Těžká váha

Mega. Opravdu skvělý film, který útočí na emoce, ale mě to bylo jedno a podlehl jsem. Russel Crowe to zahrál skvěle a Jim Braddock v jeho podání byl takovej dobrák, že jste mu museli fandit. Možná ještě více než Crowe se mi líbil Paul Giamatti. Atmosféra filmu rovněž skvělá a Ron Howard dokazuje, že je prostě sázka na jistotu. (18.11.2005)

Boxérských filmů je jako hub po dešti, ale k mému překvapení natočil také jeden před deseti lety Ron Howard. Jak je těchto filmů zvykem, i u Cinderella man jsme svědky nepřekvapivého happy endu a boxérských zápasů, které se odehrají přesně po hollywoodsku. Russela Crowe mám s každým filmem radši, ten chlapík si zkrátka umí vybírat role (tedy alespoň dříve). Narozdíl od skutečného Jamese Braddocka však Crowe není žádná velká korba, což dopomáhá efektu souznění se slabším protivníkem, který přece nemůže proti silnějším a navíc mladším soupeřům vyhrát. To už jsme viděli víckrát, ale v kombinaci s příběhem otce, který se stará o svou rodinu v době hospodářské krize za všech okolností, to zkrátka a dobře...funguje...90% (08.02.2015)

Howard mi pomalu začíná lézt na nervy. Jeho sterilní akademická režie, možná přináší Oscary, ale mé uznání nikoliv. Pan režisér zde jede podle osvědčených kolejí a ve svém hrnci míchá přesně ty ingredience (odhodlání, rodina, přátelství), které tak platí na americké diváky. Ovšem potolikáté mu na to již odmítám skočit. Zručně natočený, řemeslně odvyprávěný a špičkově zahraný film, bez jakéhokoli náznaku režijní invence, který disponuje dost možná nejlépe nasnímanými boxerskými souboji, co jsem měl možnost vidět. To však proti šablonovitosti a předvídatelnosti každého druhého záběru neznamená zhola nic. (31.01.2006)

„Za čo sa dočerta ospravedlňuješ?“ Talentovaného režiséra Rona Howarda som mával rád (ŽBLNK, WILLOW, OHEŇ, APOLLO 13, VÝKUPNÉ), ale po roku 2000 sa to zlomilo (GRINCH, NEZVESTNÉ, DA VINCIHO KÓD). Herečka Renée Zellwegerová ma už taktiež dnes nebaví tak, ako kedysi (DENNÍK BRIDGET JONESOVEJ, NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN). Paula Giamattiho som, česť výnimkám (BOKOVKA, DÁMA VO VODE), vlastne nikdy nemal rád - a o príbehu DRUHEJ ŠANCE som si z dobových recenzií urobil názor ako o vykalkulovanej melodráme na motívy skutočných udalostí, kde hrajú veľkú rolu oscarové slovné spojenia mužská česť, ženská obeta a nezdolnosť ľudskej bytosti. Ach. Jediný rozumný dôvod na pozretie snímky, nominovanej na troch Oscarov, som zaznamenal v účasti Austrálčana Russella Crowea, ktorý patrí k mojim najobľúbenejším hercom nielen preto, že to má v hlave zrovnané. Nakoniec ma DRUHÁ ŠANCA neprekvapila v dobrom ani zlom. Schematický film podľa šablóny, ale zápal hercov, kvalitné vystihnutie „dávnej doby Hospodárskej krízy“ (výprava, kostýmy, hudba) a zručná réžia, dávajú dohromady nadpriemerný hollywoodsky film (hoci scény z ringu nudia a stopáž je zbytočne veľká). P.S. Bruce McGill mal za tie svoje trojminútové šteknutia dávno dostať Oscara. (08.02.2009)

Drama, které Vás nenechá ani chvíli v klidu. Životní příběh boxera Jamese J. Braddocka je natolik silný, že nad tím zůstává rozum stát. Jeho vůle udržet početnou rodinu za hospodářské krize pohromadě, je prostě obdivuhodná. Dokonce jsem se přistihl, jak to se mnou cuká, když se Braddock bil v ringu s nalomenou rukou jen proto, aby měly děti co jíst a nutno dodat, že takhle se mnou nezahýbal snad ani Rocky - 90%. (23.02.2009)