Těžká váha

Bez otálení jsme hned zkraje vrženi doprostřed ringu, kde si J.J. Braddock sichruje svou pozici boxerské jedničky, o pár minut později se děj nepostřehnutelným střihem přenáší o čtyři roky, jednu zlomenou ruku a 16 prohraných zápasů dále. Jim Braddock, někdejší šampión, je na dně, stejně jako americké hospodářství prodělávající největší krizi novodobých dějin – 15 000 000 Američanů je bez práce. Jim bude muset podstoupit ten nejtěžší zápas svého života, aby jeho děti a manželka neskonali hladem. Dokážu si představit ty tisíce dojatých Američanů, kteří příběh svého národního hrdiny bezpochyby prožívali s mnohem větší intenzitou. Do kin se paradoxně až tolik nehrnuli. Těžká váha skutečně na první pohled nemá příliš čím vábit – standardní životopisné drama se scénami z boxerského ringu, spousta patosu, hospodářská krize, skoro dvě a půl hodiny. Navzdory vesměs kladným kritikám nepřekračoval můj zájem o tento film hranici lhostejnosti. Když jsem jej konečně uviděl, nedá se říct, že bych skákal nadšením, ale má opatrná očekávání vlastně naplnil. Nechybí zde patos, mnoho dojemných (ale opravdu dojemných!) scén, při nichž až naskakuje husí kůže, kupříkladu málem knokautovaný Braddock potácející se ringem s prostřihy na jeho zbídačenou rodinu – trapné klišé, ale překvapivě funguje. To také zásluhou přesně vybraných herců, Russel Crowe je bulldogem v ringu, popelkou mimo něj, Renée Zellwegerová (mírně obtloustlá a s tmavou parukou) předvádí umírněný standard, naopak Paul Giamatti ve vedlejší roli Braddockova manažera exceluje. Howard navzdory jisté rozmáchlosti v podstatě natočil komorní drama o třech postavách, s bezchybně vystihnutou retro atmosférou (připomínající Purpurovou růži z Káhiry, Shawshank i první minuty Jacksonova King Konga) a efektivně nasnímanými boxerskými zápasy, které styl „Zuřící býk“ obohacují například rentgenovým záběrem na lámaná žebra či rozostřením obrazu, když Braddock pociťuje nejnesnesitelnější bolest. Je to pěkný film, neočekávejte od něj zázraky a odmění se vám působivým příběhem z amerických dějin, který není ani tolik o jednou boxerovi, jako o jedné velké naději. 85% Zajímavé komentáře: Gemini, Adrian, Marigold, Theraphosa, StarsFan (07.01.2007)

Životní osudy Jima Braddocka jsou samozřejmě výtečný námět na film. Tento slavný boxer patřil k meziválečné generaci, která v boxerském ringu formovala sny obyčejných lidí, inspirovala je a dávala jim naději. Ostatně, každé jméno v kategorii šampiona v těžké váze je pojmem: Jess Willard, Jack Dempsey, Gene Tunney, Max Schmeling, Jack Sharkey, Primo Carnera, Max Baer, James J. Braddock a Joe Louis. Ti všichni jsou hrdiny moderní doby. Ale Braddock byl učiněný zázrak, obyčejný chlap, který dřel bídu s nouzí v době krize a nahoru se vyšvihl díky porážce dvoumetrového obra Maxe Baera, se kterou nikdo nepočítal. Ten film se napsal v podstatě sám. Russell Crowe opět překonal sám sebe a jedno oko nezůstalo suché. Na místě Renée Zellweger bych si sice dokázala představit tucet lepších hereček, ale nevadí. Do síně slávy nejlepších boxerských filmů se Cinderella Man zapsal zcela určitě. Hned po bok těch dramat, která vykreslují zápasy Schmelinga proti Louisovi. (26.08.2020)

Původně jsem tu měla 4*, ale snižuju to na 3*, protože za tu dobu mezi ohodnocením a okomentováním se mi to tak vykouřilo z hlavy, že vlastně ani moc nevím, o co tam šlo. Jasně, box! Nepamatuju si ale skoro žádnou scénu, krom těch, kde se Russell Crowe opírá do svýho hereckýho umu, což je taky asi tak to jediný převyšující průměr. Aby se nekřivdilo Giamattimu, ale jinak... Vezmem-li v potaz, že všechny boxerský filmy jsou plný klišé a vyvíjí se a končí většinou stejně, tak aby nějakej film byl lepší, než průměr, musí nabídnout něco navíc. Např. Million Dollar Baby měl Eastwooda (a herecký výkony Swank a Freemana) a pak jeho závěrečnou volbu, kdy vážně o něco šlo. Tady je jen herectví Rusella Crowea a solidní režie Rona Howarda. Na jedno podívání dobrý, ale film, ke kterýmu se chce vracet, to u mě nebude. Hudbu už jsem od Newmana slyšela i lepší. Ospoň Renée Zellweger je tu míň nesnesitelná, než v Appaloose. Crowe na 90%, film na 60%. Tak asi tak. (28.09.2012)

Zvláštní film. Jednoho odpoledne jsem zaplnula televizi, samozřejmě první program, na který jsem uhodila, bylo HBO. Chvíli sleduji obraz a koho to nevidím! Russell Crowe. Mlátí nějakýho chlapíka na ulici s boxerskými pohyby. Máma mi říká něco o tom, že jde nakupovat, tak ať zatím vyžehlím prádlo. Připravuji si věci a sleduji zase Russella, tentokrát jak učí svoji malou dcerku dávat rány pěstí. Ještě chvíli váhám, na co se vlastně dívám, pak se na scéně objeví Renée Zellweger a je všechno jasné. Těžká váha, film, na který jsem chtěla jít do kina. Russell Crowe se rve o to, aby jeho tři malé děti měli vůbec, co jíst, a po delší odmlce už jako starší chlapík znovu naskočí do ringu, prostě jen proto, aby si vydělal pár dolarů. Jeho víra a láska mi trochu připomíná Brosnana v Evelyn, jen s tím rozdílem, že je Howardova režie provedená mnohem mírněji a nesnaží se tolik tlačit na pilu a vyloudit vám za každou cenu slzy. A tak sledujeme, jak se Russell Crowe nechává mlátit v ringu, a nutno přiznat, že i pro lidi nezasvěcené do tajů boxu je to mistrovský zážitek. Když se dozvídáte, že současný mistr těžké váhy Max Baer, proti kterému má náš hrdina Braddock nastoupit, zabil v ringu už dva lidi, cítíte stejnou úzkost jako Bradockova manželka, a při samotném rozdávání pěstí, máte pocit, že tohle vlastně vůbec není film, že vy jen sedíte několik metrů od ringu a ze všech sil fandíte Braddockovi. Trnete při každé ráně, kterou dostane, a jásáte při každé, která se mu naopak podaří soupeřovi zasadit. A co si přát víc než skutečně realistický a i vyrovnaný souboj, který po dlouhé době nepokračuje tradičním stylem - hlavní hrdina celý zápas prohrává a v úplném závěru se mu podaří nečekaný knock-out? Jen, aby to prádlo vyžehlil někdo za vás :-) Tenhle film vás totiž natolik připoutá k obrazovce, že i po dvou hodinách, kdy se moje máma vrátila, bylo všechno tak, jako když odešla :-) (06.09.2006)

Dobový snímek dojemně a sentimentálně vykreslující období hospodářské krize a chudobu obyčejných, dobrých lidí. Těch lidí, jejichž typickým zástupcem i (ne)korunovaným králem je boxer James Braddock (ztvárněn charismatickým Russellem Crowem), který dostane druhou životní šanci a vedený nadějí obyčejného lidu, ruku v ruce s hrdinským patosem, se vypracuje opět na vrchol. Howard však i z poměrně schématického scénáře vytěžil maximum, vyprávění je nesmírně poutavé, záživné a prožité. Dojemné pasáže jsou věrohodné, postupné nabuzení funguje a během zápasů jsem téměř nedýchal. Vzhledem ke smutné i heroické koncepci filmu divák skutečně neví, jestli z toho bude happyend, nebo tragický emocionální doják a tak i když si myslím, že v zápasech se mohlo ubrat na střihu, byl to fantastický zážitek, překonávající i Rockyho. 9/10 (05.07.2009)