více kontroverze („sex, drogy a rock´n roll – reggae v tomto případě) a že toho bylo a mohlo to film ozvláštnit. Ty zajímavé/reálné věci z Marleyova života jsou tam v podstatě jen naznačeny. Promiskuita/lehkomyslnost/závislosti/ta silná víra v to opravdové rastafariánství (které tu bylo lehce směšné) – špinavost, smradlavost, víra. I já, jako ne-fanoušek tohoto životního stylu jsem cítil, že jsem byl ochuzen o tu podstatu a styl života téhle, bezesporu, geniální a nadčasové hvězdy, kterou Bob Marley rozhodně byl a stále je. Zatracená škoda. Kdybych měl vyloženě psát o filmu jako takovém, tak to taky vůbec nefunguje. Je to dílo bez vrcholu, pro mě pomyslným vrcholem jsou vlastně závěrečné titulky a to mi teda fakt nestačí. Od začátku vše směřuje k nějakému „final fightu“, k nějakému (nejen hudebně) důležitému koncertu. A to tam vlastně vůbec není. //Trošku je to jako taková dlouhá předehra, s rychlým a krátkým sexem, ale bez vyvrcholení obou zúčastněných//. Okamžitě po opuštění kinosálu to ze mě vyprchalo a nedalo mi to nic. Hudba je sice fajn, nejsem fanda (nicméně má srdeční záležitost, Zlatonka, kamarádka Marťa si chvílema broukala a i mě to lehce, opravdu jen lehce strhlo) , ale mě to prostě celkově hrozně nebavilo. 30% a ku*va netočte další Bohemian nudnou Rhapsody. Zkuste něco, co má alespoň trošku koule a nebojí se to zajít do hloubky (do reálné hloubky, která třeba nebude příjemná a leckoho překvapí a třeba i pobouří) hlavních postav. Nevytvářejme „cukrovou“ společnost a dívejme se realitě do očí. (04.03.2024)

Reinaldo Marcus Green si povedal, že po feel-good životopisnom športovom filme (fajn King Richard) si natočí feel-good životopisný hudobný film. Legenda akou je jamajský reggae spevák Bob Marley si podobný feel-good prístup priamo žiadala, takže teoreticky to malo dopadnúť podobne. Nuž, ale nedopadlo. One Love je tým najrutinnejším hudobným životopisom, ktorý nijako nestrhne a všetky udalosti prezentuje bez výraznej dramaturgie alebo funkčného rozprávania príbehu. Je to ako životopisný film z výrobnej linky, kde niekto naskladal pár piesní od Marleyho, pár základných informácii z wikipedie nakombinované tak, aby z toho vzišiel film, ktorý naplní nejaké základné očakanávania divákov ako asi má filmový životopis vyzerať, ale vo výsledku  ničím nezaujme. Taká Bohemian Rhapsody je tomtuo na míle vzdialená, dokonca aj ten Rocketman. Škoda, toto je skutočne premárnená príležitosť natočiť takto obyčajný a nevýrazný film práve o Marleym. Pritom materiál by na to bol. CELKOVO: 5/10 (30.03.2024)

Hudební životopisné snímky jsou bohužel jedním z nejunavenějších a nejsvázanějších filmových žánrů, a aby zaujaly na nějaké vyšší úrovni než té nejpovrchnější, potřebují buď hodně bohatý příběh, který se vyšvihne nad rámec zajeté šablony, nebo velmi talentovaného tvůrce, který je uchopí dynamickým a originálním stylem. Tenhle film nemá ani jedno. Jde opět o mozaiku životních dramat, květnatých mouder a ukázek nejznámějších interpretových písní dávkovaných s určitou pravidelností, aby film nenudil a naplnil základní divácká očekávání, ale chybí mu jak funkční vyprávění, které by třeba obhájilo existenci flashbacků do minulosti, tak i nějaký zajímavý konflikt, který by příběh povýšil nad pouhý výcuc informací z wikipedie, navíc opředený četnými žánrovými klišé. Kingsley Ben-Adir se manýry Boba Marleyho naučil pečlivě a koukat se na něj baví, ale tíhu celého snímku to prostě neutáhne. Navíc je jeho postava klasicky uhlazena a zbavena problematických aspektů, protože producenty filmu jsou Marleyho potomci a nechtějí o něm samozřejmě vytvořit jiný než zcela lichotivý obrázek. Bohemian Rhapsody se vyčítaly podobné věci, ale z toho filmu aspoň sršela neskutečná tvůrčí energie a mohl se pyšnit skvěle natočenými koncertními scénami. Ty zde kupodivu skoro absentují. Celý film navíc směřuje k jednomu konkrétnímu koncertu, který nám tvůrci ale neukážou, protože střih do závěrečných titulků přijde ve chvíli, kdy se to mělo skutečně rozjet. Už den po projekci se mi to skoro vypařilo z hlavy. (14.02.2024)

Film se mi líbil, má příběh, má ducha, reggae styl je podaný celkem dobře a vlastně také docela dobře podáno je rámec situace, Jamaika, problémy doby, pak Londýn, punkeři mi přišli vtipní, stejně jako procházka, pár procházek rastamanů tímhle městem. Po přečtení recenzí jsem nečekal nijak výrazný zážitek, ale film přece jenom hodnotím jako nadstandard. Je to možná film tak trochu natočený s ohledem na momentální situaci ve Státech, tím myslím afro-americkou komunitu a její problémy. Tímhle se u nás samozřejmě netrefuje do očekávání průměrných českých či slovenských filmových diváků, kteří nemusí tuhle rovinu filmu pochopit. Je tam další klad: že to reggae nebylo jen nějaká obyč. hudba typu disca, ale má určité specifické náboženské východisko, to asi také hodně lidí nepochopí. Zkrátka film, o kterém se dá přemýšlet, proto u mě nadprůměr. (25.02.2024)